ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.1566.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 1566/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalobce J. P., zast. advokátem, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 6.1.2000 sp.zn. 8 Co 1081/99 v právní věci, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 39 C 68/92 ( žalobců 1. J. P., 2. L. S., zast. advokátem, 3. S. P., 4. M. N., proti žalovanému D. O. v likvidaci, zast. advokátem, o určení povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci dohodu o vydání věci ), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11.listopadu 1998 pod č.j. 39 C 68/92-125 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby žalovanému bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání nemovitostí se všemi součástmi a příslušenstvím, a to domu č.p. 562 s parcelou č. 514 - stavební plocha o výměře 367m2 , v katastrálním území P., obec O., zapsané u Střediska geodézie v O., na LV 900.
Soud prvního stupně rovněž uznal všechny žalobce povinnými, aby zaplatili žalovanému na nákladech řízení 2150 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce. Dále soud prvního stupně uznal žalobce povinnými zaplatit Českému státu na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení 1600 Kč a to též do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze žalobce 1. J. P., který se domáhal zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně. Odvolatel zpochybňoval právní závěry soudu prvního stupně s tím, že se vlastně týkají i rozhodnutí ve vztahu k žalobcům 2., 3. a 4.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6.ledna 2000 pod č. j. 8 Co 1081/99-149 rozsudek okresního soudu napadené části, t.j. ve vztahu mezi žalobcem Jiřím Pečinkou a žalovaným potvrdil. Současně odvolací soud vyslovil, že ani žalobce, ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů odvolacího soudu.
Rozsudek odvolacího soudu napadl včas podaným dovoláním žalobce 1. J. P.. Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, protože právní posouzení věci pokládá za nesprávné.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem ( §240 odst. 1 o.s.ř. , §241 odst. 1 o.s.ř. ). Bylo však potřebné přezkoumat, zda dovolání je přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu jen tehdy, byl-li změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. V souzené věci však byl rozsudek v napadené části potvrzen, takže dovolání by bylo přípustné jen tehdy, pokud by to dovolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil ( §239 odst. 1 věta první o.s.ř. ) To však odvolací soud neučinil, protože k tomu nebyl podán návrh a odvolací soud ani sám - z úřední povinnosti - dovolání nepřipustil.
Se zřetelem k této skutečnosti, když nebyl dán ani jiný důvod, k němuž je dovolací soud povinen přihlížet ( §237 o.s.ř. ) nezbylo, než dovolání jako nepřípustné odmítnout podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný, žalovanému žádné náklady nevznikly, takže o nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. července 2000
JUDr. Oldřich J e h l i č k a CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová