ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.809.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 809/2011-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 9. 2011 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného Bc. L. V. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2010, sp. zn. 8 To 475/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 99/2010 a rozhodl takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 2 T 99/2010, byl obviněný Bc. L. V. uznán vinným trestným činem šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm.a ) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem přechovávání dětské pornografie podle §205a tr. zák. Za tyto trestné činy a dále za přečin výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.), jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 95 T 108/2010, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst.l tr. zák., §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků při současném vyslovení dohledu nad obviněným, a zároveň byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 95 T 108/2010. Kromě toho bylo obviněnému uloženo podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. sexuologické ambulantní ochranné léčení.
Jako trestný čin šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a) tr. zák. posoudil Městský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný od přesně nezjištěné doby do 26. 1. 2009 ve svém bydlišti v B. odeslal ze své e-mailové schránky do jiných 10 e-mailových schránek specifikovaných ve výroku o vině nejméně 16 e-mailových zpráv s přílohami obsahujícími pornografické fotografie nebo videosoubory, které zobrazují nebo jinak využívají děti (bod 1 výroku o vině).
Jako trestný čin přechovávání dětské pornografie podle §205a tr. zák. posoudil Městský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný od přesně nezjištěné doby do 10. 3. 2009 ve své e-mailové schránce přechovával 87 e-mailový zpráv s přílohami obsahujícími pornografické fotografie nebo videosoubory, které zobrazují nebo jinak využívají děti (bod 2 výroku o vině).
Odvolání státního zástupce, který se dožadoval toho, aby skutek uvedený v bodě 1 výroku o vině byl posouzen také podle §205 odst. 3 písm. b) tr. zák., bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2010, sp. zn. 8 To 475/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. Projevila nesouhlas s tím, že Krajský soud v Brně ponechal v rozsudku Městského soudu v Brně beze změny právní kvalifikaci skutku uvedeného v bodě 1 výroku o vině. Namítla, že tento skutek měl být správně posouzen podle §205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., a to vzhledem k okolnosti, že zaslání pornografického díla elektronickou poštou je jeho uvedením do oběhu prostřednictvím Internetu jako veřejně přístupné počítačové sítě. Nejvyšší státní zástupkyně se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek Městského soudu v Brně, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání není důvodné.
Z hlediska vztahu dovolání a napadeného usnesení je spornou právní otázkou to, zda trestný čin šíření pornografie podle §205 odst. 2 tr. zák., pokud bylo k jeho spáchání použito elektronické pošty, byl spáchán veřejně přístupnou počítačovou sítí ve smyslu §205 odst. 3 písm. b) tr. zák.
Podle §205 odst. 3 písm. b) tr. zák. se čin uvedený v §205 odst. l nebo odst. 2 tr. zák. posoudí, jestliže pachatel tento čin spáchal tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Dopustí-li se pachatel činu tak, jak je uvedeno v §205 odst. 3 písm. b) tr. zák., jde o okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Podle §88 odst. l tr. zák. se k takové okolnosti přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Celkový kontext ustanovení §205 odst. 3 písm. b) tr. zák. evidentně vyznívá tak, že v jeho demonstrativním výčtu způsobů spáchání činu dominují takové způsoby, při nichž je použito masových sdělovacích prostředků, konkrétně tisku, filmu, rozhlasu a televize. Typickým rysem těchto prostředků je jejich masová účinnost. To znamená, že jeden projev je možno adresovat blíže neurčenému a neomezenému okruhu adresátů a zároveň že blíže neurčený a neomezený okruh adresátů se může s projevem seznámit tím, že ho shlédne, vyslechne, přečte apod. Právě okolnost, že při použití některého z těchto prostředků je jeden projev způsobilý proniknout do sféry vnímání velkého počtu osob, podstatně zvyšuje účinnost jednání pachatele a tím i nebezpečnost jeho činu. Citované ustanovení připouští spáchání činu také „jiným obdobně účinným způsobem”, což znamená, že všechny další výslovně neuvedené způsoby musí být z hlediska své účinnosti srovnatelné s těmi, které jsou v tomto ustanovení uvedeny. Pokud je mezi způsoby spáchání činu ve zmíněném ustanovení výslovně uvedeno také spáchání veřejně přístupnou počítačovou sítí, má se tím na mysli tato síť nejen jako technický prostředek přenosu projevů. Aby použití této sítě k spáchání činu podstatně zvyšovalo jeho nebezpečnost pro společnost, musí být sít' použita způsobem, který přenáší projev mezi velký počet osob. Právě tím je splněna materiální podmínka závěru, že jde o takový způsob použití veřejně přístupné počítačové sítě, který je srovnatelný s tiskem, filmem, rozhlasem či televizí. V této spojitosti je třeba znovu připomenout dikci ustanovení §205 odst. 3 písm. b) tr. zák., podle něhož jde o jiný obdobně účinný z p ů s o b , a nikoli jen o jiný obdobně účinný p r o s t ř e d e k .
V posuzovaném případě obviněný odeslal pornografické projevy deseti konkrétním adresátům ve formě šestnácti e-mailových zpráv. Šlo tedy o velmi omezený okruh adresátů s tím, že odeslané projevy byly určeny pouze jim a nebyly běžně přístupné dalším osobám. K přenosu projevů elektronická pošta používá Internet. Není žádných pochyb o tom, že Internet je veřejně přístupnou počítačovou sítí, jejíž přenosové možnosti ji činí srovnatelnou s tiskem, filmem, rozhlasem a televizí. Formálně vzato je akceptovatelný úsudek, že obviněný spáchal čin veřejně přístupnou počítačovou sítí, avšak při posuzování otázky, zda tím byly naplněny znaky trestného činu šíření pornografie podle §205 odst. 3 písm. b) tr. zák. také z hlediska materiální podmínky stanovené v §88 odst. l tr. zák., není rozhodné jen to, že obviněný použil tento prostředek, nýbrž také to, jakým způsobem ho použil. O podstatném zvýšení stupně nebezpečnosti činu pro společnost by bylo opodstatněné uvažovat, pokud by obviněný použil uvedený prostředek způsobem, který je svou účinností srovnatelný s použitím tisku, filmu, rozhlasu či televize. To znamená, že obviněný by musel své pornografické projevy buď uvést na Internet tak, aby byly veřejně přístupné, anebo je formou e-mailových zpráv rozeslat velkému počtu osob. O nic takového se v dané věci nejednalo a proto není důvodu kvalifikovat skutek uvedený v bodě 1 výroku o vině jako trestný čin šíření pornografie podle §205 odst. 3 písm. b) tr. zák.
V podaném dovolání nejvyšší státní zástupkyně poukazovala na to, že e-mailové zprávy mohou být při přenosu zachyceny i jinými osobami než adresátem, dále že jsou před doručením ukládány na servery providerů, kde jsou ponechávány i určitou dobu po doručení, a konečně že zůstávají většinou uloženy ve schránkách samotných uživatelů elektronické pošty. Z toho nejvyšší státní zástupkyně vyvozovala, že k e-mailovým zprávám mohou získat přístup i jiné osoby než ty, kterým byly určeny, a zmínila také problém virů. Nejvyšší soud však pokládá za nutné uvážit, že takové rozšíření obsahu e-mailových zpráv mimo okruh jejich adresátů není součástí řádně probíhajícího provozu elektronické pošty a že je zpravidla spojeno s neoprávněnými zásahy třetích osob, případně s porušením povinností poskytovatelů příslušných služeb. Navíc naznačené rozšíření obsahu e-mailových zpráv zásadně není jejich odesílatelem ani zamýšleno. Ve vztahu k posuzovanému případu nejsou namítané okolnosti způsobilé zvrátit závěr, že při velmi omezeném okruhu adresátů a velmi malém počtu odeslaných e-mailových zpráv chybí materiální podmínka přísnější právní kvalifikace.
Odkaz nejvyšší státní zástupkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 11 Tdo 349/2009, nemá v posuzované věci žádný význam. V citovaném usnesení Nejvyšší soud konstatoval, že zprávy zasílané prostřednictvím elektronické pošty nejsou chráněny ustanovením §239 tr. zák. o trestném činu porušování tajemství dopravovaných zpráv ve stádiu poté, co jsou doručeny do e-mailové schránky. Jde o otázku trestní odpovědnosti osoby, která získá přístup ke zprávám doručeným do e-mailové schránky někoho jiného. To ovšem nemá žádný vztah k posouzení materiální podmínky použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 3 písm. b) tr. zák. v projednávané věci.
Ani odkaz nejvyšší státní zástupkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 1135/2010, nemůže nic změnit na závěrech, které Nejvyšší soud učinil ve vztahu k projednávané věci. Citovaným usnesením Nejvyšší soud sice rozhodoval ve věci, v níž bylo podle §205 odst. 3 písm. b) tr. zák. krajským soudem posouzeno jednání spočívající v posílání digitálních fotografií s tématikou dětské pornografie do velmi malého počtu e-mailových schránek, avšak Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu, aniž rozhodnutí krajského soudu meritorně přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud ve svém usnesení reprodukoval obsah rozhodnutí krajského soudu, ovšem sám žádný právní názor týkající se výkladu ustanovení §205 odst. 3 písm. b) tr. zák. nevyslovil.
Rozsudek Městského soudu v Brně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Krajského soudu v Brně není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265j tr. ř. zamítl. Takto rozhodl v neveřejném zasedání, neboť pro tento postup byly splněny podmínky stanovené v §265r odst. l písm. c) tr. ř.
Jinak pokládá Nejvyšší soud za potřebné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 16. 6. 2011 s dovoláním, které za nejvyšší státní zástupkyni podal její náměstek. Senát, jemuž připadlo rozhodnout o dovolání, zastával právní názor, že dovolání mohla podat jen nejvyšší státní zástupkyně, že dovolání podané jejím náměstkem je dovoláním podaným neoprávněnou osobou a že takové dovolání je namístě odmítnout podle §265i odst. l písm. c) tr. ř. Tento názor však byl mezi senáty Nejvyššího soudu sporný. Proto byla jiná obdobná věc předložena velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu (§20 odst. l zák. č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). V usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 345/2011, velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu vyslovil právní názor, že dovolání podané náměstkem nejvyššího státního zástupce se považuje za dovolání nejvyššího státního zástupce. Senát vyčkával tohoto rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, řídil se jeho právním názorem a o dovolání nejvyšší státní zástupkyně meritorně rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec