ECLI:CZ:NS:1999:4.TZ.156.99.1
4 Tz 156/1999
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 1. prosince 1999 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy Mgr. J. H. a soudců JUDr. D. N. a JUDr. J. P. stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného mladistvého J. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 1999 sp. zn. 1 T 1/99 a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. řádu ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. řádu takto:
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 1 T 1/99 ze dne 29. 3. 1999, v části, jíž byl obviněný ml. J. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona a v řízení, které tomuto výroku předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, tr. řádu .
Citovaný rozsudek se ve výroku o vině trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona, ve výroku o trestu obviněného ml. J. V., výroku o náhradě škody a uložení ochranného léčení zrušuje.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl obviněný ml. J. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne 12. 7. 1998 kolem 13.00 hodin v P., P., po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozenou Z. P., tak, že ji kuchyňskými noži o délce čepele 12 cm a 15 cm 10 x bodl do krku, hrudníku a zad a způsobil jí tak 2 bodné rány vpředu na hrudníku ve vnitřním kvadrantu pravého prsu, pronikající do hloubi skrze druhý mezižeberní sval hluboko do pravé plíce, bodnou ránu vpředu na hrudníku nad dvorcem levé prsní bradavky, pronikající zpředu a protínající chrupavčitou část druhého žebra s průnikem do horního laloku levé plíce, přední stěny osrdečníkového vaku a přední stěny plicní tepny, 7 bodných ran za pravým ušním boltcem, na zadní ploše levého ramena nad horním okrajem levé lopatky, na zádech těsně vpravo od střední čáry vpředu na krku uprostřed a vpředu hrudníku vpravo, vždy pronikající pouze do podkoží nebo svalů, 2 hluboké řezné rány v týlní krajině, zasahující do měkkých tkání až na kost a řeznou ránu na konečném článku čtvrtého prstu pravé ruky, protínající nehet a nehtové lůžko, těmto zraněním poškozená v důsledku pokrvácivého šoku při zakrvácení dutiny hrudní podlehla, přičemž smrtelný následek nešlo odvrátit ani okamžitým odborným zákrokem.
Dále byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, který měl spáchat tak, že dne 12. 7. 1998 v odpoledních hodinách tamtéž, poté, co Z. P. usmrtil, odcizil z jejích věcí mobilní telefon v hodnotě 3 990,- Kč, kroužkový diář v hodnotě 190,- Kč, klíče od bytu v hodnotě 160,- Kč, na hotovosti 200,- Kč, osobní doklady poškozené s částkou 50,- DM, tedy vše v hodnotě 5 237,- Kč a dále odcizil osobní automobil Škoda Favorit 136 L, v hodnotě 54 400,- Kč a klíče od tohoto vozu, čímž majiteli K. H. způsobil škodu 54 548,- Kč a s odcizeným vozem z místa činu ujel.
Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou odděleně od ostatních odsouzených ve zvláštních věznicích nebo odděleních a podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zákona mu bylo současně uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ambulantní formě. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit poškozené Z. P. škodu ve výši 53 811,40 ,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 18. 12. 1998 do zaplacení, přičemž se zbytkem svých nároků byla tato poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Společně s obviněným J. V. byli dále odsouzeni obvinění A. H., J. J. a ml. J. S., a to pro trestný čin nadržování podle §166 odst. 1 tr. zákona, jehož se dopustili tím, že obvinění H. a J. po předchozí dohodě s obviněným ml. V. poté, co se dne 12. 7. 1998 od něho dozvěděli o usmrcení Z. P., dne 13. 7. 1998 dopoledne v bytě Z. P. společně ničili stopy vedoucí k dopadení obviněného ml. V. tak, že otírali jeho otisky prstů a z bytu odnesli sportovní tašku, nůžky, autorádio, CD nosič, dálkový ovladač televizoru, sluneční brýle, mapu Prahy, tričko, ponožky a hřeben, o kterých se domnívali, že by na nich mohly být otisky prstů ml. J. V., z bytu pak odjeli odcizeným vozem, který pro poruchu odstavili ve Š., přičemž obviněný H. si ponechal klíče od vozu v úmyslu zařídit jeho likvidaci, věci z bytu poškozené s jejími osobními doklady pak různě likvidovali po P. Obviněný ml. J. S. poté, co se od ml. V. dne 12. 7. 1998 dozvěděl o usmrcení Z. P., převzal od něj dne 16. 7. 1998 svazek klíčů poškozené a klíče postupně naházel do kanálů na různých místech v P. Obviněný A. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců, obviněný ml. J. J. k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 2 roky a obviněný ml. J. S. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíce s podmíněným odkladem jeho výkonu na 1 rok.
Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 3. 1999.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze v části, jíž byl ml. J. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona, podal ve lhůtě stanovené v §272 tr. řádu v neprospěch obviněného V. stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti.
Především poukazuje na to, že Městský soud v Praze rozhodoval o skutku, právně kvalifikovaném jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona, na podkladě neúplného dokazování a provedené důkazy nehodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu. V této souvislosti namítá, že znalecký posudek psychiatrický a psychologický, vypracovaný znalci prof. MUDr. J. R., DrSc., doc. MUDr. K. H., CSc., a PhDr. J. P. dne 20. 9. 1998, vychází pouze z vlastního vyšetření obviněného, z jeho první výpovědi před vyšetřovatelem a ze zprávy MěÚ P. o jeho osobních poměrech. Znalci opakovaně zdůrazňují, že vycházejí při svých závěrech ze subjektivní výpovědi obviněného.
Osobnost obviněného hodnotí jako anomální, s rysy nezdrženlivosti. Duševní chorobou či poruchou netrpí a netrpěl. V době činu se měl nacházet ve stavu třídenní intoxikace pervitinem, která na něj měla působit velmi intenzivně vzhledem k předcházející třítýdenní abstinenci a vzhledem k jeho věku. Psychický stav je hodnocen jako doznívající intoxikace pervitinem, provázená zvýšenou psychickou dráždivostí, rozmrzelostí a náchylností ke zkratkovým reakcím, navíc mezi ním a poškozenou došlo k hádce. V silném afektu pak zkratkovitým způsobem reagoval na vulgární urážky, zejména na jím uváděné urážky rodiny a matky. Na tyto urážky byl již z minulosti velmi senzibilován. Rozpoznávací schopnosti obviněného jsou znalci hodnoceny jako zachovalé, ovládací schopnosti však jako podstatnou měrou snížené. Rozvoj závislosti obviněného na pervitinu je v počátečním stadiu.
Dne 5. 12. 1998 znalci stručně doplnili, že závěry posudku z 20. 9. 1998 se vztahují i na majetkovou trestnou činnost, které se ml. J. V. v inkriminované době dopustil. V průběhu hlavního líčení znalci setrvali na svých závěrech s tím, že pokud soud uvěří výpovědi obviněného, lze uzavřít, že silná intoxikace u něho vyvolala podstatnou měrou snížení ovládacích schopností.
Stížnost pro porušení zákona Městskému soudu v Praze vytýká, že vycházel především ze změněné výpovědi obviněného v hlavním líčení a ze znaleckého posudku. Nelze však přehlédnout skutečnost, že v krvi poškozené nebyly zjištěny nejmenší stopy po drogách. Přitom obviněný opakovaně (mimo hlavní líčení) uváděl, že těsně před smrtí si s ním dala „čáru“ velmi kvalitního pervitinu. Závěr nalézacího soudu, že obviněný jednal ve zlobném afektu, není provedenými důkazy bezpečně doložen. Znalci v hlavním líčení nebyli podrobně vyslechnuti ke všem okolnostem, která tvrzení obviněného zpochybňují. V posudku např. zdůrazňují, že obviněného krajně popudily urážky jeho matky a rodiny (to vlastně měl být spouštěcí mechanizmus jeho útoku), o kterých znalcům podrobně vypovídal, i když o těchto urážkách se vůbec nezmínil ani před vyšetřovatelem ani před soudem. Sporné je i znalci zdůrazňované nevyspání se obviněného. Podle jeho opakovaných výpovědí spal před činem cca od 03.00 hod. až 04.00 hod. do 12.00 hod., tedy nejméně 8 hodin. Zejména však nebyla náležitě objasněna otázka, zda ve stavu, ve kterém se údajně nacházel, byl schopen podrobně si pamatovat všechny okolnosti předcházející útoku na poškozenou, průběh vlastního útoku a následné zcela chladnokrevné zahlazování stop.
Stížnost pro porušení zákona pak zvláště vytýká Městskému soudu v Praze to, že usmrcení Z. P. obviněným ml. J. V. kvalifikoval jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona. Obviněný zřejmě nejednal z okamžitého popudu a v nekontrolovatelném afektu, jeho útok byl neobyčejně brutální, vedený extremně vysokou intenzitou, za použití dvou vražedných nástrojů současně proti zcela bezbranné oběti. Rovněž počet a umístění zasazených ran nasvědčuje mimořádné surovosti útoku. Soud se sice těmito skutečnostmi zabýval, jeho závěry jsou dle názoru ministra spravedlnosti nepřesvědčivé. Proč jednání obviněného je hodnoceno jako surový způsob spáchání činu, nikoliv však jako zvlášť surový způsob, není soudem odůvodněno.
Ministr spravedlnosti České republiky na závěr stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 1999 sp. zn. 1 T 1/99, v části, jíž byl ml. J. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona, byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení §219 odst. 1 tr. zákona, podle §269 odst. 2 tr. řádu aby tento rozsudek v napadené části výroku o vině zrušil, dále zrušil celý výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud přezkoumal ve smyslu ustanovení §267 odst. 1, 2 tr. řádu z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona správnost výroků napadeného rozsudku, jež se dotýkají obviněného ml. J. V., jakož i řízení, které jim předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou žádné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytně nutný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Po přezkoumání spisového materiálu, včetně napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, neboť Městský soud v Praze se uvedenými zákonnými ustanoveními, ve vztahu k jednání obviněného ml. J. V., kvalifikovaného podle podané obžaloby jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona, důsledně neřídil.
Stížnost pro porušení zákona správně poukazuje na skutečnost, že Městský soud v Praze se při dokazování opíral především o výpověď obviněného ml. J. V. v hlavním líčení a o znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie a psychologie, který byl v průběhu trestního řízení vypracován příslušnými znalci. Závěr soudu, že obviněný jednal ve zlobném afektu, však není provedenými důkazy bezpečně prokázán.
Nalézací soud se především dostatečně nevypořádal s rozpory v jednotlivých výpovědích obviněného J. V., který se postupně v rámci své obhajoby snažil uvést do souladu svá tvrzení s objektivně zjištěnými skutečnostmi. Dále lze konstatovat, že stejně tak se nalézací soud náležitě nevypořádal se skutečnostmi, které jsou v rozporu s tvrzeními obviněného J. V. V této souvislosti je třeba poukázat na první výpověď obviněného, kterou učinil před vyšetřovatelem za přítomnosti své obhájkyně dne 18. 7. 1998. K rozhodným skutečnostem obviněný vypověděl, že v sobotu dne 11. 7. 1998 se odpoledne společně s poškozenou a její kamarádkou J. O. vrátili do bytu poškozené. O. kolem 21.00 hod. odjela do Ch. Poté za poškozenou přišli do bytu tři její kamarádi, všichni pili šampaňské, slivovici a kouřili „ trávu“. Obviněný vypil jen jednu skleničku šampaňského, „trávu“ kouřil s ostatními. Po půlnoci návštěvníci odjeli sehnat pervitin, vrátili se asi za půl hodiny a přivezli cca 2 gramy, takže si všichni mohli šňupnout. Mezi 03.00 hod. až 04.00 hod. dne 12. 7. 1998 odejeli návštěvníci pro další várku, ale jemu a poškozené se chtělo spát, proto už na ně nečekali. Probudili se v neděli kolem 12.00 hod., poškozená šla udělat něco k jídlu, sama nejedla. Kolem 13.00 hod. si s p o l e č n ě dali další „čáru“ - každý asi 0,5 gramu pervitinu. Zatím co poškozená uklízela, obviněný se díval na televizi. Ona se jej zeptala, zda by jí nepomohl sehnat do pondělí 12 000,- Kč na nájem, a když jí řekl, že žádnou možnost nemá, urazila se a začala mu nadávat, že žádný chlap za nic nestojí. Chodil za ní po bytě a stále jí říkal, aby toho nechala, ona ale pořád do něj hučela. Obviněný tedy došel do kuchyně, kde vzal z kuchyňské linky nůž a stále opakoval, aby ho nechala na pokoji. Na to mu měla poškozená říci, aby vypadl. Šel si proto do pokoje pro své věci, nůž přitom stále držel v ruce. Poškozená šla před ním a opakovala, že většího hajzla ještě nepotkala, že to tak nenechá, a že když má problémy ona, může je mít také. Dostali se tak před postel, on stále držel nůž v pravé ruce a pěstí proti ní naznačil úder. Ona se rychle ohnala, jako by ho chtěla uhodit do obličeje, proto proti ní udělal přímý výpad a bodl ji do hrudníku. Vykřikla, otáčela se od něho, v ten okamžik se naštval a bodl poškozenou do krku. Poté poškozená spadla na postel na záda, těžce dýchala, chtěl jí to ulehčit, protože to pro něho byl hrozný pohled a proto ji 2x bodl se zavřenýma očima do horní části těla. Pak nůž odložil na stůl, chodil po bytě a přemýšlel. Přes poškozenou hodil deku a začal po sobě uklízet. V kuchyni nalezl igelitovou tašku, do které dal do ilgelitového sáčku zabalený zakrvácený nůž, utěrkou otřel všechny své případné otisky, sebral její diář s adresami, mobilní telefon a ze stolu vzal 200,- Kč, neboť chtěl odjet autem poškozené a peníze potřeboval na benzín. Vzal i její klíče od bytu a odejel ke Z. pro další pervitin. Protože na něj neměl peníze, vyměnil za 2 gramy drogy mobilní telefon poškozené. Kolem 18.00 hod. si v autě dal další „čáru“ pervitinu a jel za kamarádem J. S. do herny Š., kde se mu svěřil, že někoho zabil. Naznačil, že asi spáchá sebevraždu. S. to dále řekl svému kamarádovi A. a později se to dozvěděl i další kamarád J. J. V herně se zdrželi až do uzavírací hodiny. Kamarádi mu sebevraždu rozmluvili a A. mu nabídl pomoc při zahlazování stop. Proto mu dal tašku se dvěma zakrvácenými noži - tím menším sice poškozenou nebodal, ale vzal ho proto, že na něm byly jeho otisky. Poté přemýšleli, jak se zbavit oběti. V pondělí dne 13. 7. 1998 ráno kolem 06.00 hod. zajeli do bytu poškozené a protože tato byla již ztuhlá, nemohli realizovat plán, že ji jako opilou mezi sebou ponesou do auta, a pak se na příhodném místě těla zbaví. Proto všechno v bytě otřeli, vzali z bytu nějaké další věci, na kterých by mohly být jeho stopy a odejeli k A. na chalupu s tím, že ještě zlikvidují auto poškozené. U Š. jim však došel benzin, A. ho šel shánět a on si zatím prohlížel adresář poškozené, kde našel její cestovní pas a 50,- DM. Protože se auto nepodařilo nastartovat, obviněný s J. odejeli autobusem do P. a H. zřejmě autobusem pokračoval na chalupu s tím, že se o auto postará. Obviněný se vrátil domů a ve čtvrtek se sešel s H., J. a S. opět v Š. Tam ho A. ujistil, že nože už zlikvidoval, písemnosti spálil a auto má jeho známý, který je rozebere. Od té doby kamarády neviděl. K dotazům vyšetřovatele obviněný uvedl, že byl 4 dny na pervitinu, že droguje asi 1 a čtvrt roku nepravidelně. Když vezme pervitinu více, běží mu hlavou moc myšlenek, chce udělat hrozně moc věcí a vsugeruje si různé věci. Pervitin za 500,- Kč (0,5 gramu) měl naposledy ve čtvrtek dne 16. 7. 1998, přičemž abstinenční příznaky nemá.
V dalších výpovědích se obviněný zmiňuje, že ve čtvrtek 9. 7. 1998 mu poškozená ukázala zkumavku, kde měla cca 5 až 6 gramů pervitinu a dali si poprvé spolu „čáru“ - asi 0,5 gramu. Totéž množství měl užít i v pátek, v sobotu a v neděli v poledne. V sobotu večer ještě vykouřil „trávu“. Byl unavený, opilý, nervózní a naštvaný. P o k a ž d é si dával stejnou dávku se Z. V sobotu měli jejím kamarádům zapřít, že poškozená pervitin má. Pokud jde o bezprostřední okamžik napadení poškozené obviněný uvedl, že když se v neděli po poledni začali s poškozenou hádat, vzal v kuchyni 2 nože, ona se mu smála, že je s nimi trapný. První ránu jí zasadil velkým nožem, pak ji opakovaně bodal o b ě m a noži. Kam se poděla zkumavka s pervitinem, který si měl aplikovat, neví. Valuty, které nalezl v pase poškozené, vyměnil a společně s H., J. a S. Takto získané peníze propili a prokouřili. Podle jeho tvrzení poškozená žádné jiné peníze s výjimkou 200,- Kč, které našel na stole, neměla.
V průběhu hlavního líčení obviněný svoje výpovědi z přípravného řízení změnil v tom, že v neděli si dal pervitin ze zkumavky sám, jestli si brala drogu i poškozená, nevěděl a neviděl ji při tom. Poškozenou chtěl noži postrašit, bodl ji spíše instinktivně proto, že proti němu udělala nějaký pohyb a on se lekl. Něco mu řekla, proto ji začal oběma noži bodat, protože ho rozčílila hádka, přičemž byl nevyspalý, unavený a podrážděný. Oba nože byly od krve, on si ale útok nepamatoval. Uvedl, že není pravdou, že by chtěl poškozené ulehčit její trápení, nedokázal vysvětlit, proč ji opakovaně bodal. Když se probral, hodil na ni deku, protože se na ni nemohl dívat. Když si uvědomil, co se stalo, dostal strach a začal odstraňovat stopy. Mobilní telefon vzal proto, že tam poškozená měla jeho telefonní číslo, a auto odcizil proto, že si chtěl ještě jeden až dva dny užívat a pak s ním chtěl spáchat sebevraždu. Mobil nevyměnil za pervitin hned v neděli, ale až ve středu nebo ve čtvrtek. Po činu se chtěl předávkovat.
Vzhledem k situaci, kdy se v inkriminovanou dobu na místě činu nacházeli toliko poškozená a obviněný, je třeba pečlivě vážit všechny zjištěné skutečnosti a velmi pečlivě hodnotit všechny provedené důkazy, zejména pokud jsou v kolizi s jediným přímým důkazem - výpovědí obviněného. V projednávané věci jde především o posouzení subjektivní stránky obviněného z hlediska faktorů, které mohly ovlivnit jeho jednání, zejména tvrzené nevyspání a míra jeho ovlivnění užitou drogou.
Kamarádka obviněného i poškozené J. O. sice potvrdila, že v sobotu oba jevili stopy drogování. Svědci J., V. a M. však tvrdí, že v sobotu večer navštívili byt poškozené, a protože ona pervitin neměla a dokonce jim vrátila peníze, za které měla pro ně drogu sehnat, obstarali sami pro všechny dávku. Poté, když se v neděli v ranních hodinách do bytu poškozené vrátili, obviněný a poškozená již spali. Za sporné je tedy třeba považovat obviněným a především znalci zdůrazňované nevyspání, když podle uvedených svědků i opakovaného tvrzení obviněného měl spát před činem nejméně 8 hodin.
Závažné pochybnosti o věrohodnosti původních opakovaných výpovědí obviněného (které změnil v hlavním líčení) vzbuzuje také skutečnost, že v krvi poškozené, odebrané při pitvě, nebyl zjištěn žádný alkohol ani jiné těkavé toxické látky exogenního původu. V parenchymatosních orgánech nebyla prokázána přítomnost extraktivních toxických látek ani jejích metabolitů, či štěpů. Také pokud jde o zkumavku se zbytkem pervitinu, kterou měl obviněný po jeho aplikaci zanechat na stole (viz jeho výpověď v hlavním líčení), skutečnost, že tato nebyla nikde nalezena, a přitom obviněný podrobně popsal, jak a které stopy na místě činu byly likvidovány, činí jeho výpověď nevěrohodnou.
Podstatný rozpor mezi výpověďmi obviněného a dalšími důkazy shledal Nejvyšší soud i v případě finanční částky, kterou měla mít poškozená u sebe v bytě. Svědek J. potvrdil, že poškozené dal v pátek večer částku 5 000,- Kč. Přítelkyně J. O. k této otázce uvedla, že ještě před jejím odjezdem do Ch. v sobotu večer kolem 21.00 hod. poškozená před ní a obviněným přepočítávala několik tisíc a ptala se jí, jak výhodně prodat valuty, aby mohla částku na nájem doplnit. Tato svědkyně jí prodej valut rozmlouvala s tím, že jí zbytek v neděli půjčí. Tyto důkazy verzi obviněného, že poškozená neměla žádné peníze, což mělo být i příčinou jejich hádky, rovněž zpochybňují.
Nejvyšší soud dále shledal, že obstojí i námitky podané stížnosti pro porušení zákona, týkající se znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie a psychologie a jeho hodnocení nalézacím soudem. V této souvislosti je nutno poukázat na skutečnost, že znalci opakovaně zdůraznili, že vychází pouze z výpovědi obviněného. Přitom nebyli v hlavním líčení podrobně vyslechnuti ke všem okolnostem, které výpověď obviněného zpochybňují. V posudku se uvádí, že obviněného měly popudit urážky jeho matky a rodiny, jak jim obviněný uvedl při vlastním vyšetření, o kterých se však nezmínil ani v přípravném řízení ani v řízení před soudem. Náležitě nebyla objasněna otázka, zda ve stavu, ve kterém se měl údajně nacházet, byl schopen si podrobně pamatovat na všechny okolnosti, které předcházely útoku na poškozenou, jeho vlastního průběhu a následné zcela chladnokrevné zahlazování stop. Nelze tedy pokládat za přesvědčivé závěry soudu, že obviněný J. V. v době spáchání činu jednal ve zlobném afektu.
Konečně ani námitka podané stížnosti pro porušení zákona, týkající se pochybení soudu v otázce právní kvalifikace jednání obviněného J. V., pokud byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona, není nedůvodná. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, nalézací soud se sice zabýval otázkou, zda jednání obviněného lze posuzovat jako zvlášť surový způsob provedení činu ve smyslu ustanovení §219 odst. 2 písm. b) tr. zákona, či nikoliv, jeho závěry v tomto směru však Nejvyšší soud shledal jako nepřesvědčivé. Jak bylo již výše uvedeno, vzhledem k neúplnosti dokazování nebyla objasněna otázka, zda obviněný jednal v nekontrolovaném afektu. Z pitevního protokolu i přiložené fotodokumentace je patrné, že jeho útok proti bezbranné poškozené byl neobyčejně brutální, vedený extremně vysokou intenzitou, za použití dvou vražedných nástrojů současně, přičemž množství a umístění 10 bodných a 3 řezných ran svědčí o mimořádné surovosti útoku, která se vymyká z běžného rámce většiny trestných činů tohoto druhu. Za této situace lze označit útok obviněného ml. J. V. proti poškozené jako zvlášť surový způsob spáchání činu.
Nejvyšší soud, když neshledal pochybení ve výroku o vině ml. J. V. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona ani vady v řízení, které tomuto výroku předcházelo, podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 1999 sp. zn. 1 T 1/99, v části, jíž byl obviněný ml. J. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona a v řízení, které tomuto výroku předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Vzhledem ke splnění podmínek §272 tr. řádu podle §269 odst. 2 tr. řádu citovaný rozsudek ve výroku o vině trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona zrušil. Protože zrušil byť zčásti výrok o vině, zrušil i celý výrok o trestu, který byl obviněnému ml. J. V. uložen, jakož i výroky o náhradě škody a o uložení ochranného léčení. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu pak Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení bude na tomto soudu, aby doplnil dokazování konkretizací znaleckého posudku, jak je výše naznačeno, důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 vyhodnotil a ve věci znovu rozhodl (§270 odst. 4 tr. řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 1. prosince 1999
Předseda senátu:
Mgr. J. H.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. prosince 1999 ve veřejném zasedání v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněného ml. J. V., v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 1/99 takto: Podle §275 odst. 3 tr. řádu se obviněný ml. J. V. bere do vazby z důvodů §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Odůvodnění:
Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.9.1999 sp. zn. 1T 1/99 byl obviněný J. V. uznán vinným trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona a krádeže podle §247 odst. 1písm. a), odst. 2 tr. zákona. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou odděleně od ostatních odsouzených ve zvláštních věznicích nebo odděleních. Dále mu bylo uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ambulantní formě a bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu mimořádného opravného prostředku zrušil napadený rozsudek v části, týkající se obviněného ml. J. V. ve výroku o vině trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona a ve výrocích o trestu a náhradě škody a Městskému soudu v Praze uložil, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Podle §275 odst. 3 tr. řádu vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že původní řízení bylo proti obviněnému od počátku vedeno vazebně z důvodů §67 odst. 1 písm. a),b) tr. řádu, po provedeném dokazování byly důvody vazby korigovány pouze na důvod dle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. I přes skutečnosti, které vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o stížnosti pro porušení zákona, nelze vyloučit, že obviněný bude opětovně odsouzen a bude mu dokonce uložen citelnější trest odnětí svobody, než v původním řízení. I s ohledem na jeho drogovou závislost podle názoru Nejvyššího soudu i nadále trvá hrozba předpokládaná ustanovením §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy že by obviněný v případě propuštění na svobodu mohl uprchnout nebo se skrývat, aby se tak vyhnul dalšímu trestnímu řízení a uloženému trestu. Z těchto důvodů je proto nezbytné, aby do opětovného projednání a rozhodnutí věci Městským soudem v Praze byla vazbou omezena osobní svoboda obviněného J. V.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 1. prosince 1999
Předseda senátu:
Mgr. J. H.