ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.2082.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2082/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. H. proti žalované České republice - České inspekci životního prostředí, se sídlem v Praze 9, Na břehu č. 267, o zaplacení částky 3.225,-Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 C 199/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. března 2000, č.j. 6 Co 766/2000-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. března 2000, č.j. 6 Co 766/2000-36, potvrdil rozsudek ze dne 5. ledna 2000, č.j. 8 C 199/99-21, jímž Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 3.225,-Kč (z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem orgánu žalované).
Podáním datovaným 8. července 2000 (č.l. 42-44) podal žalobce proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, domáhaje se jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\"), účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, je-li dovolání v této lhůtě podáno u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci do vlastních rukou dne 9. května 2000 a téhož dne nabyl právní moci (srov. doručenky u č.l. 38 p.v.).
Ve smyslu §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 9. červen 2000 (pátek). Dovolání podané žalobcem na poště k přepravě až dne 31. července 2000 (srov. obálku č.l. 45) je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání je ostatně i vyhotoveno).
Pro úplnost se dodává, že dovolatel včasnost dovolání výslovně opírá o ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř. (srov. č.l. 42). Takové ustanovení ovšem občanský soudní řád v rozhodném znění (tedy ve znění stávajícím) neobsahuje; lze se jen domýšlet, zda dovolatel nepřehlédl, že o odstavec třetí má být ustanovení §240 o. s. ř. doplněno (na základě novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb.) až s účinností od 1. ledna 2001 (srov. část třináctou cit. zákona).
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítl jako opožděné.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalované však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová