ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.2111.99.1
sp. zn. 20 Cdo 2111/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. K. proti žalovanému „H. a P. G.m.b.H.", o zaplacení 1.700,- DEM a 103.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 8/95, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 1998, č.j. 39 Co 210/98-48, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 1998, č.j. 39 Co 210/98-48, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. května 1998, č.j. 39 Co 210/98-48, zastavil - odkazuje na ustanovení §43 odst. 2 a §211 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.") - řízení o odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. května 1997, č.j. 16 C 8/95-33, kterým bylo řízení o peněžitém nároku žalobce zastaveno podle §104 odst. 1 o. s. ř. (proto, že žalovaný v době podání žaloby neexistoval, neboť byl ke dni 16. únoru 1998 vymazán z obchodního rejstříku a podle vyjádření ze dne 31. března 1995 firma „H. a P. s.r.o." nepřevzala jeho pohledávky a závazky) a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud uvedl, že žalobce odvolání, které vykazovalo vady bránící jeho věcnému projednání, nedoplnil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce (řádně zastoupený advokátem) včas podaným dovoláním. Rozhodnutí odvolacího soudu není podle dovolatele správné, jelikož ten se vůbec nezabýval tím, zda je žalobce procesně způsobilý k vedení řízení, a zda mu s ohledem na jeho zdravotní stav neměl být ve smyslu §29 o. s. ř. ustanoven opatrovník. Námitkou nesprávnosti závěru napadeného usnesení dovolatel především vystihuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá ne nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu, a čeho se odvolatel domáhá.
Podle ustanovení §209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit, nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle ustanovení §211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Ze spisu se podává, že žalobce v odvolání (č.l. 34) označil usnesení soudu prvního stupně, proti kterému odvolání směřuje, a zároveň uvedl, že důvody, pro něž odvolání podává, doplní po jejich zpracování jeho advokátem. Soud prvního stupně odvolatele nejprve přípisem ze dne 7. července 1997, doručeným mu 23. července 1997 (srov. č.l. 36), a posléze usnesením ze dne 16. února 1998, č.j. 126 C 8/95-42 (doručeným 4. března 1998), vyzval, aby v určené lhůtě odvolání řádně odůvodnil a v usnesení jej poučil, že jinak bude řízení zastaveno. V reakci na posledně cit. usnesení odvolatel v podání ze dne 10. března 1998 (č.l. 43) mimo jiné uvedl, že firma „H. a P.", ať se přejmenovala jakkoli, je stále tou samou. Odtud plyne, že odvolání nesměřuje jen proti výroku o nákladech řízení, nýbrž proti výroku o zastavení řízení, když odvolatel takto zjevně brojí proti úvahám, jež k zastavení řízení vedly (srov. mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1998, sp. zn. 20 Cdo 887/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 1999, pod pořadovým číslem 127).
Z odvolání je tudíž patrno, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá. Nejvyšší soud pak již v usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odůvodnil závěr, že je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení §212 odst. 1 o. s. ř. projednává věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž je vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. §212 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Od závěrů formulovaných v cit. rozhodnutí (na něž v podrobnostech odkazuje) nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v této věci.
Lze tedy uzavřít, že závěr odvolacího soudu o neprojednatelnosti odvolání správný není a dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Námitkou procesní nezpůsobilosti žalobce (již se zřetelem k vysloveným závěrům nebylo třeba řešit v dovolacím řízení) se bude odvolací soud zabývat v další fázi řízení. Přitom rovněž nepřehlédne, že dosavadní označení žalovaného nevystihuje označení subjektu, o němž se hovoří na č.l. 12.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová