ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1394.98.1
sp. zn. 20 Cdo 1394/98
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci žalobců A) K. D., B) B. D., a C) B. K., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému K. V., zastoupenému advokátem, o zdržení se výstavby truhlářské dílny, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 230/93, k dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. dubna 1998, č. j. 7 Co 834/98-134, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. dubna 1998, č. j. 7 Co 834/98-134, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. listopadu 1996, č. j. 11 C 230/93-71, zamítl návrh, aby žalovaný byl zavázán zdržet se výstavby truhlářské dílny na parcele určené ve výroku rozhodnutí. K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 19. února 1997, č. j. 7 Co 206/97-81, podle ustanovení §221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.") rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud pak po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 16. prosince 1997, č. j. 11 C 230/93-120, žalobě vyhověl. K odvolání žalovaného krajský soud rozsudkem ze dne 17. dubna 1998, č. j. 7 Co 834/98-144, rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci, zastoupeni advokátem, včasným dovoláním, jímž (posuzováno podle jeho obsahu) namítají, že soud - tím, že přes omluvu jejich zástupce a jeho žádost o odročení jednání dne 17. dubna 1998 jednal - řízení zatížil vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Kromě tohoto důvodu (podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.) pak žalobci uplatnili dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a jehož naplnění spatřují v tom, že odvolací soud jejich námitky proti výstavbě truhlářské dílny neposoudil jako námitky „z hlediska §127 občanského zákoníku" občanskoprávní.
Jelikož směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání (podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) přípustné, a je také důvodné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je řízení zmatečné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Jak vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze 17. dubna 1998 (č. l. 131), dne 16. dubna téhož roku požádala telefonicky pracovnice kanceláře zástupce žalobců o odročení jednání s odůvodněním, že advokát je „... dlouhodobě na služební cestě v zahraničí." Kromě toho bylo odvolacímu soudu dne 16. dubna 1998 v 15:03 hodin doručeno telefaxové podání obsahující stejně odůvodněnou omluvu jeho neúčasti a žádost o odročení jednání.
Odvolací soud - aniž vytýká nedostatek omluvitelnosti (samotnou skutečnost dlouhodobé služební cesty v zahraničí za nedostatečný důvod nepovažuje) důvodu neúčasti či včasnost omluvy - dovozuje, že „... služební cesta v zahraničí advokáta navrhovatelů musela být plánována ...", a dále, že „... se nejedná o náhlou, neočekávanou příhodu, která by účasti na odvolacím jednání bránila ...". Pro takovouto implikaci však text faxového podání ani další obsah spisu oporu neposkytuje. Odvolacímu soudu totiž byla k dispozici informace pouze o dlouhodobosti služební cesty zástupce žalobců, nikoliv o její „plánovatelnosti".
Nesprávně také odvolací soud dovozuje, že „... advokát navrhovatelů mohl učinit takové opatření, aby soudní spory ... mohly dále řádně probíhat." Jak totiž dovodila judikatura (viz. usnesení Nejvyššího soudu z 25. května 1999, sp. zn. 31 Cdo 2432/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2000, pod poř. č. 38) za neomluvitelný důvod neúčasti účastníkova zmocněnce (a tedy za nedůvodnou omluvu) nelze považovat možnost postupu podle ustanovení §25 odst. 3 o. s. ř. (podle něhož je advokát oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem jako dalším zástupcem nebo advokátním koncipientem s výjimkou případů, kdy je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné).
Jestliže tedy odvolací soud (ve smyslu ustanovení §101 odst. 2 o. s. ř.) jednal a rozhodl v nepřítomnosti zástupce žalobců právě s odůvodněním, že jeho dlouhodobá zahraniční cesta „... musela být plánována ...", a že „... advokát navrhovatelů mohl učinit taková opatření, aby soudní spory ... mohly řádně dále probíhat ...", aniž přitom bylo možno (viz. výše) jeho omluvu kvalifikovat jako nedůvodnou, zatížil řízení vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř..
Protože řízení před odvolacím soudem trpělo zmíněnou vadou, je dán dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., dovolací soud tedy - aniž se zabýval dalším uplatněným dovolacím důvodem - napadené rozhodnutí bez jednání (§234a odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) podle §243b odst. 1 věty za středníkem, odst. 5 o. s. ř. rozsudkem zrušil a věc podle §243b odst. 2 o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst.1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst.1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková