Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.07.2000, sp. zn. 22 Cdo 726/99 [ rozsudek / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.726.99.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

K absolutní neplatnosti právního úkonu. Chyby v psaní a v počtech. dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ma...

ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.726.99.1
sp. zn. 22 Cdo 726/99 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. N., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) R. N. a 2) B. H., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 171/94, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 1. prosince 1998, č. j. 12 Co 474/98-116, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 575,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soud odvolací shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. prosince 1996 č. j. 11 C 171/94-78, kterým bylo vysloveno, že se určuje, že „na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 28. 9. 1991, uzavřené mezi L N. a J. N. je výlučným vlastníkem nemovitostí domu č. p. 523 se stavební plochou č. 618 katastrální území L, obec O., zapsané na listu vlastnictví č. 447 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O. navrhovatelka J. N. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že se účastníci řízení stali za trvání manželství bezpodílovými spoluvlastníky sporných nemovitostí a že jeho rozhodnutím ze dne 27. září 1991 sp. zn. 11 C 211/91 bylo jejich bezpodílové spoluvlastnictví zrušeno. Dne 28. září 1991 uzavřeli dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM), podle které se výlučnou vlastnicí sporných nemovitostí se stala žalobkyně. Při sepisování dohody však došlo k chybnému označení stavební plochy, když místo čísla 618 bylo v dohodě uvedeno číslo 613. Toto pochybení bylo zjištěno při přezkoumávání dohody Katastrálním úřadem v O., kterému ji žalobkyně předložila k provedení zápisu o nabytí vlastnictví předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí. Uvedený úřad proto ve smyslu §10 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů dohodu žalobkyni vrátil a vyzval ji, aby se u soudu domáhala „určení právního vztahu\". Soud uzavřel, že dohoda o vypořádání BSM splňuje základní náležitosti právního úkonu ve smyslu §37 občanského zákoníku a nejde, přes pochybení v uvedení nesprávného parcelního čísla stavební plochy, o právní úkon neplatný. Konstatoval, že právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný. V dohodě je též odkaz na příslušný list vlastnictví (č. 447), z něhož lze dovodit, o které nemovitosti se konkrétně jedná. Pokud tedy bylo mylně uvedeno číslo 613 místo 618, jedná se o chybu v psaní, která neplatnost právního úkonu ve smyslu §37 odst. 3 občanského zákoníku nezpůsobuje. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. K námitce, uplatněné v rámci odvolání, že „§149 odst. 4 občanského zákoníku vyžaduje účinnou dohodu do tří let od zániku BSM\" zaujal názor, že právní účinky vypořádání nastávají dnem, kdy došlo k dohodě o vypořádání, to je v posuzovaném případě 28. 9. 1991. Dohoda o vypořádání BSM, která se týká nemovitostí, vyžaduje náležitosti podle §149a občanského zákoníku, musí být písemná a nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Pro dohody mezi manžely platí obecný režim pro vklad do katastru nemovitostí podle zákona č. 265/1992 Sb., a právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení, a to ke dni, kdy návrh na vklad byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen. Dodržení lhůty tří let v dané věci lze odvodit zpětně od 19. 8. 1994, kdy katastrální úřad reagoval na chyby v předložené dohodě výzvou žalobkyni k určení práva. Nic mimořádného pak nelze spatřovat v tom, že po dobu, kdy manželství probíhalo spořádaně, se manželé o majetek společně starali a užívali ho bez ohledu na jeho vypořádání. Závěr, že dohoda o vypořádání BSM nebyla simulovaným právním úkonem, pokládá za podložený důkazy. Nejsou pochybnosti o tom, že projev vůle smluvních účastníků není v rozporu s písemným projevem, nešlo o pouhý koncept dohody bez právních důsledků, a pro výklad právního úkonu, učiněného v souvislosti s uzavřením předmětné dohody ve smyslu §35 odst. 2 občanského zákoníku, může mít význam jen stav vůle v době uzavření dohody, a nikoliv její případný pozdější vývoj, kdy z důvodu rozpadu manželství druhý smluvní účastník na uzavřenou dohodu svůj názor změnil. Dovolání proti svému rozsudku odvolací soud nepřipustil, protože jde o rozhodnutí, které nemá po právní stránce zásadní význam. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání L. N., který dne 21. října 1999 zemřel. Proto se v řízení pokračuje v souladu s §107 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř. s jeho dědici, kterými jsou podle usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. března 2000, č. j. 4 D 2226/99-42, R. N. a B. H. Přípustnost dovolání je opřena o ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. a jsou uplatněny dovolací důvody podle §241 odst. 2 písm. c) a d) o. s. ř. [správně §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.]. Dovolatel nesouhlasí s tím, že odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožňuje se s jeho právními závěry. Listina, sepsaná 28. 9. 1991, není řádný právní úkon a jde toliko o koncept možné dohody. Žalobkyně se nechovala jako vlastník, nerealizovala svoje vlastnické právo, o nemovitost dovolatel pečoval a prováděl její údržbu. Byl účastníkem kolaudačního řízení a žalobkyně stavební úřad neupozornila, že je výlučnou vlastnicí věci. Tím, že odvolací soud považuje dohodu o vypořádání BSM za řádnou, přechází prokázanou vědomou neshodu vůle a projevu, protože skutkový děj po podpisu této listiny potvrzuje, že její obsah je v rozporu se společným záměrem účastníků. Listina je v rozporu s §39 občanského zákoníku, protože z hlediska „rozložení majetkových hodnot v rámci vypořádání\", se do vlastnictví dovolatele dostala nepatrná finanční hodnota, zatímco žalobkyně získala věci značné hodnoty. Soud přechází nutnost náležité individualizace pozemku, když jeho nesprávné pojmenování znamená neurčitost dohody a soud nemůže nahradit nedostatek projevu vůle účastníků vlastním rozhodnutím. Neztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu ve vztahu k otázce stavu vůle účastníků v době podpisu listiny a k otázce péče o majetek a namítá, že to byl on, kdo o něj pečoval a splácel dluhy. Za otázku zásadního právního významu považuje to, „zda může konvalidovat neplatná smlouva, zda neurčitost smlouvy může být nahrazena soudním výrokem\". Odvolací soud pochybil „pokud se týče §868 občanského zákoníku v souvislosti s §149 odst. 4 občanského zákoníku, protože dohoda o vypořádání BSM za účinnosti občanského zákoníku platného do 31. 12. 1991 nabývala účinnosti okamžikem uzavření a tedy po 1. 1. 1993 připadala do úvahy, pokud se týče zápisu vlastnického práva k nemovitosti aplikace §7 a 15 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění platném do 30. 6. 1996. Pokud tedy katastrální úřad ve smyslu §10 odst. l zákona č. 265/1992 Sb. vyzval navrhovatelku na určení právního vztahu dle §10 odst. l zákona č. 265/1992 Sb., ve znění platném do 30. 6. 1996, nejednalo se v tomto případě o zahájení řízení o vklad práva vlastnictví, takže datum předložení smlouvy katastrálnímu úřadu je právně irelevantní. Samotná výzva katastrálního úřadu potvrzuje, že ani katastrální úřad nepovažoval předloženou listinu za natolik hodnověrnou, aby na základě jejího textu mohl provést záznam vlastnického práva.\" V této souvislosti klade otázku, „zda podání neurčité smlouvy katastrálnímu úřadu k zápisu vlastnického práva může být zhojena neurčitost smlouvy rozsudkem soudu a zda tato výzva bez dalšího zakládá naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř.\" Navrhuje, aby byly zrušeny rozsudky obou soudů a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání se vyjadřuje žalobkyně, která navrhuje jeho zamítnutí. Namítá nesrozumitelnost dovolání a konstatuje, že dohodu o vypořádání BSM soudy neshledaly ani neplatnou, ani neurčitou a proto o „nějaké konvalidaci či nahrazení soudním výrokem vůbec soudy nerozhodovaly\", přičemž „druhý zmíněný okruh právní problematiky vymezený žalovaným je nesrozumitelný a ani výkladem nelze zjistit řešení, jaké otázky zásadního právního významu by mělo být přezkoumáno.\" Uvádí, že dohodu o vypořádání BSM nelze pokládat za pouhý koncept a v tomto směru odkazuje na výpověď svědka JUDr. R. Odmítá tvrzení dovolatele, že neexistenci dohody o vypořádání BSM nasvědčuje pozdější chování účastníků, a že nelze shledat nic neobvyklého na tom, že žalobkyně nebránila svému manželovi užívat sporné nemovitosti i po rozdělení BSM, přičemž převzala půjčku, kterou za ni měl manžel zaplatit. Za nepravdivé označuje tvrzení, že dohodou se jí dostal nápadně větší podíl majetku. Bylo zamlčeno, že podle dohody o vypořádání BSM převzala všechny společné dluhy ve výši přes milion Kč, přesahující kupní cenu sporných nemovitostí. Žádná neshoda vůle a projevu při sepisování dohody neexistovala. Pokud jde o neurčitost dohody, nelze ji spatřovat v tom, že písařskou chybou byla v dohodě mylně uvedena parcela č. 613 místo 618. Tato parcela je v dohodě identifikována odkazem na list vlastnictví a katastrální území, když dům čp. 523 je na uvedené parcele postaven, takže je zřejmé, že byla projevena vůle vypořádat právě parcelu č. 618. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř., že jsou uplatněny dovolací důvody, upravené v §241 odst. 3 písm.c/ a d/ o. s. ř., a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Protože podle §239 odst. 2 o. s. ř. může být dovolání připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu toliko z dovolacího důvodu uvedeného v §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.); proto ke tvrzením dovolatele, vycházejícím z uvedeného dovolacího důvodu, nemohl dovolací soud přihlédnout a musel vycházet ze skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení (to se týká zejména zjištění, že účastníci skutečně chtěli předmětnou dohodu o vypořádání BSM uzavřít). Nesprávným právním posouzením se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Vázanost dovolacím důvodem se v řízení o dovolání, jehož přípustnost je dána §239 o. s. ř. projevuje tím, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat jen ty právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. V dané věci je otázkou zásadního významu, zda i před 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., se uplatňovala zásada, že právní úkon, pro který není předepsána písemná forma, není neplatný pro chyby v psaní, je-li jeho význam nepochybný, a zda je platná dohoda o vypořádání BSM, podle které se účastníkům nedostalo stejného podílu. Účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání BSM 28. 9. 1991. Občanský zákoník v tehdy platném znění v §37 stanovil, že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Zákonem č. 509/1991 Sb. byl do tohoto ustanovení vložen též odstavec 3, podle kterého právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný. Zásada, výslovně uvedená v §37 odst. 3 obč. zák., se v občanském právu hmotném uplatňovala i před 1. 1. 1992, neboť i tehdejší občanské právo vycházelo z toho, že skutečná vůle účastníků má být respektována. Proto skutečnost, že účastníci v důsledku chyby v psaní v písemné dohodě o vypořádání BSM namísto p. č. 618 uvedli nesprávné p. č. 613, nemá za následek neplatnost dohody pro neurčitost podle §37 obč. zák., pokud bylo z písemné smlouvy objektivně zřejmé, který pozemek byl předmětem vypořádání (v dané věci šlo zejména o odkaz na příslušný list vlastnictví). Protože platnost a účinnost dohody o vypořádání BSM, která byla uzavřena do 1. 1. 1993, kdy nabyla účinnosti novela obč. zák., provedená zákonem č. 264/1992 Sb., nebyla vázána na písemnou formu ani na vklad do katastru nemovitostí, došlo k vypořádání dnem účinnosti dohody a další postup katastrálního úřadu byl pro posouzení platnosti dohody nevýznamný. Vzhledem k tomu, že v případě chyby v označení nemovitosti v dohodě mohlo být pochybné, co bylo vlastně vypořádáno, měli účastníci na určení platnosti dohody soudem naléhavý právní zájem (§80 písm. c/ o. s. ř.). Proto je rozhodnutí odvolacího soudu v této části správné; na tom nic nemění ani skutečnost, že odvolací soud se zabýval otázkou vkladu smlouvy do katastru nemovitostí, i když takového vkladu nebylo v dané věci třeba. Podle §150 občanského zákoníku ve znění platném před uzavřením dohody, při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti. Podle uvedeného ustanovení se postupuje při vypořádání BSM soudem i dohodou účastníků; pokud je BSM vypořádáno dohodou, uplatní se při jejím uzavírání dispozitivní i volnost účastníků občanskoprávních vztahů. Proto dohoda o vypořádání BSM, kterou jeden z účastníků nabude podstatně menší podíl, případně se mu nedostane ničeho, není neplatná pro rozpor s §150 obč. zák. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod, upravený v §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení, uvedené v §241 odst. 3 písm. a/ a b/ o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly v dovolání tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. l o. s. ř., věta před středníkem). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. l a §142 odst. l o. s. ř. Žalovaným, kteří nebyli v dovolacím řízení úspěšní, uložil dovolací soud povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na účelně vynaložených nákladech částku 575,- Kč, představující mimosmluvní odměnu advokáta za její zastoupení při jednom úkonu právní služby - vyjádření k dovolání - podle §11 odst. l písm. k), §7, §9 odst. l vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a jednu paušální částku náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč podle §13 odst. l téže vyhlášky. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31.července 2000 JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:K absolutní neplatnosti právního úkonu. Chyby v psaní a v počtech. dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2000
Spisová značka:22 Cdo 726/99
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.726.99.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18