ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1292.98.1
sp. zn. 20 Cdo 1292/98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně D. B.-M., proti žalovaným 1/ o. O. 2/ J. H. 3/ M. H., bytem tamtéž, 4/ Ministerstvu financí ČR, Praha 1, Letenská 15, a 5/ P. f. ČR, o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp.zn. 4 C 148/96, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 1998, č.j. 17 Co 633/97-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 20.února 1998, č.j. 17 Co 633/97-62, Krajský soud v Hradci Králové potvrdil usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 14. října 1997, č.j. 4 C 148/96-54, jímž bylo řízení pro neodstranění vad žaloby zastaveno.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupena advokátem, včasným dovoláním, v němž namítá, že tento soud „... postupem, jímž potvrdil zastavení řízení o restituci majetku, postupoval v rozporu se základními zásadami občanskoprávního řízení stanovenými v ustanoveních §1, 3 a 6 o.s.ř. a v důsledku tohoto nesprávného postupu odňal účastníku řízení možnost jednat před soudem". Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu /dále též jen „o.s.ř."/ žalobkyně dovozuje z „příliš formalistického rozhodování" soudů obou stupňů, jež jí odnětím práva jednat před soudem znemožnily prosazení jejích restitučních nároků. V zastavení řízení, ač podle jejího názoru žaloba netrpěla vadami, jež by bránily v jeho pokračování, žalobkyně spatřuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.
K dovolání se vyjádřil čtvrtý žalovaný, jenž navrhl jeho zamítnutí.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dána proto, že napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení. Podle §239 není dovolání přípustné již proto, že usnesení o zastavení řízení není usnesením ve věci samé /k výkladu pojmu „věc sama" srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88/.
Jelikož podle ustanovení §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. dovolání přípustné být nemůže, zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o.s.ř. Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu /s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém/ s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K těmto vadám je dovolací soud povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout z úřední povinnosti. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale teprve zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. písm. a) - e) a g) v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, k posouzení tedy zbývá otázka případné existence vady řízení podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., již namítá dovolatelka.
Zmatečnost řízení podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dána, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž byla účastníku řízení znemožněna realizace těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný /uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy/, a jestliže se tento postup projevil v průběhu řízení, tj. v činnosti, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází. Postupem soudu „v průběhu řízení" proto není vlastní rozhodovací akt, který má za úkol průběh řízení zhodnotit /srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49/.
K zastavení řízení došlo proto, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích zaujaly názor, podle kterého věc nelze pro vadu žaloby, jež přes výzvu zůstala neodstraněna, projednat. Tento jejich hodnotící úsudek projevený v rozhodnutí tedy ve smyslu výše řečeného není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení" /srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp.zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, sešit č. 5, pod poř. č. 42/. Žalobkynino tvrzení, že její právo na soudní ochranu bylo porušeno /možnost jednat před soudem jí byla odňata/ rozhodnutím odvolacího soudu, příp. soudu prvního stupně, proto není způsobilé založil existenci vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených zákonných ustanovení, Nejvyšší soud je, aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností, bez jednání /§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř./ podle ustanovení §243b odst. 4, odst. 5, věta za středníkem, a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
Žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaných, jež by měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení /podle obsahu spisu/ zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věta prvá, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková