ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.147.99.1
sp. zn. 20 Cdo 147/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. o. s., proti žalované T. j. S. L., o navrácení majetkových práv, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 238/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16.7.1998, č.j. 40 C 284/96-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně zamítl žalobu (vycházející ze zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb.) na určení, že se žalobkyni navracejí majetková práva k nemovitostem, jež v žalobě označila. Zamítavý výrok odůvodnil tím, že žalovaná není k uplatněnému nároku pasivně legitimována.
Odvolací soud poté, co připustil změnu žaloby, „jež se týkala upřesnění podkladů pozemkového katastru\", rozsudek soudu prvního stupně „změnil\" tak, že žalobu, „že se majetková práva navracejí\" (rovněž) zamítl. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala tu podmínku posuzovaného nároku, jež spočívá v existenci řádné a včasné výzvy k navrácení majetkových práv (§2 zák. č. 173/1990 Sb., §2 odst. 1 zák. č. 232/1991 Sb.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (zastoupena advokátem) - „dle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.\" - včasné dovolání, jímž ohlásila dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., a ve kterém závěru, že neprokázala včasné doručení výzvy žalované, oponuje.
Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že to zákon - jde-li o rozsudek v ustanoveních §237, §238 a §239 o.s.ř. - připouští.
Vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř., jejichž existence zakládá přípustnost dovolání, nebyly dovolatelkou v dovolání tvrzeny a z obsahu spisu se nepodávají; přípustnost dovolání proto odtud dovodit nelze.
Ačkoli odvolací soud ve výroku uvedl, že se rozsudek okresního soudu „mění\", nevyplývá přípustnost dovolání ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Pro určení, že rozsudek je ve smyslu tohoto ustanovení měnícím, totiž není rozhodující to, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, resp. zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně či nikoli. Odlišností však nelze rozumět toliko rozdílné právní posouzení, ale jen takový závěr, který na základě rozdílného posouzení okolností významných pro rozhodnutí rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Měřeno z těchto (obsahových) hledisek rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím; odvolací soud totiž dospěl k shodnému závěru jako soud prvního stupně, že žalobkyni restituční nárok podle zákona č. 173/1990 Sb., ve znění zákona č. 247/1991 Sb., proti žalované nepřísluší. Na tom nic nemění, že v odvolacím řízení bylo „upřesněno\" označení dotčených nemovitostí, ani to, že žalobkyně napříště nežádala, aby navrácení majetkových bylo „určeno\".
Ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř., jež se týká rozsudků potvrzujících, není k založení přípustnosti dovolání rovněž použitelné, jelikož odvolací soud přípustnost dovolání zvláštním výrokem podle tohoto ustanovení nevyslovil, resp. není zde návrhu účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl. Totéž platí o ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., neboť není splněna podmínka, aby potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu předcházelo zrušení dřívějšího rozsudku soudu prvního stupně (jímž by rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil).
Dovolání, které není přípustné, nemohl Nejvyšší soud než podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; žalované, která by ve smyslu těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu, však v tomto stadiu řízení (dle obsahu spisu) žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2000
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová