ECLI:CZ:NSS:2004:KONF.62.2003:15
sp. zn. Konf 62/2003-15
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci:
JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka a
JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 8 na rozhodnutí sporu
o věcnou příslušnost mezi Obvodním soudem pro Prahu 8 a Městským soudem v Praze,
za další účasti A) Y. H., B) H . V., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Peštou,
advokátem se sídlem Blanická 25, 120 00 Praha 2, C) Zeměměřického a katastrálního
inspektorátu se sídlem Pod Sídlištěm 9, Praha 8, a D) Hlavního města Prahy, Mariánské
nám. 2, 110 00 Praha 1, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C
39/2003, o opravu údajů v katastrálním operátu,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí Zeměměřického a
katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 0-
55/726/2002/Ba, o opravu údajů v katastrálním operátu, je soud ve správním
soudnictví.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2003, čj. 10 Ca 7/2003-15, se
zrušuje.
Odůvodnění:
Dne 23. 5. 2003 se obrátil Obvodní soud pro Prahu 8 – soud v občanském soudním
řízení – na zvláštní senát s návrhem na zahájení řízení o kompetenčním sporu, který
vznikl mezi ním a Městským soudem v Praze – soudem ve správním soudnictví – ve věci
žaloby žalobkyň Y. H. a H. V. proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu
inspektorátu o opravu chyb v katastrálním operátu.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Žalobkyně podaly dne 15. 8. 2000 prostřednictvím svého právního zástupce návrh ke
Katastrálnímu úřadu Praha - město směřující k opravě chybných údajů katastru podle §8
zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), a to
na LV č. 880 a na LV č. 1012 pro katastrální území Ď. Konkrétně navrhly, aby katastrální
úřad (dále též „KÚ“) opravil výměru pozemků p. č. 1608/6 a 1608/7 zapsaných na LV č.
880 pro katastrální území Ď. v souladu se záznamem do katastru provedeným v roce 1999
a aby byl též zrušen nově vytvořený list vlastnictví č. 1012, neboť zápisy v jeho oddílech
A, B a E jsou v rozporu s ustanoveními zákonů č. 344/1992 Sb. a č. 265/1992 Sb.
Katastrální úřad Praha - město vyslovil svým rozhodnutím ze dne 7. 6. 2002,
čj. OR 58/2000-7, že návrhu žalobkyň na opravu chyb se nevyhovuje, neboť v dané věci
se nejedná o opravu chybných údajů. Rozhodl, že na zmíněném LV č. 1012 bude nadále
evidován duplicitní zápis vlastnictví u pozemků p. č. 1608/20 a 1608/32 ve prospěch
hlavního města Prahy, a to k celku, a u každé z žalobkyň k podílu id. 1 vzhledem k celku.
Žalobkyně ve svém odvolání proti tomuto rozhodnutí popsaly dosavadní průběh
věcí. Vyjádřily nesouhlas s povolením vkladu vlastnictví pro hlavní město Prahu k jeho
návrhu ze dne 7. 6. 2000, neboť považují za neplatné kupní smlouvy, které hlavní město
Praha k prokázání svého vlastnického práva k dotčeným pozemkům předložilo. Podle
názoru žalobkyň zasáhl KÚ Praha - město povolením vkladu do jejich vlastnického práva.
Proto žalobkyně navrhly, aby Zeměměřický a katastrální inspektorát (dále též „ZKI“)
přezkoumal postup KÚ při zápisu duplicitního vlastnictví, posoudil zřejmý omyl při
vedení katastru v souvislosti se zakreslením nových pozemků p. č. 1608/20 a 1608/32 a
napadené rozhodnutí KÚ zrušil.
Zeměměřický a katastrální inspektorát změnil rozhodnutí KÚ Praha - město ze dne
7. 6. 2002 svým rozhodnutím ze dne 13. 12. 2002 tak, že návrhu žalobkyň na opravu chyb
nevyhověl a vyslovil, že v katastru nemovitostí bude jako vlastník pozemků p. č. 1608/20
a 1608/32 v k. ú. Ď. zapsáno hlavní město Praha: zjistil totiž, že duplicitní zápis vlastnictví
na LV č. 1012 je chybný. Stavem jedině souladným s pravomocným rozhodnutím KÚ
Praha - město o vkladu vlastnického práva pro hlavní město Prahu ze dne 28. 6. 2000
(účinným k 7. 6. 2000) je zápis hlavního města Prahy jako výlučného vlastníka dotčených
pozemků. Žalobkyně podle ZKI neprokázaly chybu v katastrálním operátu ve smyslu
ustanovení §8 odst. 1 katastrálního zákona: zřejmou nesprávností není ani namítaná
neplatnost kupních smluv, na jejichž podkladě KÚ rozhodl o povolení vkladu
vlastnického práva pro hlavní město Prahu, ani tvrzená vadnost samotného tohoto
rozhodnutí, neboť rozhodnutí je pravomocné, a tedy závazné mj. pro žalobkyně i pro
ZKI.
Dne 13. 1. 2003 napadly žalobkyně toto rozhodnutí ZKI žalobou u Městského soudu
v Praze; v žalobě přitom uvedly, že příslušnost tohoto soudu je založena ustanovením
§249 odst. 2 a §250 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) a že žaloba je
podána podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu. Věc byla nicméně
posouzena jako žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), a rozvrhem práce přidělena
specializovanému senátu 10 Ca pro věci správního soudnictví. Městský soud v Praze
žalobu odmítl usnesením ze dne 5. 3. 2003, čj. 10 Ca 7/2003-15, v němž vyslovil názor, že
rozhodování o opravě chyb v katastrálním operátu, resp. o opravě zápisu vlastnických
práv do katastru nemovitostí, je rozhodováním o věci vyplývající z občanskoprávních
vztahů a přísluší tak soudu v občanském soudním řízení podle ustanovení §244 a násl.
o. s. ř. Jak v odůvodnění usnesení, tak v poučení pak uvedl, že žalobkyně se mohou v této
věci domáhat svého práva podáním žaloby u soudu v občanském soudním řízení –
konkrétně u okresního (obvodního) soudu, v jehož obvodu je nemovitost (§249 odst. 1 a
§250 odst. 2 o. s. ř.), a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení.
Žalobkyně pak v uvedené lhůtě podaly žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 8.
V žalobním petitu se domáhaly toho, aby soud jednak zrušil rozhodnutí ZKI ze dne
13. 12. 2002 i dvě předcházející rozhodnutí KÚ Praha - město ze dne 28. 6. 2000, jednak
aby vyslovil, že v katastru nemovitostí na LV č. 1012 pro k. ú. Ď. budou zapsány
žalobkyně jako vlastnice pozemků s p. č. 1608/20 a 1608/32, každá s podílem id. 1 v ůči
celku. Obvodní soud, popíraje svou pravomoc rozhodovat ve věci, pak s poukazem na
§104c o. s. ř. předložil věc zvláštnímu senátu. Poukázal přitom na to, že podle dosavadní
judikatury soudů nemohou rozhodnutí podle §8 katastrálního zákona vyvolat účinky
způsobující vznik, změnu nebo zánik vlastnického práva nebo jiného práva
k nemovitostem. Katastrální úřad tak nemůže vyřešit spor o vlastnictví k nemovitostem
prostřednictvím opravy chyb v katastrálním operátu. Žalobkyně se v dané věci
nedomáhají určení vlastnických práv k nemovitostem, nýbrž usilují o zrušení správního
rozhodnutí, které nezasáhlo do sféry hmotněprávních oprávnění a povinností účastníků.
Závěrem obvodní soud uvedl, že k řízení o výroku, kterým se žalobkyně dožadují zrušení
rozhodnutí o vkladu do katastru podle §249 odst. 2 o. s. ř., jsou v I. stupni příslušné
krajské soudy, a v projednávané věci tedy Městský soud v Praze.
K návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu se vyjádřili i Zeměměřický a
katastrální inspektorát v Praze a žalobkyně. Správní orgán má ve shodě s obvodním
soudem za to, že jím vydané rozhodnutí, které žalobkyně napadly žalobou u soudu, se
týká pouze evidování vlastnického práva v katastru nemovitostí, a nevyslovuje se
k existenci či neexistenci vlastnického práva k dotčeným pozemkům. Jak plyne z §5
odst. 7 katastrálního zákona, právní vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů katastru,
opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich
změna není doložena listinou. V řízení o odvolání žalobkyň ZKI zjišťoval, zda při vedení
katastru došlo ke zřejmému omylu, a rozhodl tak, aby stav zápisů v katastrálním operátu
byl v souladu s listinami, na jejichž podkladě byly provedeny zápisy do katastru
nemovitostí; nerozhodoval přitom o vlastnickém právu k dotčeným pozemkům, neboť to
mu nepřísluší. Přestože obsahem katastrálního operátu jsou soukromoprávní vztahy
k nemovitostem, vedení katastru nemovitostí i oprava chyb v katastrálním operátu má
charakter veřejnoprávní. Rozhodnutí o tom, zda se provede oprava chyby v katastru
nemovitostí a jak budou nemovitosti v katastru evidovány, tedy nelze považovat za
rozhodnutí v soukromoprávní věci. Obvodní soud se proto mýlí, domnívá-li se, že
příslušnost soudu, který má rozhodovat v dané věci, je založena ustanovením §249
odst. 2 o. s. ř.: rozhodnutí ZKI totiž nebylo vydáno ve věci vkladu práva k nemovitostem,
nýbrž ve věci opravy chyb v katastrálním operátu podle §8 odst. 5 katastrálního zákona.
Žalobkyně se ve svém vyjádření naopak ztotožnily s názorem Městského soudu
v Praze, podle nějž je napadené správní rozhodnutí rozhodnutím ve věci vyplývající
z občanskoprávních vztahů. Obvodnímu soudu je nutno přisvědčit v tom, že rozhodnutí
v řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí nemůže vyvolat účinky v oblasti
občanskoprávních vztahů. V projednávané věci však právě k tomu v rozporu s právem
došlo, neboť v důsledku napadeného rozhodnutí ZKI bylo „vymazáno vlastnické právo“
žalobkyň z katastru nemovitostí. Žalobkyně proto navrhly, aby Nejvyšší správní soud
(patrně je míněn zvláštní senát) vyslovil, že k řízení o žalobě na zrušení rozhodnutí ZKI je
příslušný Obvodní soud pro Prahu 8.
Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi Obvodním soudem pro Prahu 8
– soudem v občanském soudním řízení – a Městským soudem v Praze – soudem ve
správním soudnictví – se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Obvodní soud pro Prahu 8 ve svém návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu
uvádí, že „k řízení o výroku, kterým se žalobkyně dožadují zrušení rozhodnutí o vkladu
do katastru podle §249 odst. 2 o. s. ř., jsou k řízení v prvním stupni příslušné krajské
soudy“, a poté navrhuje, aby zvláštní senát rozhodl, že soudem příslušným vydat
rozhodnutí ve věci je Městský soud v Praze. Obvodní soud se tedy zřejmě shoduje
s Městským soudem v Praze – soudem ve správním soudnictví v tom, že rozhodnutí, jímž
ZKI nevyhověl návrhu žalobkyň na opravu chyb v katastrálním operátu, je rozhodnutím
o věci vyplývající z občanskoprávních vztahů; zatímco však Městský soud v Praze se
domnívá, že ve věci je dána obecná příslušnost soudu rozhodujícího v řízení podle části
páté občanského soudního řádu, tj. soudu okresního, resp. obvodního (§249 odst. 1
o. s. ř.), Obvodní soud pro Prahu 8, na nějž se žalobkyně v souladu s poučením
Městského soudu v Praze obrátily, má za to, že se uplatní speciální příslušnost krajského,
resp. městského soudu k řízení podle části páté občanského soudního řádu, neboť žaloba
se týká věci vkladu práva k nemovitostem (§249 odst. 2 o. s. ř.). Ani jedné ze stran
kompetenčního sporu však nelze přisvědčit.
Oprava chyb v katastrálním operátu, jíž se žalobkyně domáhaly u katastrálního úřadu
a poté u Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze, se řídí ustanovením §8
zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve
znění zákona č. 89/1996 Sb. Podle jeho odst. 1 opraví katastrální úřad na písemný návrh
vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu chybné údaje katastru, které vznikly
a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření,
zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly
překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle odst. 2 téhož
ustanovení opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly nesprávnostmi
v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu
vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést. Podle ustanovení §5 odst. 7
katastrálního zákona pak platí, že právní vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů
katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud
jejich změna není doložena listinou.
Žalobkyně podaly návrh na opravu chybných údajů katastru podle §8 katastrálního
zákona, konkrétně na opravu výměry pozemků a zrušení listu vlastnictví vedeného u KÚ
Praha - město, poté, co KÚ Praha - město svým rozhodnutím ze dne 28. 6. 2000 povolil
ke dni 7. 6. 2000 vklad vlastnického práva k pozemkům p. č. 1608/20 a 1608/32 v k. ú.
Ď. pro hlavní město Prahu. Když jim katastrální úřad ani odvolací orgán nevyhověly,
předložily v žalobách proti odvolacímu správnímu rozhodnutí argumenty svědčící o tom,
že vlastníkem uvedených pozemků není hlavní město Praha, nýbrž ony samy.
V pozadí správního řízení i soudních řízení zahájených žalobkyněmi tedy stojí spor
o vlastnické právo k nemovitosti. Takový spor je nepochybně sporem, jenž vyplývá
z občanskoprávních vztahů (§7 odst. 1 o. s. ř.); rozhodl-li o takovém sporu správní orgán,
může tutéž věc na návrh projednat obecný soud v řízení podle části páté občanského
soudního řádu (§244 odst. 1 o. s. ř.), kterým je podle §249 odst. 1 a 2 o. s. ř. buď soud
okresní (obvodní) nebo – ve věcech vkladu práva k nemovitostem – soud krajský
(městský).
Katastrální úřad ani Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze však v dané věci
nerozhodovaly ve věci vkladu práva k nemovitostem ani v žádné jiné věci, která by
vyplývala z občanskoprávních vztahů, a ani o ní rozhodovat nemohly. Institut opravy
chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami
založenými ve sbírce listin; není prostředkem k rozhodování o správnosti zápisu věcného
práva k nemovitostem a opravou chyb v katastrálním operátu se tak nemění právní vztahy
k nemovitostem (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 4. 4. 2001, čj. 10 Ca 398/2000-23, či rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 21. 6. 2001, čj. 15 Ca 110/2001-31). Jak správně poznamenal ve svém vyjádření
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, ani jemu ani katastrálnímu úřadu nepřísluší
rozhodovat o vlastnickém právu k nemovitostem: rozhodováním v řízení o opravě chyb
v katastrálním operátu se řeší pouze otázka, kdo bude evidován jako vlastník určitých
nemovitostí v katastru. Rozhodnutí z takového řízení vzešlé tak nemá hmotněprávní,
nýbrž jen evidenční účinky (k tomu srov. též rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne
11. 11. 1997, sp. zn. 30 Ca 532/95), a nezasahuje se jím do soukromoprávních vztahů.
Rozhodování o žalobách brojících proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu
není svěřeno obecným soudům rozhodujícím podle části páté občanského soudního řádu.
Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci přísluší soudu ve správním soudnictví.
Zvláštní senát zruší v souladu s §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. rozhodnutí,
kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv
podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na
zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení
Městského soudu v rozsahu, který výroku, jímž byla kompetence určena, odporuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. září 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu