ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.104.2006
sp. zn. 8 Afs 104/2006 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Z. P., a. s.,
zastoupené JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská
15, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 19. 1. 2006, čj. 31 Ca 119/2005 - 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2006,
čj. 31 Ca 119/2005 - 25, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2005, čj. 130/120/2005-Ro, žalovaný zamítl odvolaní
žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Jaroměři ze dne 31. 8. 2004,
27715/04/245970/2184, kterým bylo zamítnuto odvolání proti platebnímu výměru
(ze dne 2. 7. 2004, čj. 22971/04/245970/2184) na daňové penále ve výši 2 001 956 Kč
pro zmeškání lhůty k podání odvolání.
Žalobce v odvolacím řízení namítal, že platební výměr na daňové penále
za zdaňovací období roku 1995 nebyl řádně doručen, a proto lhůta podání odvolání vůbec
nezačala běžet. Správce daně nesprávně doručil platební výměr Ing. T., namísto doručení
samotnému žalobci.
Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že lhůta pro podání odvolání
marně uplynula dne 13. 8. 2004. Udělenou plnou moc označil za neomezenou ve smyslu
§17 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., zákon o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „daňový řád“). Platební výměr byl tudíž řádně doručen.
Žalobce stěžovatelovo rozhodnutí o odvolání napadl žalobou, kterou krajský soud
rozsudkem ze dne 19. 1. 2006, čj. 31 Ca 119/2005 - 25, zamítl.
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z plné moci zástupce
jednoznačně dovodil, že byla udělena pro celé daňové řízení. Pro toto posouzení
je nerozhodné, že obecně lze tento jednostranný právní úkon považovat za speciální
a nikoliv za generální, neboť zástupce byl v některých úkonech omezen – konkrétně
v úkonech týkajících se zcizování nemovitého majetku obchodní společnosti. Z obsahu
omezení jednoznačně vyplynulo, že k ostatním právním úkonům byl zmocněn generálně,
není tudíž pochybnost o tom, že toto zmocnění pokrylo cel é daňové řízení. Zmocnění ke
„všem úkonům“ bylo zúženo pouze o úkony související se zcizováním majetku. Následné
užití pojmu „vůči třetím osobám“ lze považovat za dovětek nemající jakýkoliv právní
dopad a význam. Argument žalobce, že předmětná plná moc nem á procesní charakter,
soud považoval za nepodložený.
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, přičemž uplatňuje kasační
důvod dle §103 odst. 1 písm. a) a d) zá kona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(„s. ř. s.“).
Stěžovatel předně tvrdí nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení, konkrétně nesouhlasí s posouzením obsahu plné
moci tak, jak ji provedl krajský soud. Dle stěžovatele z plné moci vyplývá, že Ing. T. nebyl
zmocněn k zastupování v žádném řízení. Plná moc žádné řízení ani nezmiňuje. Ing. T. byl
zmocněn k úkonům za společnost vůči třetím osobám, z toho jasně vyplývá, že byl
zmocněn pouze k hmotněprávním úkonům, při nichž žalobce vstupuje do
majetkoprávních vztahů vůči třetím osobám. Finanční úřad a ani jiný správní orgán
jakožto organizační složky státu nelze považovat za osobu. Z tohoto dovětku je mimo
jiné v kombinaci s vyloučením právních úkonů ke zcizování nemovitostí patrné,
že zmocnitel neměl v úmyslu udělit plnou moc pro zastupování v jakémkoliv řízení.
Doručováno tedy mělo být pouze stěžovateli.
V této souvislosti stěžovatel namítá i nedostatek důvodů rozhodnutí dle §103
odst. 1 písm. d), neboť soud se nedostatečně vypořádal s jeho argumentací, že finanční
orgány jakožto organizační složky státu nejsou osobami a pouze uvedl, že považuje
za pouhý dovětek bez právního významu část textu plné moci znějící „vůči třetím
osobám“.
Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 13. 3. 2006 uvedl, že se
v rámci odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi odvolacími námitkami. Trvá na
tom, že jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a Nejvyšší
správní soud tedy přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu,
vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že stěžovatel dne 4. 6. 2003 zplnomocnil
Ing. Z. T. „ke všem právním úkonům jménem společnosti (...) vůči třetím osobám, včetně
podepisování za společnost (...) s výjimkou zcizování nemovitého majetku společnosti“.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že je přinejmenším sporné, zda předmětnou
plnou moc, dle jejího obsahu, lze bez výhrad považovat za procesní plnou moc. Procesní
plná moc je jednostranným právním úkonem zastoupeného, jenž je adresován vůči
správním orgánům či soudům, kterým jim dává na vědomí , že zástupce je oprávněn
za zastoupeného činit procesní právní úkony a v jakém rozsahu. Plná moc je tak
osvědčením existence práva určité osoby zastupovat jinou osobu v příslušném řízení.
V textu předmětné plné moci je uvedeno, že zmocněnec je oprávněn k jednání
za obchodní společnost, tedy zmocnitele, vůči třetím osobám a k podepisování těchto
právních úkonů jeho jménem, a z tohoto jeho jednatelského oprávnění bylo vyloučeno
zcizování nemovitého majetku společnosti. Celkové znění tedy nasvědčuje tomu, že jde
spíše o plnou moc k hmotně právním úkonům vůči fyzickým či právnickým osobám.
Ve spise pak nejsou založeny písemnosti či jiné důkazy, z kterých by vyplývalo, že dotyčná
plná moc byla udělena i pro zastupování v daňovém řízení.
Daňový řád výslovně neupravuje náležitosti plné moci, mělo by z ní být vždy bez
jakýchkoliv pochyb patrné, kdo ji udělil a komu, a že jde o plnou moc pro daňové řízení.
Nelze však pominout ani situaci, kdy plná moc může být udělena jak pro hmotně právní
úkony, tak i pro úkony procesní, avšak za takové situace by to z ní mělo být nade všechny
pochybnosti patrné.
V daném případě nebyla namístě ani aplikace §10 odst. 3 daňového řádu. Krajský
soud, stejně jako daňové orgány, měly pojmout především pochybnosti o tom, zda
se vůbec o procesní plnou moc mohlo jednat, a zvolit postup adekvátní takové situaci,
tedy především vyzvat žalobce k odstranění této nejasnosti.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s argumentací stěžovatele, že použitý pojem
„vůči třetím osobám“ nelze označit za dovětek bez právního významu, neboť v daném
případě je nutné vzít v úvahu celý text posuzované plné moci, a s ohledem na výše
uvedené závěry nelze ani dovozovat ze slov „ke všem právním úkonům jménem
společnosti (...) vůči třetím osobám, včetně podepisování za společnost“, že jde o plnou
moc procesního charakteru, tedy k procesním právním úkonům v jakémkoliv řízení.
Taktéž je možné souhlasit s argumentací stěžovatele, že finanční orgány jakožto
správní úřady jsou organizačními složkami státu (§3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.,
o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších
předpisů), které nejsou právnickými osobami (§3 odst. 2 téhož zákona). Tato
argumentace však s ohledem na výše uvedené závěry není pro posouzení věci zásadní.
Krajský soud se touto argumentací nezabýval, neboť na základě nesprávného posouzení
obsahu právní moci dospěl k závěru, že použitá formulace „vůči třetím osobám“
je dovětkem bez právního významu.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené závěry napadený rozsudek podle
§110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm
je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí o věci samé (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud ve věci v souladu s ustanovením §109 odst. 1 s. ř. s.
rozhodoval bez nařízení jednání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu