ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.1570.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 1570/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. N. T. L. proti České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o 9.122,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 C 965/96, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 1999 č. j. 30 Co 42/98 - 87, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 6. 1997 č. j. 4 C 965/96 - 46, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9.122,- Kč se 17 % úrokem od 14. 8. 1996 do zaplacení a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 1999 č. j. 30 Co 42/98 - 87; dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti svému rozsudku připustil dovolání k posouzení otázky, zda nečinnost a chybný postup pracovníků státního orgánu lze považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu §18 zákona č. 58/1969 Sb. za situace, kdy ani v důsledku toho postupu nebyla překročena lhůta stanovená zákonným předpisem. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná ve smyslu §18 cit. zákona odpovídá žalobkyni za škodu, jež jí vznikla v požadované výši v důsledku nesprávného úředního postupu pracovníků celního úřadu, kteří svojí nečinností zapříčinili opožděné vrácení celní jistoty složené žalobkyní dle ust. §238 a násl. zákona č. 13/1993 Sb.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 1 o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla s poukazem na ust. §238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř. jeho odmítnutí pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( §238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( §238 odst. 1 písm.b/ o.s.ř.). Podle §238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení, jestliže odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle §239 odst. 3 o.s.ř. platí ust. §237 odst. 2, §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř. obdobně.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, přičemž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 9.122,- Kč, tedy o plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč.
Vzhledem k ust. §238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř. není tedy dovolání v dané věci přípustné. Přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku nemůže být založena ani výrokem odvolacího soudu, neboť byla vyslovena v rozporu s ust. §239 odst. 3 a §238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř.
Zbývalo proto posoudit otázku přípustnosti dovolání z hlediska ust. §237 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám uvedeným v ust. §237 odst. 1 o.s.ř., přičemž omezení uvedené v ust. §238 odst. 2 písm.a/ o.s.ř. zde neplatí. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust.§237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, neboť byla zastoupena obecným zmocněncem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová