ECLI:CZ:NSS:2005:KONF.90.2004:12
sp. zn. Konf 90/2004-12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci
JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a
JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Okresního soudu v Olomouci na rozhodnutí sporu
o věcnou příslušnost mezi Okresním soudem v Olomouci a Krajským soudem v Ostravě,
za další účasti žalobce Ing. M. S., zastoupeného JUDr. Dagmar Unarovou, advokátkou se
sídlem Olomouc, Wellnerova 3a, a žalovaných: 1) Zeměměřický a katastrální inspektorát
v Opavě, se sídlem Opava, Praskova 11, 2) J. H., 3) N. H., 4) L. Č. r., s. p. – L. s. Š., 5) V.
l. a s. ČR, s. p., 6) Správa silnic Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Lipenská 120, a
7) obec Hlubočky, se sídlem Hlubočky, Olomoucká 17, o námitkách proti obsahu
obnoveného katastrálního operátu, ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod
sp. zn. 26 C 352/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí
Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě ze dne 18. 12. 2002, čj.
O-91/489/2002, o námitkách proti obsahu obnoveného katastrálního
operátu, je soud ve správním soudnictví.
II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2003, čj. 22 Ca
110/2003-12, se zrušuje.
Odůvodnění:
Dne 15. 9. 2004 se obrátil Okresní soud v Olomouci na zvláštní senát s návrhem na
zahájení řízení o kompetenčním sporu, který vznikl mezi ním a Krajským soudem
v Ostravě ve věci žaloby Ing. M. S. proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního
inspektorátu v Opavě o námitkách proti obsahu obnoveného katastrálního operátu.
Ze spisu vyplynuly tyto podstatné skutečnosti:
Žalobce a další účastníci řízení vznesli námitky proti obsahu obnoveného
katastrálního operátu katastrálního území H. V. Katastrální úřad v Olomouci o námitkách
rozhodl dne 2. 9. 2002. Proti jeho rozhodnutí podalo odvolání několik účastníků řízení,
mj. i žalobce. Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě (dále jen „inspektorát“)
svým rozhodnutím ze dne 18. 12. 2002 všechna odvolání zamítl a napadené rozhodnutí
potvrdil. V odůvodnění rekapituloval postup správního orgánu I. stupně při zjišťování
průběhu hranic. Jelikož ohledně průběhu hranic nedošlo – s jednou výjimkou – mezi
vlastníky dotčených pozemků ke shodě, považoval katastrální úřad za platné ty hranice,
které byly obsahem katastrálního operátu před obnovou, a jejich geometrické a polohové
určení proto z dosavadního katastrálního operátu převzal. Hranice, u nichž došlo
k rozporu mezi tvrzeními vlastníků o jejich průběhu, označil katastrální úřad v souladu s §
14 odst. 6 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
(katastrální zákon), jako hranice sporné. Výměry jednotlivých parcel, které byly
v odvoláních zpochybněny, nejsou závazným údajem pro právní úkony týkající se
nemovitostí vedených v katastru; zpřesněním výměry parcely mimoto nejsou dotčeny
právní vztahy k pozemku. K námitce v žalobcově odvolání, podle níž katastrální úřad
svévolně změnil délku hranice mezi pozemky p. č. 961 a p. č. 1215, inspektorát uvedl, že
hranice je zobrazena na podkladě zjišťování hranic v terénu, které žalobce odsouhlasil; její
délka je nepatrně dotčena doplněním sporné hranice mezi pozemky p. č. 961 a p. č. 956
v žalobcův prospěch.
Žalobce napadl toto rozhodnutí inspektorátu žalobou u Krajského soudu v Ostravě;
namítl zde, že ač hranice pozemků p. č. 1215 a p. č. 961 nebyla mezi vlastníky těchto
pozemků nikdy sporná, katastrální úřad ji v obnoveném katastrálním operátu zkrátil o pět
metrů; to mělo vliv na hranice pozemku p. č. 961, jehož je žalobce vlastníkem, a bylo tím
zasaženo do žalobcova vlastnického práva.
Krajský soud v Ostravě žalobu odmítl usnesením ze dne 9. 10. 2003, čj. 22 Ca
110/2003-12; jelikož ve správním řízení bylo rozhodováno o námitkách proti obsahu
obnoveného katastrálního operátu, jedná se podle jeho názoru o právní věc vyplývající
z občanskoprávních vztahů (z vlastnického práva k nemovitostem). Žaloba je proto
nepřípustná podle §68 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního; věc
však může být projednána na návrh v občanském soudním řízení vedeném podle části
páté občanského soudního řádu, o čemž soud žalobce poučil.
Žalobce nato podal žalobu u Okresního soudu v Olomouci. Tento soud, popíraje
svou pravomoc rozhodovat ve věci, jako navrhovatel předložil věc zvláštnímu senátu
s poukazem na §104c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též
„o. s. ř.“). Okresní soud je přesvědčen, že rozhodnutí o změně katastrálního operátu,
resp. o námitkách proti obsahu obnoveného katastrálního operátu, není rozhodnutím
správního orgánu o soukromoprávní věci ve smyslu §244 o. s. ř., nýbrž naopak
rozhodnutím o věci, která vyplývá z veřejnoprávních vztahů. Proto navrhl, aby zvláštní
senát určil, že příslušný vydat rozhodnutí v této věci je soud ve správním soudnictví, a aby
zároveň zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2003.
Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi Okresním soudem v Olomouci
a Krajským soudem v Ostravě se zvláštní senát řídil následujícími úvahami:
Obnova katastrálního operátu podle §13 a násl. katastrálního zákona slouží
k vyhotovení nového souboru geodetických a popisných informací katastrálního operátu.
Katastrální úřad ji zahajuje bez návrhu a provádí ji a) novým mapováním, b)
přepracováním souboru geodetických informací, c) na podkladě výsledků pozemkových
úprav. Cílem obnovy katastrálního operátu je jeho aktualizace buď po stránce obsahové
(je-li skutečný průběh hranic v terénu jiný, než jak je zapsán ve stávajícím katastrálním
operátu – ať už následkem technické nedokonalosti původní evidence, faktického vývoje
či v důsledku provedených pozemkových úprav), nebo po stránce formální (převedením
katastrální mapy z grafické formy do formy grafického počítačového souboru). Již
z tohoto stručného popisu je zřejmé, že obnova katastrálního operátu je souborem úkonů
evidenčního a technického rázu a že nesměřuje ke změně právních vztahů; ostatně §5
odst. 7 katastrálního zákona stanoví, že právní vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů
katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud
jejich změna není doložena listinou.
V posuzované věci byla provedena obnova katastrálního operátu novým mapováním,
tedy postupem směřujícím k obsahové aktualizaci katastrální evidence. Katastrální úřad,
který o námitkách účastníků řízení (v důsledku jejich předchozích úspěšných odvolání)
rozhodoval celkem třikrát, provedl dodatečné zjišťování průběhu vlastnických hranic
pozemků; tam, kde se účastníci neshodli, pak hranice vedoucí mezi jejich pozemky
ponechal zanesené podle původní evidence a označil je jako sporné. Žalobcově
domněnce, že vyznačení sporné hranice je zásahem do jeho vlastnického práva, nelze
přisvědčit. Katastrální úřad není vůbec nadán pravomocí rozhodovat o existenci či o
rozsahu vlastnického práva k nemovitostem (rozhoduje jen o povolení vkladu tohoto
práva do katastru, a to ve zcela jiném řízení podle §2 a násl. zákona č. 265/1992 Sb.,
o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem): ani v žalobcově věci
nerozhodoval o vlastnickém právu, nýbrž pouze o tom, jak budou hranice jeho pozemku
nadále vyznačeny v katastrální evidenci.
Žalobcovy domněnky o povaze rozhodování katastrálního úřadu neměly nicméně vliv
na procesní průběh věci; bez ohledu na to, jak svůj nárok vnímal, totiž žalobce postupoval
správně a žalobu podal ke Krajskému soudu v Ostravě jako soudu rozhodujícímu ve
správním soudnictví. Právě tento soud však pochybil, když dospěl k závěru, že žalobcova
právní věc „vyplývá z vlastnického práva k nemovitostem“ jakožto občanskoprávního
vztahu, a z tohoto důvodu žalobu odmítl. Formulaci „vyplývá z občanskoprávních
vztahů“ (§244 odst. 1 o. s. ř.) si krajský soud vyložil příliš široce: „vyplývat“ totiž
neznamená jakkoli souviset s vlastnickým právem. Při takovém výkladu by se jako
rozhodování o věcech vyplývajících z občanskoprávních vztahů, resp. o věcech
soukromoprávních, dala paušálně a bez bližšího zkoumání označit převážná část agendy
katastrálních úřadů, neboť jednou z nejvýznamnějších funkcí katastru nemovitostí
je evidence věcných práv k nemovitostem jakožto práv nepochybně soukromých. Tento
závěr je ale nesprávný; příslušnost soudu se v každém jednotlivém případě řídí nikoli
abstraktně pojatou soukromoprávní či veřejnoprávní povahou určitého institutu (zde
vlastnického práva k nemovitosti), nýbrž charakterem konkrétního zásahu do právní sféry
účastníka řízení, k němuž došlo v důsledku rozhodnutí správního orgánu.
Do rozhodování obecných soudů sice spadají věci vkladu práva k nemovitostem
(§249 odst. 2 o. s. ř.), které jsou těsně spjaty s občanskoprávními instituty vyžadujícími ke
své účinnosti knihovní řízení a zápis do veřejných registrů; obnova katastrálního operátu
však není věcí vyplývající ze soukromoprávních vztahů, nýbrž souborem evidenčních
úkonů, jimiž se nezasahuje do subjektivních soukromých práv. Řízení o námitkách proti
obsahu katastrálního operátu obnovovaného novým mapováním, v němž se zkoumá
případné pochybení katastrálního úřadu při zjišťování průběhu hranic, tak není řízením,
v němž správní orgán rozhoduje spory nebo jiné právní věci vyplývající
z občanskoprávních vztahů. Rozhodnutí vydaná v takovém řízení proto podléhají
přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví.
Na povahu rozhodnutí inspektorátu o námitkách nemá vliv ani skutečnost,
že zpochybněním průběhu hranice pozemků (jejíž jednu část během mapování
odsouhlasil a jejíž zbývající část byla v evidenci vyznačena jako sporná) žalobce usiluje
o to, aby jeho pozemek byl vyznačen v jiných hranicích a v jiné výměře, než jaké má za
existující katastrální úřad. Spor o určení průběhu hranice je sporem o rozsah vlastnického
práva, který vyplývá z občanskoprávních vztahů (§7 odst. 1 o. s. ř.); katastrální orgány
však v této věci o takovém sporu nerozhodovaly, a jak bylo řečeno výše, ani tak činit
nemohou. Právní vztahy k pozemku by ostatně mohly být dotčeny jen tehdy, byla-li by
jejich případná změna doložena listinou; to se ovšem nestalo. Žalobce se může domáhat
určení průběhu hranice u obecného soudu žalobou podle části třetí občanského soudního
řádu; v řízení o námitkách proti obnovenému katastrálnímu operátu však takové nároky
s úspěchem vznášet nelze.
Jelikož tedy rozhodnutí o námitkách proti obsahu obnoveného katastrálního operátu
(resp. rozhodnutí o odvolání v takové věci) není rozhodnutím ve věci vyplývající ze
soukromoprávních vztahů, zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci přísluší soudu ve
správním soudnictví.
Zvláštní senát zruší v souladu s §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů, rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu
popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je
vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším
výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě v rozsahu, který
výroku, jímž byla pravomoc určena, odporuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. června 2005
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu