ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.1736.99.1
sp. zn. 22 Cdo 1736/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně G. K. proti žalované I. P., o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 53/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 1998, č. j. 18 Co 607/98-77, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 5. října 1998, č. j. 17 C 53/97-68, zamítl návrh žalobkyně, aby žalované bylo uloženo vydat žalobkyni obraz akademického malíře K., na kterém je zobrazena krajina se starým automobilem s postavou otce žalobkyně v bílém plášti a automobilových brýlích, který se zdviženou rukou ukazuje na letící letadlo, a obraz akademického malíře K., na kterém je zobrazen starý automobil s dvěma postavami v bílých pláštích, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 12. 1998, č. j. 18 Co 607/98-77, odvolání žalobkyně odmítl, když zjistil, že rozsudek soudu I. stupně byl obecné zmocněnkyni žalobkyně PhDr. J. S. doručen uložením na poště dne 16. 11. 1998, patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dnem 1. 12. 1998, a vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno do podatelny soudu až dne 10. 12. 1998, bylo podáno až po uplynutí odvolací lhůty, tj. opožděně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání ve kterém namítá, že oznámení o uložení zásilky nebylo zmocněnkyni doručeno, v důsledku toho nevěděla o počátku běhu lhůty k podání odvolání a řídila se proto poučením uvedeným v rozsudku soudu I. stupně, že odvolací lhůta je 15 dní od doručení. Ze subjektivního hlediska proto zmocněnkyně lhůtu k podání odvolání dodržela, a pokud bylo odvolání odmítnuto jako opožděné, byla tím žalobkyně omezena ve svých procesních právech, tj. podat ve lhůtě uvedené v rozsudku odvolání a tím se účastnit jednání před soudem. Dovolatelka dále uvedla, že její zmocněnkyně mnohokrát upozorňovala doručovací poštu na to, že ji jsou zásilky doručovány opožděně, popř. nejsou doručovány vůbec přesto, že pracuje převážně doma, avšak pošta na tato upozornění nereagovala. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a " postoupil k dalšímu řízení ve věci".
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( §240 odst. 1 o. s. ř. ), za splnění podmínky povinného zastoupení advokátem ( §241 odst. 1, 2 o. s. ř. ), a je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. ( směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto). Pokud dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr o opožděnosti odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, jde o dovolací důvod obsahově podřaditelný pod ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., protože námitky uvedené v dovolání ve svém důsledku napadají jako nesprávné právní posouzení účinků doručení rozsudku soudu I. stupně a tím i včasnosti dovolatelkou podaného odvolání.
Podle §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručování zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postup pošty a povinné údaje vyznačované na doručence, jež osvědčují náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou v souladu s §47 odst. 2 o. s. ř., stanovila v době, kdy se doručování zmocněnkyni žalobkyně uskutečňovalo, vyhláška č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů, ve znění vyhl. č. 59/1991 Sb. ( dále jen "poštovní řád").
Doručenka, jež obsahuje všechny náležitosti uvedené v příloze poštovního řádu v bodech 18,19 a 20 ( tj. v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty), je listinou, jež má povahu listiny veřejné. Ta se od listin soukromých liší svou důkazní silou ; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno ( §134 o. s. ř. ). Důsledek toho je ten, že účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen, popř. se v době doručování v místě doručování nezdržoval ), je povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení.
V daném případě bylo doručení rozsudku soudu I. stupně prokazováno doručenkou ( č. l. 71 spisu ), která obsahuje údaj o tom, že adresátka PhDr. J. S., ačkoliv se v místě doručení zdržovala, nebyla přes písemnou výzvu, která ji byla při prvním pokusu o doručení (dne 10.11. 1998) zanechána v odevzdacím místě na uvedené adrese, zastižena ani při druhém pokusu o doručení této písemnosti dne 11.11.1998, že písemnost byla téhož dne uložena na poště a adresátka byla písemně vyrozuměna o tom, že si má uloženou písemnost do tří dnů vyzvednout s tím, že nevyzvedne-li si ji do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení. Doručenka byla řádně opatřena razítkem dodací pošty i podpisem pracovníka pošty. Z jejího obsahu se také podává, že k osobnímu převzetí zásilky adresátkou došlo dne 25. 11. 1998, kdy toto převzetí na poště stvrdila svým podpisem.
Dovolací soud prostřednictvím soudu I. stupně provedl dokazování o tvrzených dovolacích důvodech ( §243a odst. 2 o. s. ř.), a z výpovědi svědkyně L. O., poštovní doručovatelky pošty P. zjistil, že předmětnou zásilku v daném období zmocněnkyni žalobkyně doručovala, že ji při prvním pokusu o doručení nezastihla, proto zanechala ve schránce výzvu na následující den, a když ani při druhém pokusu o doručení adresátku doma nezastihla ( na zvonění nikdo nereagoval ), vhodila do schránky vyrozumění. Svědkyně rovněž potvrdila, že podpis pracovníka pošty na předmětné doručence je jejím podpisem, nejsou ji známy žádné problémy s doručováním PhDr. J. S. a jmenovaná si také nikdy na ni v souvislosti s doručováním nestěžovala. Svědkyně PhDr. J. S. ve své výpovědi poukázala na nedostatky doručování zásilek tak, jak je to namítáno i v podaném dovolání.
Na základě uvedených skutkových zjištění dovolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by postup stanovený zákonem pro doručování úředních písemností, který je předpokladem účinného náhradního doručení ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř., nebyl dodržen. Doručenka, která byla u poštovní zásilky obsahující rozsudek soudu I. stupně připojena a posléze vrácena soudu, obsahuje všechny předepsané náležitosti a má proto důkazní sílu veřejné listiny. Pravdivost údajů na ní vyznačených ( co do postupu pracovnice pošty při doručování zásilky), nejen že nebyla vyvrácena, ale také potvrzena výpovědí poštovní doručovatelky L. O. Za této důkazní situace, když dovolatelka ani nenamítá, že by se zmocněnkyně PhDr. J. S. nezdržovala v dané době v místě doručování, nemůžou obecné námitky ohledně nedostatků v doručování, zpochybnit správnost obou údajů vyznačených na předmětné doručence a tím ani správnost rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání, jako podaného opožděně.
Protože uplatněný dovolací důvod nebyl prokázán a dovolacím soudem nebyly ve věci zjištěny ani vady v řízení, k nímž musí přihlížet z úřední povinnosti ( §241 odst. 3 písm. a) b) o. s. ř. a §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. ), bylo dovolání žalobkyně podle §243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. zamítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst.1, §142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že procesně úspěšné žalované, která by měla vůči žalobkyni na jejich náhradu právo, v dovolacím řízení žádné prokazatelné výlohy, spojené s uplatňováním nebo bráněním práva, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2000
JUDr. Michal M i k l á š, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová