ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.1666.99.1
sp. zn. 20 Cdo 1666/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. d. o. P., proti žalovaným 1) D. H., a 2) B. H., o přivolení k výpovědi z nájmu družstevního bytu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 219/95, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. prosince 1997, č. j. 23 Co 622/97-29, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. srpna 1997, č. j. 14 C 219/95-16, jímž Okresní soud v Příbrami „opravil písařskou chybu\" ve výroku svého rozsudku ze dne 6. listopadu 1995, č. j. 14 C 219/95-10.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná (podáním označeným sice datem 12. 3. 1998, poštovní přepravě však podaným až 19. března téhož roku) dovoláním; to bylo doplněno podáním sepsaným - nyní již za oba žalované - advokátem dne 18. září 1998 .
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.\") může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu (srov. doručenky na č. l. 31), bylo usnesení odvolacího soudu oběma žalovaným, jakož i žalobcově zástupkyni, doručeno 11. února 1998, téhož dne tedy také nabylo právní moci. Z toho pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 11. března téhož roku (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li však dovolání (viz otisk úředního razítka podací pošty na obálce č. l. 34) podáno až dne 19. března 1998, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, žalobci tudíž vzniklo ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta prvá (per analogiam) o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady spočívají v částce 250,- Kč představující mimosmluvní odměnu za jeden poloviční úkon právní služby - vyjádření k dovolání nikoli ve věci samé (§1 odst. 2, §7 ve spojení s ustanovením §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/, odst. 2 písm. c/, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) - a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2000
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová