ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.571.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 571/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. května 2014 v Brně dovolání obviněné I. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 8 To 99/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 30/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. H. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 9. 2013, sp. zn. 17 T 30/2013, uznal obviněnou I. H. (dále zpravidla jen „obviněná“) vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, který spáchala podle skutkových zjištění soudu tím, že v blíže nezjištěné době, nejspíše v březnu 2012, v koupelně bytu, který obývala v domě čp. ... v P.-Ch., po vědomě utajovaném těhotenství před rodinou, blízkým okolím a lékařem porodila dítě ženského pohlaví, přetrhla pupeční šňůru, omotala mu tepláky kolem krku a ihned utáhla smyčku, aby nemohlo propuknout v pláč, zabalila je do županu a vložila do igelitového pytle černé barvy, spontánně vytlačené lůžko plodu spláchla do záchodu a pytel ukryla v ložnici mezi postel a skříň, přikryla ho starým oblečením a takto jej ukrývala několik měsíců, když v přesně nezjištěné době, nejspíše v srpnu 2012, se přestěhovala ke svému druhovi do domu čp. .. v P.-Ch., igelitový pytel s ostatky novorozence vzala s sebou a ukryla do kůlny u domu, nejspíše v listopadu 2012 ho zakopala pod okny domu vedoucími do dvora a místo ukryla pod kusy dřeva. Podle §140 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněnou k trestu odnětí svobody v trvání patnácti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku ji zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 8 To 99/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněné podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že její jednání mělo být právně kvalifikováno jako zločin vraždy novorozeného dítěte matkou podle §142 tr. zákoníku, neboť v průběhu trestního stíhání bylo prokázáno, že dítě usmrtila v rozrušení způsobeném porodem. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedla, že v průběhu trestního řízení předložila řadu důkazů, jejichž obsah naplnil pojem rozrušení ve smyslu §142 tr. zákoníku. Obviněná v dovolání dále konkretizovala okolnosti, které podle jejího názoru znamenaly naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu vraždy novorozeného dítěte matkou podle §142 tr. zákoníku. Obviněná uvedla, že nemoc, kterou trpí, ve spojení s ostatními stresovými prvky uvedenými v dovolání u ní způsobily silné rozrušení ve smyslu §142 tr. zákoníku. Dále namítla, že jí byl uložen nepřiměřeně přísný trest, a to i přes to, že byl ukládán při dolní hranici zákonné trestní sazby. Je přesvědčena, že odvolací soud měl aplikovat §58 tr. zákoníku a mimořádně jí snížit trest odnětí svobody.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 8 To 99/2013, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2013, sp. zn. 17 T 30/2013, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že převážnou část námitek obviněná uplatnila již v řízení před soudy obou stupňů, přičemž oba soudy se s těmito námitkami řádně a v souladu se zákonem vypořádaly. Uvedl, že námitka týkající se nesprávné právní kvalifikace skutku je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší státní zástupce má za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, na jejichž podkladě byl zjištěn skutkový stav popsaný ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jednání obviněné bylo správně kvalifikováno. S odkazem na str. 5-7 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2-3 usnesení odvolacího soudu uvedl, že jednání obviněné nebylo důsledkem toho, že by se obviněná nacházela ve specifickém duševním rozpoložení označovaném jako rozrušení způsobené porodem. Takový závěr vyplývá zejména ze znaleckých posudků znalců MUDr. Jana Tučka, PhDr. Mgr. Václava Lukeše a zejména z gynekologicko-porodnického posudku znalce MUDr. Petra Sáka. Dále poukázal na to, že v průběhu trestního řízení bylo prokázáno, že obviněná své těhotenství před dalšími osobami od počátku skrývala, neregistrovala se u gynekoložky, ani neabsolvovala lékařské prohlídky. Její chování v průběhu těhotenství, porodu a po něm bylo rutinní, nevykazovalo žádné nestandardnosti. Obviněná nebyla prvorodičkou, šlo již o několikáté těhotenství, a tudíž na nastávající situaci a očekávaný porod se doma dokázala reálně připravit. Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů shledal, že jednání obviněné bylo správně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku. Dále poukázal na to, že námitky proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §41 tr. zákoníku a §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Závěrem uvedl, že námitku nepřiměřenosti uloženého trestu proto nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněná právně relevantně namítla, že její jednání mělo být posouzeno jako zločin vraždy novorozeného dítěte matkou podle §142 tr. zákoníku, neboť v průběhu trestního stíhání bylo podle jejího názoru prokázáno, že dítě usmrtila v rozrušení způsobeném porodem.
Podle §140 odst. 2 tr. zákoníku kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let.
Podle §140 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem, spáchá-li čin uvedený v §140 odst. 1 tr. zákoníku nebo §140 odst. 2 tr. zákoníku na dítěti mladším patnácti let.
Podle §142 tr. zákoníku matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně po něm své novorozené dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněné. Právní kvalifikace zločinem vraždy novorozeného dítěte matkou podle §142 tr. zákoníku přichází v úvahu, pokud by obviněná jednala v rozrušení způsobeném porodem. Rozrušení způsobené porodem je výjimečné rozpoložení matky, které má původ ve fyziologických procesech vyvolaných porodem (srov. R 16/1986). Tento psychický stav oslabuje vůli matky a její odolnost vůči vnějším i vnitřním podnětům a brzdí plné rozvinutí mateřského pudu. Musí být způsoben porodem a nemůže tedy jít o nějaké jiné rozrušení vyvolané jinými příčinami. Stav rozrušení z hlediska jeho počátku spadá v jedno s počátkem porodu a trvá zpravidla několik hodin, výjimečně i dnů. Z toho vyplývá, že složitější je to s vymezením doby jeho ukončení, neboť jde o zcela individuální záležitost, přičemž odpovězení této otázky je zásadně na znalcích.
Rozrušení způsobené porodem je zvláštní znak trestného činu podle §142 tr. zákoníku a není možné ho zaměňovat s obecnými podmínkami trestní odpovědnosti, vyjádřenými v ustanoveních o nepříčetnosti a zmenšené příčetnosti. Pro posouzení otázky, zda obviněná jednala v tomto psychickém stavu, je rozhodujícím podkladem posudek znalce – porodníka. Přitom není podstatné, zda byly narušené schopnosti obviněné rozpoznat nebezpečnost svého jednání a ovládnout ho (srov. č. 25/1992-I., č. 38/1976 Sb. rozh. tr. a ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1497-1498).
Nejvyšší soud poukazuje na to, že obviněná již tuto námitku uplatnila v řízení o odvolání, a odvolací soud se s ní správně a v souladu se zákonem vypořádal. Nejvyšší soud odkazuje na správné závěry odvolacího soudu, který uvedl, že ze znaleckého posudku znalce – porodníka vyplývá, že porod proběhl rychle, bez komplikací a v jeho předpokládaném termínu. Dále uvedl, že v tomto případě nic nesvědčí o tom, že by porod obviněné vyvolal větší míru rozrušení než je běžné. Obviněná nerodila poprvé, nejednalo se o komplikovaný déle trvající nebo zvlášť vysilující porod. Obviněná byla v jeho průběhu při vědomí, jednala uváženě a racionálně beze stop paniky nebo ztráty kontroly. Zákonodárce ani příslušná judikatura sice nedávají přesné vodítko pro rozlišení mezi běžným porodním stresem a rozrušením, jaké vyžaduje ustanovení §142 tr. zákoníku. Je však zřejmé, že se musí jednat o takové rozrušení, které není běžným doprovodným rysem každého porodu a že musí mít původ v procesech provázejících porod. Tyto procesy pak musí být něčím mimořádné, aby běžný stres, běžné rozrušení, ovlivnily natolik, že dojde k naprosto nestandardní změně chování rodičky. Dojde k odbourání vznikajícího přirozeného mateřského vztahu k nově narozenému dítěti a paradoxně k iracionálnímu násilí proti původci toho, co mimořádné rozrušení a změnu vědomí zavinilo. Nic takového však v této trestní věci prokázáno nebylo. Usmrcení narozeného dítěte nebylo okamžitým nápadem pod vlivem rozrušení, ale obviněná s ním musela dopředu počítat, protože se na jeho příchod na svět nijak nepřipravovala, těhotenství tajila, přestože musela vědět, že k porodu dojde. Na otázku, co hodlala s narozeným dítětem dělat, nebyla schopná odpovědi a odpovědnost za to, co po porodu udělala, se pokoušela přenést na další osoby, a to na svého manžela, druha apod.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že závěr soudů obou stupňů o tom, že obviněná nejednala v rozrušení způsobeném porodem, je správný, a jednání obviněné bylo správně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť obviněná s rozvahou a cíleně připravila o život své narozené dítě tím, že mu utáhla kolem krku smyčku a uložila je do igelitového pytle, v důsledku čehož novorozenec zemřel.
Obviněná dále namítla, že jí byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Námitka nepřiměřenosti trestu není dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněná neuplatnila a očividně to ani nepřicházelo v úvahu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněné I. H. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. května 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek