Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2000, sp. zn. 20 Cdo 966/2000 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.966.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.966.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 966/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. A. , proti žalovanému Š. L., o zaplacení částky 139.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského obchodního v Praze pod sp. zn. 50 Cm 182/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2000, č.j. 9 Cmo 1056/99 - 31, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2000, č.j. 9 Cmo 1056/99 - 31, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 7. září 1999, č.j. 50 Cm 182/99-21, jímž Krajský obchodní soud v Praze rozhodl, že směnečný platební rozkaz tohoto soudu ze dne 27. dubna 1999, č.j. Sm 231/99 - 5, se ponechává v platnosti, a uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení. Odvolací soud uzavřel, že nedoplnil-li žalovaný přes výzvu soudu prvního stupně odvolání o údaje, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí a čeho se domáhá (§205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jeno.s.ř."), je třeba podle §43 odst. 2 ve spojení s §211 o.s.ř. odvolací řízení zastavit, neboť v něm nelze pro tyto nedostatky podání pokračovat. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, namítaje, že mu ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. byla postupem soudu odňata možnost před soudem jednat (tedy, že je dán dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou vyjmenovanou v §237 odst. 1 o.s.ř.). Dovolatel nezpochybňuje, že odvolání odůvodnil (z důvodů v dovolání popsaných) po lhůtě stanovené v usnesení soudu prvního stupně; má však za to, že blanketním odvoláním, jež obsahovalo všechny povinné údaje ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. (k nimž sdělení, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí a čeho se odvolatel domáhá, nepatří), dal dostatečný prostor odvolacímu soudu k jeho projednání. Dovolacím návrhem žalovaný požadoval zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a je i důvodné. K vadám uvedeným v §237 odst. 1 o.s.ř., a (je-li dovolání přípustné) i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); jelikož jiné vady z obsahu spisu nevyplývají (a dovolatel jejich existenci ani nenamítá), Nejvyšší soud zkoumal, zda řízení je postiženo vadou tvrzenou dovolatelem. Ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., spojuje zmatečnost řízení a rozhodnutí se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. V rozhodnutích uveřejněných pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších, Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, že po změnách, jichž s účinností od 1. ledna 1996 doznalo ustanovení §237 písm. f/ o.s.ř. (tím, že za slovo „byla" byla vložena slova „v průběhu řízení nesprávným"), je za „postup soudu v průběhu řízení" možno považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, jehož úkolem je průběh řízení zhodnotit. Rozhodnutím odvolacího soudu o zastavení řízení - v něm projeveným hodnotícím úsudkem o nutnosti zastavení řízení podle §43 odst. 2 ve spojení s §211 o.s.ř. z důvodu neprojednatelnosti odvolání účastníka - tedy zmatečnost podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. založit nelze; potud je dovolání, jež k jinému „postupu soudu v průběhu řízení" uplatněné argumenty nepřipíná, zjevně neopodstatněné a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. dán není. Dovolací námitky však po obsahové stránce (argumentem, že blanketní odvolání bylo i při absenci jeho zdůvodnění projednatelné) vystihují dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., kterým lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle §205 odst. 1 o.s.ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. O odstranění vad podání dbá podle §209 o.s.ř. předseda senátu soudu prvního stupně postupem podle §43 odst. 1 o.s.ř. Není- li vada odvolání přes výzvu odstraněna, ačkoli účastník byl poučen o následcích, a nelze- li pro tento nedostatek v odvolacím řízení pokračovat, odvolací soud je ve smyslu §43 odst. 2 a §211 o.s.ř. zastaví. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odůvodnil závěr, že je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení §212 odst. 1 o.s.ř. projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž by přitom byl vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. §212 odst. 3, 4 o.s.ř.). Od závěrů formulovaných v citovaném rozhodnutí nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v této věci. Ze spisu vyplývá, že žalovaný podal proti rozsudku soudu prvního stupně dne 8. října 1999 odvolání, adresované Krajskému obchodnímu soudu v Praze, v němž byla označena věc, jíž se odvolání týká (uvedením spisové značky, identifikací soudu, který rozhodnutí vydal, a datem jeho vyhlášení), a které bylo podepsáno a datováno. Z obsahu odvolání se rovněž podává, že je žalovaný výslovně směřoval „do všech" částí rozsudku, tedy do všech jeho výroků, čímž jednoznačně (bez jakýchkoli pochybností) vymezil po stránce kvantitativní meze, v nichž se přezkumu rozhodnutí domáhal, a to tak, že odvoláním napadl výrok o věci samé, tj. výrok o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti (výrok o nákladech řízení byl napaden již proto, že je povahy závislé na meritorním výroku, srov. §206 odst. 2, §212 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Jestliže za této situace odvolací soud nepovažoval odvolání za projednatelné (toliko) pro absenci údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí, a pro neuvedení odvolacího návrhu, pak právní posouzení věci, na němž jeho usnesení spočívá, neobstojí a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl uplatněn po právu. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o.s.ř.). Právní názor dovolacího soudu o přezkoumatelnosti odvolání žalovaného je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. června 2000 JUDr. Vladimír K u r k a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Romana Říčková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/29/2000
Spisová značka:20 Cdo 966/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.966.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18