ECLI:CZ:NS:1998:11.ZP.29.98.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky M. T. , proti odpůrcům 1 . blíže neoznačeným poslancům, 2. Ústřední volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu 3, o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem takto:
Stížnost se zamítá .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Nejvyššímu soudu dne 3. 7. 1998 podala M. T. stížnost proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, z níž není patrno, proti volbě kterých poslanců jmenovitě směřuje. Navrhovatelka odůvodňuje stížnost poukazem na nezákonný systém voleb vyplývající z nelegálnosti voličských seznamů, v důsledku čehož došlo k provedení voleb nelegálními voliči. V odůvodnění svého podání dále poukazuje na skutečnost, že jako majitelka domu v B. není schopna zjistit, kdo v tomto domě bydlí. V podání také uvádí další podrobnosti týkající se obývaní jejího domu a uskutečnění projektu investic, které by přinesly mnohamiliardové úspory.
Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §88 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb. (dále jen „zákon“) zjistil, že u navrhovatelky, která je hlášena k trvalému pobytu v B., nejsou překážky ve výkonu volebního práva, přičemž stížnost podala ve lhůtě nepřekračující deset dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí, tedy včas.
Nejvyšší soud proto přezkoumal důvodnost stížnosti a dospěl k těmto závěrům:
Podle §88 odst. 1 zákona se stížností proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny může každý občan zapsaný v seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl poslancem volen, domáhat nejpozději do deseti dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí rozhodnutí soudu podle zvláštního zákona. K řízení je příslušný Nejvyšší soud České republiky (§89 zákona).
O stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem rozhodne soud bez jednání usnesením do deseti dnů. Účastníkem řízení je navrhovatel, poslanec, jehož osvědčení je stížností napadeno, a příslušný volební orgán (§200n o. s. ř.).
Právní prostředek upravený citovanými ustanoveními, představuje specifický soudní přezkum voleb, resp. zvolení poslancem. Jeho obsahem je posouzení, zda byl dodržen zákonem předepsaný postup voleb a zjištění jejich výsledků. Soudní přezkum se uskutečňuje v řízení, které je zvláštním druhem občanského soudního řízení sporného (§120 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Pro navrhovatele v něm přiměřeně platí povinnosti vyslovené v ustanovení §120 odst. 1 o. s. ř., zejména povinnost tvrzení. Přitom tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří současně rámec přezkumné činnosti soudu.
Z uvedených mezí soudního přezkumu voleb je patrno, že stížnost navrhovatelky tyto meze překračuje, neboť napadá výsledky voleb jako celku, resp. samotný volební systém. Takové výhrady navrhovatelky nemohou být předmětem přezkumné činnosti soudu v řízení o stížnosti podle §88 odst.1 zákona.
Nejvyšší soud proto nedůvodnou stížnost zamítl.
Řízení o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má za to, že v posuzovaném případě je nutno s ohledem na předmět řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení §146 odst.1 písm. a) per analogiam o.s.ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný ( §200n odst.3 o.s.ř.).
V Brně dne 8. července 1998
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík