Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.07.2000, sp. zn. 25 Cdo 1263/2000 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1263.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1263.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1263/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ L. H., B/ S. V., C/ K. H. a D/ J. H., proti žalovanému J. J., o zaplacení 4.575,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7C 203/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. října 1999 č.j. 19 Co 23/99 - 51, takto: I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Ústí nad Labem (po připuštění změny žaloby) rozsudkem ze dne 3.11.1998 č.j. 7C 203/98 - 27 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 4.575,- Kč se 26 % úrokem z prodlení od 1.6.1998 do zaplacení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 12. 1997 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl dům č. 388 se stavební parcelou č. 60/2 a č. 169/2 v kat. území H., obec Ú. n. O., a že po podpisu této smlouvy žalobci zjistili existenci vady spočívající v tom, že dům čp. 388 stojí zčásti na cizím pozemku - parcele č. 60/3. Vzhledem k tomu, že tuto vadu vytkli žalobci žalovanému v zákonné 6 měsíční lhůtě, dospěl okresní soud k závěru, že jejich požadavek na slevu z kupní ceny a na náhradu nákladů právního zastoupení z titulu odpovědnosti za vady věci ve smyslu ust. §504, §597 a §598 obč. zák. je důvodný, neboť vytčená vada nečiní věc neupotřebitelnou, ani nebrání v užívání předmětu kupní smlouvy. K odvolání žalovaného se věcí zabýval Krajský soud v Hradci Králové, který rozsudkem ze dne 21.10.1999 č.j. 19 Co 23/99 - 51 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po doplnění řízení dalšími důkazy s poukazem na ust. §120 odst. 2, §123, §503 obč. zák., na zákon č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a na zákon č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dospěl - na rozdíl od soudu prvního stupně - k závěru, že existence právní vady nebyla žalobci prokázána, a aniž by se zabýval otázkami včasnosti uplatněné vady, přiměřeností výše slevy apod., dovodil, že nárok není co do základu dán. Podle jeho názoru by žalobci mohli být ve sporu úspěšní jen tehdy, pokud by prokázali, že k věcem, které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 29. 12. 1997, si činí ve smyslu ust. §503 obč. zák. práva třetí osoby. Samotná skutečnost, že stavba stojí na cizím pozemku, však neznamená omezení vlastnických práv k budově, která byla předmětem kupní smlouvy, a nelze proto dovodit existenci tvrzené právní vady ve smyslu ustanovení §503 obč.zák. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včas dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. a podávají jej z důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 3 písm. a/, b/ a d/ o.s.ř. Namítají, že jejich úmyslem bylo koupit nemovitost za účelem trvalého bydlení, která nebude zatížena právem třetí osoby (včetně samotného prodávajícího), a z jejich pohledu je proto nerozhodné, či a jak se vytčená právní vada fakticky projevuje, neboť její existence je evidentní. Poukazují též na to, že žalovaný, který je vlastníkem parcely č. 60/3, je sice ochoten jim tuto parcelu prodat, avšak za cenu několikanásobně vyšší, než za jakou ji sám koupil. Podle názoru dovolatelů rozhodl odvolací soud nesprávně též z důvodu nesprávného procesního postupu, neboť - ačkoli formálně rozhodoval tříčlenný senát - projednávané věci „se účastnil pouze referující soudce, zatímco oba zbývající soudci se věnovali studiu jiných spisů, a projednávanou věcí se nenechali vyrušovat \". Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k dovolání se ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř. ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle ust. §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst.1 písm. a/ o.s.ř. ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ). Podle §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč. Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení jestliže odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle ust. §239 odst. 3 o.s.ř. platí ust. §237 odst. 2, §238 odst. 2 a §238a odst. 2 obdobně. V dané věci žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 4.575,- Kč. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena již samotným ustanovením §238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř. Zbývalo posoudit přípustnost dovolání z hlediska ust. §237 odst. 1 o.s.ř., tedy, zda v řízení nedošlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným, neboť omezení dle ust. §238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř. zde neplatí. Dovolatelé výslovně uplatňují dovolací důvod dle ust. §237 odst. 1 písm.g/ o.s.ř. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm.g/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo soudce rozhodoval senát. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. však není založena již tím, že dovolatelé tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí. Podle ustanovení §36 o.s.ř. v řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo předseda senátu, jako jediný soudce (samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni. Podle §36a odst. 3, věta za středníkem o.s.ř. v odvolacím řízení před krajským soudem jedná a rozhoduje senát složený z předsedy a dvou soudců. Podle §37 odst. 1 o.s.ř. senát rozhoduje po poradě za přítomnosti zapisovatele. V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že při jednání odvolacího soudu dne 21. 10. 1999 zasedal senát ve složení předsedkyně JUDr. Ludmily Sladkovské a soudců JUDr. Miluše Krejzlíkové a JUDr. Jaroslava Chmelíka, a že napadený rozsudek byl předsedkyní senátu vynesen veřejně po poradě tohoto senátu. Dovolací důvod dle ust. §237 odst. 1 písm.g/ o.s.ř. není proto dán, neboť k porušení citovaných ustanovení občanského soudního řádu ze strany Krajského soudu v Hradci Králové nedošlo. Protože z obsahu spisu nevyplývá (a dovolatelé ani netvrdí), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z dalších vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. o.s.ř., a protože dovolání není podle ustanovení §238 a §239 o.s.ř. přípustné, je nepochybné, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243 odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení není podle ust. §238a odst. 1 písm.a/ o.s.ř. přípustné, a dovolání proti výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, zákon vůbec nepřipouští. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst.4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst.1, věty první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek tohoto řízení nemají právo na náhradu svých nákladů řízení a vyjádření žalovaného k meritu věci nelze za stavu, kdy dovolání není přípustné, považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. července 2000 JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Romana Říčková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2000
Spisová značka:25 Cdo 1263/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1263.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18