ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.448.99.1
sp. zn. 22 Cdo 448/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. S., dříve S., proti žalovanému M. S., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 151/90, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. října 1998, čj. 11 Co 788/97-224, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 3. března 1997, čj. 11 C 151/90-197 vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů (dále jen „BSM\") tak, že z věcí patřících do BSM přikázal žalobkyni do jejího výlučného vlastnictví věci movité v hodnotě 52.817,- Kč a zůstatek vkladů na vkladních knížkách v hodnotě 190,- Kč, žalovanému přikázal věci movité v hodnotě 10.869,- Kč, ideální polovinu malé vodní elektrárny v P. č. p. 37, v k. ú. P., obec C., ideální polovinu energetické části malé vodní elektrárny v P. sestávající z turbiny, dvou generátorů a elektrorozvaděče a auto VARTBURG 353-1, s autorádiem. Dále přikázal do podílového spoluvlastnictví účastníků, každému stejným dílem, drobný hospodářský objekt, včetně příslušenství, umístěný na zahradě domu N. H. č. p. 1447 na pozemkové parcele č. 1511/1 v k. ú. A. obec A. Žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví částku 453.823,50 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 15. října 1998, čj. 11 Co 788/97-224, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byl drobný hospodářský objekt, postavený na parcele č. 1511/1 v k. ú. A. přikázán do podílového spoluvlastnictví účastníků, změnil tak, že schválil dílčí dohodu uzavřenou mezi účastníky, že tento hospodářský objekt převezme do výlučného vlastnictví žalovaný, a to bez povinnosti vyplácet z tohoto majetku v ceně 99.000,- Kč jakýkoliv peněžní podíl žalobkyni. V ostatních výrocích odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle §241 odst. 2 písm. c), d) o. s. ř. /správně §241 odst. 3 písm. c), d) o. s. ř./. Žalovaný namítá, že ideální polovina malé vodní elektrárny č. p. 37 v P., včetně energetické části nepatří do BSM. Žalobkyně se na základě kupní smlouvy z 22. 9. 1982 nestala bezpodílovou spoluvlastnicí ideální poloviny malé vodní elektrárny. Žalovaný považuje za neplatnou tu část smlouvy, kde je jako nabyvatelka uvedena také žalobkyně. Podle bodu 5) této kupní smlouvy se ideální polovina nemovitosti převáděla do spoluvlastnictví manželů S. jen k účelu uvedení malé vodní elektrárny do provozu a tento účel mohl naplnit jen žalovaný, který byl schopen elektrárnu rekonstruovat a uvést do provozu. Energetické vybavení elektrárny zakoupil žalovaný již sám jako podnikatel z prostředků nepatřících do BSM, což vylučuje zařazení do společného majetku. Nesprávný je také závěr odvolacího soudu, že žalovaný neprokázal, že do nákupu elektrárny a její rekonstrukce investoval své výlučné prostředky. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud odvolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska podmínek jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti všem rozhodnutím odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný vady uvedené v §237 odst. 1 o. s. ř. nenamítá a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k takovým vadám došlo.
Podle §242 odst. 1 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně obsahující více samostatných výroků, lze napadnout dovoláním nejen v celém rozsahu, ale i v rozsahu užším. Tak se stalo v daném případě, kdy z obsahu dovolání jednoznačně vyplývá, že žalovaný nenapadl výrok rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu, ale pouze, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, že ideální polovina malé vodní elektrárny v P. č. p. 37, včetně příslušenství umístěného na stavební parcele č. 41 v k. ú. P. pro obec Ch. a ideální jedna polovina energetické části malé vodní elektrárny v P. se jako majetek náležející do BSM účastníků přikazuje žalovanému. Podle názoru dovolacího soudu je pak třeba přípustnost (a v kladném případě i důvodnost) dovolání zkoumat v mezích daných dovoláním, tj. ve vztahu potvrzujícího rozsudku k těm z výroků rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž žalovaný nesouhlasí a jejichž potvrzení odvolacím soudem nepovažuje za správné (zatímco s potvrzením jiných výroků soudu prvního stupně souhlasí a je srozuměn s jejich důsledky). V souladu s judikaturou dovolacích soudů, představovanou z publikovaných rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Praze z 24. 9. 1993 sp. zn. 3 Cdo 4/93, uveřejněným v časopise Právní rozhledy č. 6/1993 na str. 207, a rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky z 26. 6. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1493/96, uveřejněným v časopise Soudní judikatura č. 11/1997 na str. 252, pak dovolací soud v této věci zaujímá obdobný názor, že i v případě dovolání proti potvrzujícímu rozsudku v tom rozsahu, ve kterém jím byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v určitých výrocích, platí, že ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. o tom, kdy není dovolací soud vázán rozsahem dovolacích návrhů, se v dovolacím řízení použije pouze tehdy, je-li takové dovolání shledáno přípustným a důvodným.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek odvolacího soudu ve věci samé.
V uvedeném případě odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku, kterým byl drobný hospodářský objekt, postavený na parcele č. 1511/1 v k. ú. A. přikázán do podílového spoluvlastnictví účastníků tak, že schválil dílčí dohodu mezi účastníky, že žalovaný převezme uvedenou nemovitost do svého výlučného vlastnictví a to bez povinnosti vyplatit z tohoto majetku jakýkoliv peněžní podíl. Proti tomuto měnícímu výroku je dovolání přípustné, avšak žalovaný nesprávnost rozhodnutí ohledně tohoto výroku v dovolání nenamítá.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci odvolací soud, kromě již zmíněného měnícího výroku, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, a aniž připustil proti svému rozhodnutí dovolání nebo návrhu na připuštění dovolání nevyhověl. Přípustnost dovolání nelze tedy opřít ani o ustanovení §238 odst. 1 písm. b) ani o §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům bylo dovolání žalovaného podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnuto.
Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení je odůvodněno tím, že žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.
V Brně dne 31.července 2000
JUDr. Marie R e z k o v á, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová