ECLI:CZ:NS:1999:20.CDO.2539.98.1
Usnesením ze dne 12. 6. 1998 Okresní soud v Karlových Varech nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí oprávněného výkon rozhodnutí odstraněním prodejního stánku ve smyslu ustanovení §350 odst. 1 o. s. ř., povolil oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde, na náklad povinné provést někým jiným, nebo aby si ji provedl sám, a povinnou zavázal k zaplacení náhrady nákladů vykonávacího řízení. V odvolacím řízení, zahájeném odvoláním povinné, jež se domáhala změny napadeného usnesení tak, aby návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl zamítnut, Krajský soud v Plzni usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení - pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, spočívající v nedostatku způsobilosti oprávněného být účastníkem řízení - zastavil.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl včasným dovoláním oprávněný (za nějž jedná jeho zaměstnanec s právnickým vzděláním - §241 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.), který se s poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. - domáhal jeho zrušení a vrácení věci s Odůvodnění:m, že nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu o “... procesní nezpůsobilosti a tím věcné nepříslušnosti Úřadu města K. V. ...”. Dovolatel dále vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu, jestliže ten dovodil, že oprávněný “... není k podání návrhu na výkon rozhodnutí aktivně legitimován ...”, a že “... stavebním úřadem je obec...”. Jednotlivé argumenty dovolání vyúsťují v závěr, že (kromě předpisů o stavebním řízení také s ohledem na ustanovení §58 odst. 6 a §60 odst. 1 písm. c/ zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů) obecní úřad “... byl jako subjekt práva ... nadán právní subjektivitou, a proto je také věcně legitimován být účastníkem soudního řízení”.
Povinná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud - po zjištění, že dovolání je přípustné (nikoli však podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jak dovozuje oprávněný, ale podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), a že řízení netrpí žádnou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. ani jinou vadou řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (§242 odst. 1 o. s. ř.) a z uplatněného dovolacího důvodu (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), tedy z hlediska správnosti právního závěru odvolacího soudu o nedostatku způsobilosti oprávněného být účastníkem řízení, a poté dospěl k závěru, že dovolání je důvodné, jelikož uvedený závěr odvolacího soudu (avšak pouze ten) je vskutku nesprávný.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Z
Odůvodnění:
Dovolací soud však především konstatuje, že oprávněný polemizuje se závěry, jež odvolací soud v napadeném rozhodnutí nedovodil. To platí o “... procesní nezpůsobilosti a tím věcné nepříslušnosti Úřadu města K. V. ...”, o nedostatku jeho “... aktivní legitimace k podání návrhu na výkon rozhodnutí ...”, jakož i o závěru, že “... stavebním úřadem je obec...”.
Pokud ovšem jde o způsobilost oprávněného být účastníkem řízení (oprávněný - nesprávně - v posledním odstavci V. bodu dovolání hovoří o “věcné legitimaci být účastníkem řízení”), je její právní posouzení odvolacím soudem chybné.
Podle ustanovení §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Podle ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, (dále jen “správní řád”) výkon rozhodnutí se provádí na návrh účastníka řízení nebo z podnětu správního orgánu, který v prvním stupni vydal rozhodnutí, schválil smír nebo vyhotovil výkaz nedoplatků (vymáhající správní orgán). Pokud tento orgán není sám k výkonu rozhodnutí oprávněn, postoupí věc orgánu příslušnému podle §73 správního řádu.
Podle ustanovení §72 odst. 2 správního řádu účastník řízení nebo vymáhající správní orgán mohou podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §66 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, orgány obce správní rozhodnutí jimi vydaná samy vykonávají, pokud nebude podán návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Jak vyplývá z ustanovení §72 správního řádu, tento předpis rozlišuje na jedné straně “vymáhající správní orgán”, jímž je orgán, který (kromě dalších případů uvedených v §72 odst. 1 správního řádu) v prvním stupni vydal rozhodnutí, které má být vykonáno, a k jehož podnětu (vedle návrhu oprávněného účastníka řízení) může být výkon proveden, a na straně druhé “správní orgán příslušný k provedení výkonu rozhodnutí” (§73 správního řádu), tj. orgán exekuční. Podle okolností přitom může jít o týž správní orgán nebo o orgány různé. Jedná-li se o orgány obce, z ustanovení §66 zákona o obcích vyplývá, že jde o případ prvý, že tedy vymáhající správní orgán - nebude-li podán návrh na soudní výkon rozhodnutí - je zároveň orgánem exekučním. Jestliže naopak půjde o exekuci soudní, dostává se speciální aktivní procesní legitimace vymáhajícímu správnímu orgánu, tedy orgánu obce, který v prvním stupni vydal rozhodnutí, jež má být vykonáno, právě ustanovením §72 odst. 2 správního řádu. Může-li totiž podle tohoto ustanovení návrh na soudní výkon rozhodnutí podat vymáhající správní orgán, pak nutně musí mít způsobilost být účastníkem řízení. Protože orgán obce - na rozdíl od obce samotné (§18 odst. 2 písm. c/ obč. zák.) - způsobilost mít práva a povinnosti nemá, jde o případ upravený ustanovením §19, věty za středníkem, o. s. ř. Lze tedy uzavřít, že využije-li vymáhající správní orgán - včetně orgánu obce - svého oprávnění daného mu ustanovením §72 odst. 2 správního řádu, podá-li tedy návrh na soudní výkon rozhodnutí, má způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení §19, věty za středníkem, o. s. ř.
Jestliže odvolací soud svůj závěr o nedostatku způsobilosti oprávněného být účastníkem řízení dovodil pouze z jeho nedostatku způsobilosti mít práva a povinnosti (a jestliže tak opominul druhou část ustanovení §19 o. s. ř.), je jeho právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §243b odst. 1, věty za středníkem, o. s. ř., nesprávné. Protože na tomto posouzení napadené usnesení spočívá (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - podle ustanovení §243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta prvá, o. s. ř.).