ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.758.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 758/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. 7. 2008 dovolání obviněného Z. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 8 To 43/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 40/2005 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 8 To 43/2008, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 2 T 40/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 2 T 40/2005, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák. a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 20 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným na dva měsíce. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2008, sp. zn. 8 To 43/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že výše škody, která je znakem trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák., nebyla zjištěna způsobem odpovídajícím ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 2, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 13. 5. 2004 kolem 12,45 hodin v P. na V. ulici poté, co nebyl J. K. puštěn do kolony vozidel, vystoupil ze svého vozidla a dvakrát dupl na levý blatník vozidla zn. Fiat Brava, které řídila J. K., a zasáhl i víko motoru tohoto vozidla, čímž majiteli vozidla D. K. způsobil škodu ve výši 11 700 Kč. Výši škody na vozidle soudy zjistily ze znaleckého posudku, který vypracoval znalec z oboru ekonomiky – ceny a odhady motorových vozidel a z oboru strojírenství – autoopravárenství. Ve znaleckém posudku byla výše škody stanovena podle nákladů na opravu vozidla. Tento způsob stanovení výše škody není v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák.
Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává, a nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav.
Podle citovaného ustanovení je třeba postupovat při stanovení výše škody, pokud škoda je zákonným znakem trestného činu. Vyplývá to z povahy uvedeného ustanovení, které je společným ustanovením a které se vztahuje i na případy trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák.
Podstatou pochybení obou soudů je to, že při stanovení výše škody jako zákonného znaku trestného činu vycházely z hlediska účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci v předešlý stav, ačkoli jde o subsidiární hledisko, které lze uplatnit jen za předpokladu, že výši škody nelze zjistit podle hlediska ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává. Soudy ani neuvedly žádnou okolnost, pro kterou by se výše škody nedala stanovit podle prioritního hlediska, jímž je cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává.
Stanovit škodu na věci podle hlediska ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, znamená zjistit obvyklou cenu věci před poškozením a obvyklou cenu věci po poškození, přičemž rozdíl mezi těmito cenami je škodou ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák.
Pouze za předpokladu, že škodu nelze zjistit podle hlediska ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, je možné vycházet z účelně vynaložených nákladů (na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo na uvedení v předešlý stav, tj. na opravu poškozené věci). Tak tomu je typicky v případech, kdy věc již v důsledku samotného poškození není způsobilá být předmětem obchodu, tedy v případech, kdy se poškozené věci neprodávají a nekupují. To lze sotva konstatovat v daném případě, neboť poškozenou věcí byl osobní automobil a v různé míře poškozené automobily se běžně prodávají a kupují. Dalším důvodem, pro který nelze škodu zjistit podle hlediska ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, může být zvláštní druh či charakter poškozené věci, z něhož vyplývají překážky, které znesnadňují použití hlediska ceny věci do té míry, že jeho použití není účelné, hospodárné a výstižné. O takový případ se v posuzované věci evidentně nejedná, protože cenu běžně se vyskytujícího osobního automobilu zn. Fiat Brava před poškozením a jeho cenu po poškození bylo možné bez obtíží a snadno zjistit, pokud by znalci byl jeho úkol odpovídajícím způsobem vymezen již při jeho přibrání. Důvodem nemožnosti vycházet z hlediska ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, je zpravidla také to, že jde o věc, jejíž cena je tak vysoká, že i když dojde k poškození věci ve smyslu určitého i závažnějšího snížení jejích vlastností, vzhledu, funkcí apod., neprojeví se to na tržní ceně věci (např. cena domu 10 milionů korun se nezmění v důsledku toho, že na určitém místě byla poškozena fasáda, jejíž oprava si vyžádala částku 20 tisíc korun). V posuzovaném případě nelze uvažovat ani o tomto důvodu, jak je zřejmé z toho, že poškozenou věcí byl osobní automobil zn. Fiat Brava, který byl vyroben v roce 1996 a v době činu měl ujeto 119 000 km. U vozidla, jehož stáří v době činu bylo osm let a které mělo ujeto uvedený počet kilometrů, je možné reálně očekávat, že poškození spočívající v deformaci blatníku a víka motoru lze odpovídajícím způsobem vyjádřit v jeho snížené ceně, přičemž ovšem snížení ceny se nemusí krýt s výší nákladů na opravu. Pro posouzení otázky viny trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák. je tedy v této kauze rozhodné zjištění, jakou cenu mělo vozidlo před poškozením a jakou cenu mělo po poškození. Jde tedy o zjištění, v jakém rozsahu se v důsledku poškození snížila cena vozidla. Pouze takový způsob stanovení výše škody byl v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák. (k aplikaci tohoto ustanovení viz č. 32/1994, č. 39/2002, č. 45/2006 Sb. rozh. tr.).
Protože výše škody jako znak trestného činu nebyla stanovena ve shodě s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., je napadené usnesení Městského soudu v Praze rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., jak to namítl obviněný v podaném dovolání.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadené usnesení Městského soudu v Praze, tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obvodní soud pro Prahu 2 znovu rozhodne poté, co odstraní vadu vytnutou tímto usnesením Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec