ECLI:CZ:NS:2000:23.CDO.1407.98.1
sp. zn. 23 Cdo 1407/98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) I. Z. a B) P. Z., proti žalovaným 1) V. W., a 2) J., s. d. v J., o neplatnost dohody o vydání nemovitosti, eventuálně o určení, že dohoda nebyla uzavřena, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 14 C 48/94, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 1998 č.j. 22 Co 181/97-211 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. ledna 1998 č.j. 22 Co 181/97-211 zamítl návrh žalobců, aby byl rozsudek odvolacího soudu doplněn o výrok, že se věc vrací soudu prvního stupně k rozhodnutí o druhé eventualitě žalobního návrhu, a zároveň zamítl s tím související návrh na vydání opravného usnesení o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž navrhli jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vytýkají odvolacímu soudu, že ačkoli opomněl při svém rozhodování druhou eventualitu žalobní návrhu a nevyčerpal tak celý předmět řízení, odmítl své rozhodnutí ve věci samé doplnit. Nesouhlasí přitom se závěrem, že jejich podání ze 7. 2. 1995 nelze mít za návrh na připuštění změny žalobního návrhu, a připomínají, že soud prvního stupně tuto jimi navrhovanou změnu žalobního návrhu, tedy i eventuelní návrh při jednání dne 8. března 1995 připustil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o.s.ř.\") po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno včas a k tomu oprávněnými subjekty (žalobci) řádně zastoupenými advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208 o.s.ř.); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalobci napadli dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o jejich návrzích, podaných v rámci odvolacího řízení. Protože usnesení odvolacího soudu neměnilo ani nepotvrzovalo žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze přípustnost dovolání opírat o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ až f/ a §239 odst. 1, 2 o.s.ř.
Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Žádná z vad taxativně uvedených v tomto ustanovení nebyla zjištěna a dovolatelé ani netvrdí, že by usnesení odvolacího soudu bylo některou z takových vad postiženo.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu netrpí žádnou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a protože z hledisek uvedených v ustanovení §238a a §239 o.s.ř. dovolání proti tomuto usnesení není přípustné, dovolací soud dovolání žalobců, podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1, věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., když aplikace ustanovení §143 odst. 2 věty prvé o.s.ř. nepřichází v úvahu, neboť žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2000
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková