ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.21.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 21/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce M. K. V. proti žalovanému A. V., o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 194/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. srpna 1999, č.j. 10 Co 598/99-58, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. srpna 1999, č.j. 10 Co 598/99-58, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud ve výroku uvedeným usnesením připustil - na základě písemného podání žalobce ze dne 16. února 1996 - zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek ze dne 15. listopadu 1995, č.j. 16 C 194/95-23, kterým Okresní soud v Karlových Varech zamítl žalobu na určení vlastnického práva žalobce ke sporné nemovitosti, a řízení o této věci zastavil (§208 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř."); žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení, jež žalovanému vznikly v řízení před soudy obou stupňů.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce (zastoupený advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ o.s.ř., namítaje současně, že řízení je postiženo vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. (odvolací soud rozhodoval dovoláním napadeným usnesením znovu o tom, o čem již rozhodl usnesením ze dne 13. března 1996). Argumentem nesprávnosti rozhodnutí („s ohledem na skutečnost, že v téže věci s dovoláním na téže ustanovení o.s.ř. rozhodl pokaždé naprosto opačně") naplnil žalobce výslovně ohlášený dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Přípustnost dovolání nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. d/ o.s.ř., protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu touto zmatečnostní vadou netrpí.
Citované ustanovení spojuje přípustnost (a důvodnost) dovolání s vadou spočívající v tom, že v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení (srov. §159 odst. 3, §83 o.s.ř.). Věcí ve smyslu §237 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. se rozumí nárok uplatněný žalobou, o němž má být v řízení rozhodnuto, nikoliv vyřešení procesní otázky v průběhu řízení. Tím, že odvolací soud napadeným usnesením - navíc za procesně jiné situace, než která tu byla před nálezem Ústavního soudu ze dne 7. dubna 1997 - posuzoval znovu účinky procesního úkonu zpětvzetí žaloby (s výsledkem jiným než vysloveným v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 1996, č.j. 10 Co 205/96-34), o věci (tj. o určení vlastnictví k nemovitosti) nerozhodoval a tudíž důsledky ustanovení §159 odst. 3 o.s.ř. (překážka věci pravomocně rozsouzené) nemohly nastat.
Dovolání je však přípustné podle §238a odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a z pohledu žalobcem uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci) je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Předmětem přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. může být i užití procesního předpisu na daný případ.
Ze spisu vyplývá, že nálezem Ústavního soudu ze dne 7. dubna 1997, sp. zn. IV.ÚS 147/96, byl zrušen rozsudek ze dne 13. února 1996, č.j. 10 Co 28/96-36, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. listopadu 1995, č.j. 16 C 194/95-23. Poté, co krajský soud potvrzující rozsudek vyhlásil (a před tím, než rozsudek nabyl dne 3. dubna 1996 právní moci) vzal žalobce písemným podáním, sepsaným dne 16. února 1996 a došlým krajskému soudu dne 20. února 1996 (srov. č.l. 35a), žalobu zpět. Usnesením ze dne 13. března 1996, č.j. 10 Co 205/96-34, pak Krajský soud v Plzni prohlásil neúčinnost tohoto procesního úkonu.
Podle ustanovení §208, věty první, o.s.ř. odvolací soud rozhodne o připuštění zpětvzetí, je-li návrh na zahájení řízení (žaloba) vzat zpět, když již rozhodl soud prvního stupně, ale jeho rozhodnutí není dosud v právní moci (typicky v průběhu odvolacího řízení, protože včasné odvolání legitimovaného subjektu právní moc rozhodnutí soudu prvního stupně odkládá, srov. §206 odst. 1 o.s.ř.). Připustí-li odvolací soud zpětvzetí žaloby, následuje zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a zastavení řízení (§208, věta třetí, o.s.ř.).
Zpětvzetí žaloby (§96, §208 o.s.ř.) patří mezi ty procesní úkony, které nevyvolávají účastníkem sledované právní následky samy o sobě, nýbrž až ve spojení s dalšími procesními úkony soudu, které po nich následují. Řízení o věci (spor o právo) tedy nekončí samotným procesním úkonem žalobce, jímž vzal žalobu zpět, ale teprve rozhodnutím soudu o zastavení řízení, jsou-li splněny podmínky stanovené v §96 nebo v §208 o.s.ř.
V případě situace předvídané v §208 o.s.ř. může odvolací soud usnesením o připuštění nebo nepřipuštění reagovat na zpětvzetí žaloby pouze do rozhodnutí o odvolání; vyhlásí-li rozsudek, popřípadě vydá-li usnesení, je svým rozhodnutím vázán (§156 odst. 3, §170 odst. 1, §211 o.s.ř.) a nemůže již přihlížet k procesnímu úkonu zpětvzetí žaloby, učiněnému (doručenému soudu) po vyhlášení rozsudku nebo vydání usnesení. Jinak řečeno, zpětvzetí žaloby je jednostranným procesním úkonem žalobce vůči soudu, jehož účinky (ve smyslu povinnosti soudu se s tímto úkonem zákonu odpovídajícím způsobem vypořádat) nastávají okamžikem, kdy je adresátu (soudu) doručeno, ovšem jen tehdy, stalo-li se tak před rozhodnutím o odvolání (shodně Handl V.-Rubeš J. a kol., Občanský soudní řád, Komentář, Panorama Praha 1985, II. díl str. 52). Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu je odstraněno cestou mimořádného opravného prostředku, popřípadě Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti, a řízení o věci se vrací do stadia řízení odvolacího, nenabývá procesní úkon zpětvzetí žaloby účinnosti a odvolací soud s ním nemůže nakládat způsobem předvídaným v §208 o.s.ř.
V projednávané věci se odvolací soud uvedenými závěry neřídil, když po zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. února 1996 nálezem Ústavního soudu pokládal procesní úkon zpětvzetí žaloby za (zpětně) účinný ke dni, kdy došel krajskému soudu (20. února 1996), a rozhodl o něm tak, že jej (se souhlasem žalovaného) připustil; tím založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (nesprávné aplikaci §208 o.s.ř.) a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 2, věta první, odst. 5 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věty druhá a třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2000
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová