ECLI:CZ:NS:1998:11.ZP.30.98.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky JUDr. E. T. , proti odpůrcům 1) PhDr. J. V. a 2) Ústřední volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu 3, o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny, takto:
Stížnost se z a m í t á .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podáním doručeným prostřednictvím pošty Nejvyššímu soudu dne 7. 7. 1998 označeným jako „stížnost na porušení zákona č. 247/95 Sb. v platném znění o volbách do parlamentu §16 odst.3 a 5 citovaného zákona“ se navrhovatelka domáhala „zrušení poslaneckého mandátu“ PhDr. J. V. Z obsahu podání vyplývá, že stížnost směřuje proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny PhDr. J. V. Stížnost je odůvodněna především tvrzením, že navrhovatelka dne 25. 6. 1998 našla v poštovní schránce barevný volební leták kandidáta US PhDr. J. V. K této záležitosti se jmenovaný vyjádřil dne 3.7.1998 prostřednictvím Českobudějovických listů tak, že je pro navrhovatelku nepřijatelné, aby člen zákonodárného sboru porušoval zákon a navíc se hájil způsobem, který má demagogický podtext.
Podle výsledků voleb do Poslanecké sněmovny, které se konaly ve dnech 19. a 20. června 1998, schválených Ústřední volební komisí v Praze dne 21.června 1998 byl PhDr. J. V. zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volebním kraji Jihočeském. Výsledky voleb uveřejnila Ústřední volební komise podle §52 odst. 3 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb. ( dále jen „ zákon“) dne 23. června 1998.
Ze zprávy Okresního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 1998 bylo zjištěno, že navrhovatelka je v Českých Budějovicích zapsána ve stálém seznamu voličů pro volební okrsek č. 84.
Nejvyšší soud shledal, že stížnost byla podána opožděně.
Podle §88 odst.1 zákona platí, že se stížností proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny může mimo jiné každý občan zapsaný v seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, domáhat nejpozději do deseti dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí rozhodnutí soudu podle zvláštního zákona ( tímto „zvláštním zákonem“ je ustanovení §200n občanského soudního řádu). Podle §89 zákona je k řízení příslušný Nejvyšší soud, který o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem rozhodne bez jednání usnesením do deseti dnů ( §200n odst.1 o. s. ř.). Účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, poslanec, jehož osvědčení o zvolení je stížností napadeno, a příslušný volební orgán ( §200n odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud především zjistil, že navrhovatelka je zapsána v seznamu voličů ve volebním okrsku, který je ve volebním kraji, v němž byl PhDr. J. V. volen poslancem Poslanecké sněmovny, a má tedy způsobilost být navrhovatelkou v tomto řízení.
Již výše bylo uvedeno, že Ústřední volební komise uveřejnila výsledky voleb dne 23. 6. 1998.
Vzhledem k uvedenému datu vyhlášení voleb uplynula lhůta deseti dnů stanovená v §88 odst. 1 zákona dnem 3. 7. 1998.
Ze zákonné dikce, podle které se navrhovatel může „domáhat nejpozději do deseti dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí rozhodnutí soudu“ vyplývá, že v této lhůtě musí být stížnost proti vydání osvědčení o zvolení poslancem učiněna u příslušného soudu, resp. musí být příslušnému soudu doručena. K dodržení této zákonné desetidenní lhůty nestačí , že je v této lhůtě stížnost pouze podána na poštu a adresována soudu. Ustanovení §57 odst. 3 o. s .ř., že lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit, se týká pouze lhůt stanovených v občanském soudním řádu (lhůt procesních). Naproti tomu lhůta k podání stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem není lhůtou procesní, která by byla upravena občanským soudním řádem (popř. jiným procesním předpisem), a proto se ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. na ni nevztahuje. Jde o lhůtu, která je stanovena v příslušných ustanoveních hmotněprávních norem (tj. v §88 odst. 1 zákona, §122 odst. 1 obč. zák.). Tato lhůta má tedy hmotněprávní povahu. Hmotněprávní lhůta je zachována jedině tehdy, jestliže v jejím průběhu je podání u příslušného soudu učiněno, resp. příslušnému soudu doručeno.
Navrhovatelka sice podala zásilku, jejímž obsahem je posuzovaná stížnost dne 3. 7. 1998 na poště v Českých Budějovicích pod podacím číslem R 077637 (tedy v poslední den lhůty), avšak Nejvyššímu soudu byla tato zásilka doručena dne 7. 7. 1998 (tedy po uplynutí zákonné lhůty).
Nejvyšší soud tuto stížnost z důvodu opožděného podání zamítl, aniž z jejího podnětu meritorně přezkoumával její důvodnost. Navrhovatelka podáním opožděného návrhu z procesního hlediska způsobila, že stížnost byla zamítnuta. Odpůrcům ovšem v souvislosti s řízením o této stížnosti žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech řízení opírající se o analogické použití ustanovení §146 odst. 2, věta první, o. s. ř., tj. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§200n odst. 3 o. s. ř.).
V Brně dne 8. července 1998
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík