ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1318.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1318/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. listopadu 2014 v Brně dovolání obviněného M. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 7 To 159/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 51/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 1 T 51/2014, uznal obviněného M. B. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 7 To 159/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Klimeše dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný vytkl soudům obou stupňů, že se nezabývaly pohnutkou, proč do bytu svědkyně G. A. násilně vstoupil. Uvedl, že do bytu vnikl, protože zvenku viděl v okně bytu poškozeného D. O., následně před dveřmi bytu slyšel jejich hádku a měl proto obavy o svědkyni G. A. a její dítě. Poukázal na to, že nechtěl poškozenému D. O. způsobit těžkou újmu na zdraví, ale chtěl pomoci svědkyni G. A., neboť měl strach o její zdraví a zdraví jejího dítěte. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který výpovědi poškozeného D. O. a svědků G. A. a J. P. vyhodnotil jako účelové vedené snahou mu pomoci a vyvinit jej z protiprávního jednání. Uvedl, že k tomu neměl soud prvního stupně žádný důvod, neboť s poškozeným D. O. nemá dobré vztahy a se svědkem J. P. se v zásadě nezná, takže nevidí důvod, proč by mu měli změnou svých výpovědí pomoci. Poukázal na to, že soudní znalkyně z oboru soudního lékařství MUDr. Margita Smatanová připustila, že většina poranění na těle poškozeného D. O. mohla vzniknout tím, že se při vzájemné potyčce váleli po zemi, kde byly skleněné střepy, o které se mohl poškozený pořezat. Uvedl, že bodnořezné rány na hlavě poškozeného D. O. mohly vzniknout tímto způsobem, zvlášť v situaci, když žádný střep nedržel v ruce, což potvrdili jak poškozený D. O., tak i svědci G. A. a J. P. Poukázal na vlastní verzi průběhu skutkového děje, a tvrdí, že má plně oporu v provedených důkazech. Namítl, že odvolací soud neprovedl žádné další důkazy, ačkoliv navrhoval znovu provést výslech svědkyně G. A. Poukázal na to, že nesprávným hodnocením provedených důkazů došlo k nesprávným skutkovým zjištěním, která ve svém důsledku vedla k nesprávnému právnímu posouzení věci, neboť jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jako pokus přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146a tr. zákoníku.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 7 To 159/2014, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 1 T 51/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že neshledal žádný rozpor, natož extrémní, mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Dále poukázal na to, že za jedinou právně relevantní námitku lze považovat argument obviněného, podle něhož bylo jeho jednání motivováno obavou o zdraví či život svědkyně G. A. a jejího dítěte a tudíž mělo být kvalifikováno jako pokus přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146a tr. zákoníku. Uvedl, že za situace, kdy obviněný násilím vtrhl do bytu, v němž kromě svědkyně G. A. byli přítomni poškozený D. O. a svědek J. P., které předtím tato svědkyně vpustila dovnitř a naopak obviněného dovnitř po předchozím klepání na dveře nevpustila a žádala ho, aby šel domů, nelze mít za to, že trestné jednání obviněného bylo spácháno v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného ve smyslu §146a tr. zákoníku. Poškozený D. O. a svědek J. P. byli u svědkyně G. A. na návštěvě a tato svědkyně navíc nedávala žádným způsobem najevo, že je v ohrožení života nebo zdraví. Právní kvalifikace skutku je podle názoru nejvyššího státního zástupce správná.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v dovolání převážně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jako pokus přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a tr. zákoníku, protože napadením poškozeného D. O. chtěl pomoci svědkyni G. A., neboť měl strach o její zdraví a zdraví jejího dítěte, když zaslechl přes dveře bytu jejich hádku.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §145 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.
Podle §146a odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému úmyslně způsobí ublížení na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody až na jeden rok.
Podle §146a odst. 3 tr. zákoníku kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody až na čtyři léta.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a tr. zákoníku je privilegovanou skutkovou podstatou k trestným činům těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku. Tato privilegovaná skutková podstata postihuje nižším trestem případy, při nichž pachatel jinému úmyslně ublíží na zdraví (§146a odst. 1 tr. zákoníku) nebo způsobí těžkou újmu na zdraví (§146a odst. 3 tr. zákoníku) v silném rozrušení ze strachu, úleku nebo zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, což jsou, souhrnně řečeno, subjektivní stavy na straně pachatele, které ho z hlediska trestního postihu výrazně privilegují. Silné rozrušení pachatele je duševní stav, při němž pachatel jak vnitřně, tak i zpravidla navenek vykazuje značné emoční vzrušení či neklid ovlivňující jeho další jednání a projevující se v průběhu činu, a to bez ohledu na to, zda se na takovém rozrušení podílí nervová labilita či přímo duševní porucha u pachatele (tzv. psychické predispozice), anebo je příčinou silného rozrušení pouze vlastní strach, úlek, zmatek nebo jiné omluvitelné hnutí mysli. Ublížení na zdraví je důsledkem předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, jestliže pachatel jedná pod vlivem takového zavrženíhodného jednání poškozeného, které je obecně považováno za chování v příkrém rozporu s morálkou a svědčí o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném sobectví a o neúctě poškozeného k ostatním osobám nebo společnosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník . 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1552 – 1554).
Nejvyšší soud poukazuje na to, že obviněný výše uvedenou námitku uplatnil již v řízení o odvolání a odvolací soud se s ní řádně a v souladu se zákonem vypořádal. Odvolací soud správně vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že svědkyně G. A. vpustila do svého bytu poškozeného D. O. a svědka J. P., kteří ji přišli navštívit. Obviněný přes okno bytu svědkyně G. A. zahlédl poškozeného D. O. a následně se proto snažil zaklepáním na vstupní dveře bytu dostat dovnitř. Svědkyně G. A. mu však neotevřela a přes vstupní dveře bytu jej žádala, aby odešel domů, vyspal se a přišel až následující den, neboť poznala, že je pod vlivem alkoholu a obávala se, aby mezi ním a poškozeným D. O. nedošlo ke konfliktu. Svědkyně G. A. tedy žádným způsobem nedala obviněnému najevo, že je v ohrožení života či zdraví. Obviněný přesto násilně vnikl do bytu poškozením vstupních dveří a okamžitě napadl poškozeného D. O. úderem do hlavy pomocí střepu rozbité pivní láhve, čímž nevznikl ani jakýkoliv prostor pro předchozí zavrženíhodné jednání tohoto poškozeného. Navíc je nutné zdůraznit, že v krvi poškozeného D. O. nebyl policií zjištěn žádný alkohol, zatímco podle výpovědi všech tří svědků byl obviněný v podnapilém stavu. Za této situace je zřejmé, že obviněný nejednal v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli ani v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Nejvyšší soud proto shledal, že jednání obviněného bylo správně kvalifikováno jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek