ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.901.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 901/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. září 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podala A. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 4. 2010, sp. zn. 6 To 18/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 15/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 53 T 15/2009, byla obviněná uznána vinnou trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona a podle tohoto ustanovení odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo také rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody. Uvedeného trestného činu se dopustila tím, že dne 1. 11. 2009 kolem 17:30 hodin v bytě …………. v B. po předchozích nadávkách ze strany poškozeného, bodla při srozumění usmrtit svého druha T. M., kuchyňským nožem s oranžovou rukojetí o celkové délce 29 cm s čepelí dlouhou 15 cm do levé strany hrudníku takovou silou, že mu způsobila cca 22 cm hluboké bodně řezné zranění hrudníku, které přeťalo levé V. žebro, zasáhlo pohrudniční dutinu, levou plíci, osrdečník, a srdce, poškozený byl následně převezen do Úrazové nemocnice Brno, kde po operaci dne 2. 11. 2009 v 02:45 hodin zemřel.
Odvolání obviněné proti rozsudku soudu I. stupně bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 4. 2010, sp. zn. 6 To 18/2010, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že její jednání nebylo posouzeno jako trestný čin zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.), když jednala v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného ve smyslu tohoto ustanovení zákona. Naplnění tohoto zákonného znaku podle jejího názoru vyplývá z toho, že její soužití s poškozeným bylo stále víc poznamenáno nadměrnou konzumací alkoholu poškozeným, pod jehož vlivem byl vůči ní vulgární, bezdůvodně jí nadával a urážel ji sprostými výrazy, ve třech případech jí vyhrožoval i s poukazem na pistoli, kterou jí též na chatě ukazoval, nejméně 4x jí vyhrožoval zabitím. Přitom se toto jeho chování zhoršovalo, nakonec se stalo každodenní záležitostí, měla z něj velký strach, byla nucena opouštět byt i na týden, ve večerních a nočních hodinách se čtyřletým dítětem. Poškozeného také mnohokrát vyzvala k opuštění jejího bytu, ale ten v bytě setrval a nadále se k ní choval velmi špatně. Jeho jednání vnímala velmi intenzivně a negativně a předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného, které bylo zaměřeno na její osobu, se snažila řešit podle svých sil. Je ale osobou se základním vzděláním, bez finančních prostředků na právní pomoc a bez povědomí o možnostech, které jí dává právní řád. Také v den spáchání skutku se poškozený opět choval špatně, odmítal opustit byt a z jejího pohledu situace neměla konec ani řešení. V závěru dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího, případně i prvostupňového soudu, a příslušnému soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněná opakuje svoje námitky z předchozí obhajoby, které uplatnila také v odvolání. Závěry uvedené v napadeném rozhodnutí jsou logické a odpovídají výsledkům provedeného dokazování, takže obviněné nelze přisvědčit. Poukázal na to, že skutková podstata zločinu podle §141 odst. 1 tr. zákoníku míří na zcela výjimečné situace, kdy se pachatel dostane bez vlastního přičinění do zvláštního stavu silného rozrušení, v němž se dopustí jednání, jež jinak nese znaky trestného činu vraždy. Ohledně předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného státní zástupce uvedl, že jeho jednání bylo bezpochyby nevhodné a asociální, ale obdobné situace v soužití nejsou nijak výjimečné. Za zásadní považuje, že poškozený vůči obviněné nepoužíval násilí, ani takových výhrůžek, které by u ní mohly vyvolat oprávněné obavy o zdraví nebo život. Z poměrně dlouhé doby vzájemných verbálních rozporů, které až do doby činu nevedly obviněnou k radikálnímu ukončení vztahu s poškozeným, lze také soudit, že z jeho strany nebyla týrána. Proto podle státního zástupce nelze jednání poškozeného označit za natolik zavrženíhodné, aby bylo srovnatelné s ostatními znaky předmětné skutkové podstaty. Proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud zjistil, že námitka obviněné ohledně právního posouzení jejího jednání odpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně také zjistil, že již soud I. stupně se k návrhu obhajoby zabýval otázkou možného právního posouzení skutku podle §141 odst. 1 tr. zákoníku (str. 10 – 11 rozsudku) a dospěl k závěru, že to v daném případě nepřichází v úvahu pro nenaplnění zákonných předpokladů. Své závěry také logicky a správně odůvodnil a není nutné je opakovat. Zdůraznit lze ale závěr soudu I. stupně, že pouhé pronášení byť vulgárních nadávek, není natolik zavrženíhodným jednáním poškozeného, aby umožňovalo jeho usmrcení obviněnou posoudit podle ustanovení §141 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněná sice již v odvolání vyjádřila s tímto názorem soudu I. stupně nesouhlas, a to s poukazem na to, že se nejednalo pouze o nadávky, ale také o vyhrožování pistolí a zabitím, obviněný měl fyzickou převahu a musela opakovaně opouštět byt. Odvolací soud se ale ztotožnil s rozhodnutím soudu I. stupně, přičemž vyslovil pochybnosti o tvrzení obviněné o vyhrožování pistolí, když s tímto tvrzením přišla až v řízení před soudem I. stupně. Bez ohledu na dodatečnost této obhajoby ale odvolací soud správně zdůraznil, a vyplývá to také z výpovědi obviněné, že jí touto zbraní nevyhrožoval bezprostředně, protože ji v té době neměl u sebe (měla být uschována na chatě) a výhrůžky obviněného nebyly spojeny s žádným fyzickým napadáním. Rovněž odvolací soud se pak v odůvodnění napadeného usnesení (str. 5 – 7 usnesení) podrobně vyjádřil k podmínkám použití ustanovení §141 odst. 1 tr. zákoníku a s poukazem na konkrétní okolnosti jednání obviněné dospěl k závěrům, s nimiž se Nejvyšší soud plně ztotožnil. Odvolací soud zcela správně a logicky odůvodnil, proč dospěl také k závěru, že v daném případě není naplněna ani podmínka předchozího zvlášť zavrženíhodného jednání poškozeného, přičemž konkrétně poukázal na ty okolnosti daného případu, které naplnění této podmínky vylučují. Nejvyšší soud vzhledem k tomu, že dovolací námitky obviněné jsou opakováním jejích námitek uplatněných v odvolání, přičemž odvolací soud se s nimi v plném rozsahu a správně vypořádal, považuje za zcela nadbytečné opět se k nim stejným způsobem vyjadřovat, a proto zcela odkazuje na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. V souladu s vyjádřením státního zástupce k dovolání Nejvyšší soud pouze dodává, že obviněná bodla nožem poškozeného v situaci, kdy již byl rozhodnut, a chtěl odejít z jejího bytu, takže její tvrzení v dovolání, že byt odmítal opustit, je v rozporu se skutečností. Nelze proto přisvědčit ani námitce, že situace neměla konec nebo řešení, protože obviněná se činu dopustila právě v okamžiku, kdy již jejich vzájemné soužití v podstatě skončilo.
Nejvyšší soud proto zjistil, že napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku a námitkami obviněné nebyl uplatněný důvod dovolání naplněn. Není-li proto ve věci dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není dán ani další uplatněný důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání obviněné bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš