Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2000, sp. zn. 26 Cdo 119/2000 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.119.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.119.2000.1
sp. zn. 26 Cdo 119/2000 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. K., zastoupenému advokátem, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 268/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 1999, č.j. 23 Co 448/99-50, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 1999, č.j. 23 Co 448/99-50, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 20.4.1999, č.j. 8 C 268/98-35, vyhověl žalobě a zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 10, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, ve třetím patře domu č.p. 1495 v D. (dále "předmětný byt"), výlučnou nájemkyní předmětného bytu určil žalobkyni, a žalovanému uložil povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně učinil z provedených důkazů zjištění, že předmětný byt byl přidělen žalovanému za trvání manželství (dne 17.9.1990) na základě jeho služebního poměru vojáka z povolání, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 24.12.1994, že dne 28.2.1995 byl žalovaný uvolněn ze služebního poměru vojáka z povolání, a že dne 17.3.1995 byl předmětný byt předán do dispozice Městského úřadu v D. a současně vyřazen z evidence V. b. f. Dovodil, že předmětný byt měl charakter bytu "přechodně služebního" ve smyslu ustanovení §8 zákona č. 102/1992 Sb., že ukončením služebního poměru žalovaného (k 28.2.1995) tento charakter ztratil, a že účastníkům vznikl "společný nájem bytu ve smyslu ustanovení §700 občanského zákoníku". Protože se účastníci po rozvodu manželství nedohodli o dalším užívání bytu, a jejich soužití je konfliktní, soud prvního stupně "zrušil společný nájem bytu analogicky podle zákonných ustanovení, která upravují zrušení společného nájmu bytu manželů". Určení žalobkyně další nájemkyní bytu odůvodnil tím, že jí byl pro dobu po rozvodu svěřen do výchovy nezletilý syn účastníků. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13.10.1999, č.j. 23 Co 448/99-50, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na zrušení práva společného nájmu předmětného bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že předmětný byt byl přidělen žalovanému "rozhodnutím Posádkové správy v D. o přidělení bytu ze dne 17.9.1990 podle §25 a §26 zákona č. 41/1964 Sb. o hospodaření s byty". Uvedl, že: " Jestliže předmětný byt byl přidělen, jak bylo zjištěno ze zprávy Posádkové zprávy D. podle §25 zákona č. 41/1964 Sb., měl v době přidělení takový byt charakter bytu trvale určeného pro ubytování pracovníků organizace ve smyslu ustanovení §7 vyhlášky č. 45/1964 Sb.". S poukazem na ustanovení §182 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. odvolací soud dovodil, že k předmětnému bytu nevzniklo právo společného užívání bytu, a proto po "novele občanského zákoníku" nemohlo vzniknout ani právo společného nájmu bytu účastníků. Předmětný byt měl po celou dobu trvání jejich manželství charakter přechodně služebního bytu podle ustanovení §8 zákona č. 102/1992 Sb., a této své povahy pozbyl až poté, co jejich manželství bylo rozvedeno. Na základě toho odvolací soud neshledal žalobu důvodnou. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, které odůvodnila tím, že odvolací soud "nesprávně zhodnotil provedené důkazy a nesprávně posoudil věc po stránce právní". Uvádí, že "předmětem dovolání je právní otázka, zda je správný právní závěr odvolacího soudu, že účastníkům k dotčenému bytu nevzniklo právo společného nájmu". Namítá, že z rozhodnutí Posádkové správy D. o přidělení bytu, z něhož odvolací soud vycházel, není zřejmé, zda jde o přidělení bytu služebního či "jen o přidělení bytu mimo pořadník", že jako "vlastník domu je uveden S. D.", a že jiný důkaz o charakteru bytu nebyl proveden. Dovolatelka má za to, že předmětný byt měl charakter bytu vymezeného v ustanovení §68 odst. 1 bod 2 zákona č. 41/1964 Sb., u něhož nebyl vznik práva společného užívání manžely vyloučen. Dovozuje nesprávnost (neúplnost) právního posouzení věci odvolacím soudem s tím, že jeho skutková zjištění nezbytná pro posouzení charakteru předmětného bytu zůstala neúplná. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu a poukázal na to, že předmětný byt získal jako byt služební, a že tento charakter bytu byl zachován až do rozvodu manželství účastníků, takže k němu nemohlo vzniknout právo společného nájmu. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a je podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné. Vady řízení uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti (§241 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), nejsou v dovolání namítány a ani se z obsahu spisu nepodávají. Dovolací soud byl proto ve své přezkumné činnosti vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§242 odst. 1, odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Předmětem dovolacího přezkumu v dané věci je tak posouzení správnosti právního názoru odvolacího soudu, že účastníkům nevzniklo k předmětnému bytu právo společného nájmu. Ve smyslu ustanovení §182 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1991 byl u bytů trvale určených pro ubytování pracovníků organizace vyloučen vznik práva společného užívání bytu manžely. Za byty trvale určené pro ubytování pracovníků organizace (srov. ustanovení §7 tehdy platné vyhlášky č. 45/1964 Sb.) byly považovány i byty vojenské, vymezené v §68 odst. 1 bodu 1 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty (srov. Občanský zákoník, komentář, díl I., Praha, Panorama 1987, str. 636 a 637, rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1970, pod pořadovým číslem 2). Ve smyslu citovaného ustanovení byly byty vojenskými byty v obytných domech určených výhradně pro ubytování vojáků z povolání a jednotlivé byty, které vojenská správa získala nebo získá ze státní bytové výstavby (srov. k tomu též ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 41/1964 Sb.). Vojenské byty nepozbývaly své povahy, byl-li dům předán do správy bytového hospodářství (§70 zákona č. 41/1964 Sb.). Vojenské byty přiděloval podle §26 zákona č. 41/1964 Sb. orgán vojenské správy se souhlasem místního národního výboru. Ustanovení §25 zákona č. 41/1964 Sb. upravovalo přidělování bytů vystavěných z vlastních volných prostředků podniku, bytů služebních a bytů z bytové výstavby jednotných zemědělských družstev. Pojem bytů služebních byl vymezen v ustanovení §67 zákona č. 41/1964 Sb. tak, že šlo o byty zřízené při zde uvedených budovách a objektech, pokud jsou užívány pro ubytování pracovníků, kteří jsou pověřeni střežením těchto budov a objektů, nebo jsou z jiných služebních (pracovních) důvodů povinni v nich bydlet proto, že by jinak byl ohrožen provoz podniku (ústavu, zařízení) nebo znemožněn výkon jejich zaměstnání. V souzené věci učinil odvolací soud závěr o charakteru předmětného bytu jako bytu trvale určeného pro ubytování pracovníků organizace ve smyslu §7 vyhlášky č. 45/1964 Sb. z rozhodnutí Posádkové správy v D. o přidělení bytu ze dne 17.9.1990, přičemž dovodil, že předmětný byt byl žalovaného přidělen "podle §25 a §26 zákona č. 41/1964 Sb. o hospodaření s byty". Z obsahu listiny, datované 17.9.1990, vydané Posádkovou správou D., opatřené č.j. 058/13-156, kterou byl v řízení před soudem prvního stupně proveden důkaz (viz protokol o jednání, konaném dne 16.2.1999 - č.l. 15 spisu) se podává, že M. K. byl "podle §25 zák. čís. 41-1964 Sb. o hospodaření s byty" přidělen se souhlasem Městského národního výboru v D. byt č. 10 v D. Z obsahu této listiny ani z obsahu spisu však charakter předmětného bytu ve smyslu §7 vyhlášky č. 45/1964 Sb. nevyplývá; nelze totiž dovodit, zda šlo o byt, o jehož přidělení bylo rozhodováno podle §25 zákona č. 45/1964 Sb. (čemuž se zdá nasvědčovat obsah rozhodnutí o přidělení bytu ze dne 17.9.1990), tedy zřejmě o služební byt (který by ovšem musel splňovat kriteria stanovená v §67 citovaného zákona), nebo o byt vojenský, o jehož přidělení rozhodoval podle §26 orgán vojenské správy (čemuž se zdá nasvědčovat obsah zprávy Vojenské a ubytovací správy P. ze dne 8.3.1999 - č.l. 30 spisu). V této souvislosti se pak klade otázka povahy tohoto bytu jako bytu vojenského, tj. zda šlo o vojenský byt podle §68 odst. 1 bodu 1 nebo bodu 2 zákona č. 45/1964 Sb., jejíž posouzení je rozhodné pro závěr, zda účastníkům k předmětnému bytu vzniklo právo společného užívání či nikoli. Z uvedeného je zřejmé, že právní posouzení věci odvolacím soudem je neúplné a tudíž nesprávné. Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl tedy uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a věc podle §243b odst. 2 věty prvé o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. prosince 2000 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/20/2000
Spisová značka:26 Cdo 119/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.119.2000.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18