ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.2394.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 2394/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Julie Muránské o dovolání Z. J., zast. advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 27. dubna 2000, sp.zn. l3 Co 243/98 (v právní věci žalobce Z. J., zast. advokátem, proti žalovanému Městu Z. o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitosti, vedené pod sp.zn. ll C 111/92 Okresního soudu ve Zlíně, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne l6. prosince l997 pod čj. ll C 111/92-l49, jímž bylo žalobě vyhověno tak, že žalovaný byl uznán povinným uzavřít se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí dle zák. č. 87/l99l Sb., a to domu čp. 68l, se st. pl. parc. č. 862, parc. č. 3l9l/l a 3l9l/93, původně parc. č. 3l90/l, vše v kat. území Z., zapsané na LV č. l pro k.ú. a obec Z., v katastru nemovitostí ve Z. a to do l5 dní od právní moci rozsudku, podal včas odvolání žalovaný, který napadal nesprávné právní hodnocení věci soudem prvního stupně.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že odvolání vyhověl a návrh žalobce zamítl. Současně vyslovil, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává a že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud, i když neměl pochybnosti o politické persekuci právní předchůdkyně žalobce, resp. obou jeho rodičů po roku l948, důsledkem čehož bylo mimo jiné i jejich vystěhování ze sporných nemovitostí, na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě lze postupovat pouze podle ustanovení §6 odst. l písm. g/ zák. č. 87/l99l Sb., a tedy zkoumat, zda smlouva o převodu sporných nemovitostí na stát byla ze strany právní předchůdkyně žalobce uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Odvolací soud se - pokud jde o první podmínku - ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že ze strany Z. J. (právní předchůdkyně žalobce) byla kupní smlouva uzavřena v tísni, neboť její vůle k uzavření uvedené smlouvy byla utvářena pod vlivem pokročilého věku a za situace, kdy jí bylo bráněno v možnosti nemovitosti užívat a nakládat s nimi, to vše pak pod vlivem zkušeností z jednání státních orgánů v 50tých letech, kdy byla s manželem nuceně ze svého domu vystěhována bez možnosti obrany. Odvolací soud však dospěl k závěru, že druhá podmínka, kterou bylo uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek splněna nebyla, protože bylo v řízení prokázáno,že kupní cena, která byla Z. J. vyplacena, překračovala přibližně o 3.000,- Kč hodnotu nemovitostí, odpovídající cenovým předpisům platným v době uzavírání kupní smlouvy. Protože jiné skutečnosti svědčící o existenci nápadně nevýhodných podmínek nebyly zjištěny, nebyly splněny podmínky pro vydání věci podle ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.
Proti tomuto rozsudku podal dovolání žalobce, který se domáhal zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel spatřuje nápadně nevýhodné podmínky, za nichž byla uzavírána kupní smlouva v tom, že tehdejší politické zřízení považovalo rodinu J. za třídního nepřítele a proto ani v roce l977 nemohlo připustit, aby tato rodina mohla užívat svůj majetek. Zcela účelově byl využit projednávaný stavebně investiční záměr úkrytu Co - K. u ZŠ a dům J. byl začleněn do plánů této stavby jako byt školníka. Podle dovolatele, tato skutečnost, ač zjevně absurdní, postačila v této době k nátlaku na matku žalobce, takže pod pohrůžkou vyvlastnění, za pokračující poltické perzekuce, při vysokém věku, špatném zdravotním stavu a osobně prožitých útrap, byla prodávající přivedena k podpisu smlouvy, ač tato měla opravdovou vůli poslední majetek rodiny neprodat a zachovat jej pro děti. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že v době uzavření smlouvy nebyl vůči matce žalobce veden žádný nátlak tehdejších státních orgánů a dohoda proto nemohla být uzavřena v důsledku postupu porušujících obecně uznávaná lidská práva a svobody, není tento závěr podložen provedeným dokazováním. Dovolatel uplatňuje, že odvolacím soudem byly nesprávně zhodnoceny důkazy a odvolací soud na tomto základě rozhodl za nesprávného právního posouzení věci.
Odpověď na podané dovolání nedošla.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§240 odst. l o.s.ř., §24l odst. l o.s.ř.). Dovolání je přípustné podle §238 odst. l písm. a/ o.s.ř. a obsahuje dostatečná tvrzení ohledně dovolacího důvodu, a to že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§24l odst. 3 písm. c/ o.s.ř.) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§24l odst. 3 písm. d/ o.s.ř.).
Přesto po přezkoumání výsledků řízení dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není důvodné.
Zákon č. 87/l99l Sb. směřuje ke zmírnění následků majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v době nesvobody, tj. v rozhodném období od 25. únoral948 do l. ledna l990. Ustanovení §2 vymezuje pojmy, v čem spočívá zmírnění následků těchto majetkových a jiných křivd. Stanovené případy, jsou vymezeny taxativně; pod písm. a/ citovaného ustanovení se uvádí, "... je-li to v zákoně výslovně uvedeno, ...". O které případy jde, je potom uvedeno v ustanovení §6, kde se - s přihlédnutím na předmětnou věc smlouvy o převodu nemovitosti - uvádí pod odstavcem l/ tohoto ustanovení, pod písm. g/" na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, ...". Jde tedy v souzené věci o případ, kde podmínky pro vydání věci jsou vymezeny jednak tím, že smlouva byla uzavřena v tísni, jednak dále tím, že se tak stalo na základě nápadně nevýhodných podmínek.
Také odvolací soud - shodně se soudem prvního stupně - dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena v tísni; o tom ani nadále není žádná pochybnost. Jde však o to, zda byla splněna i druhá podmínka, tj. že smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek. Ža tato podmínka nebyla splněna z hlediska sjednané kupní ceny, nepochyboval ani soud prvního stupně, který však přesto žalobě vyhověl argumentem, že ke smlouvě došlo v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody (§2 odst. l písm. c/ zák. č. 87/l99l Sb.).
S tímto posledním argumentem se však odvolací soud jako se skutečností, dovolující překonat nedostatek podmínky nápadně nevýhodných podmínek podle §6 odst. l písm. g/ zák. č. 87/l99l Sb. neztotožnil.
Nikdo nepochybuje to tom,že v době, kdy byla předmětná kupní smlouva uzavírána, stála prodávající strana pod tlakem politické perzekuce a byla vystavena postupu porušujícímu uznávaná lidská práva a svobody. Tato skutečnost, nejen obecně známá, ale v souzené věci dostatečně zjedná z výsledků provedeného dokazování byla odvolacím soudem plně zohledněna v závěru, že kupní smlouva byla uzavřena v tísni.
Pokud jde o druhou podmínku podle ustanovení §6 odst. l písm. g/ zák, č. 87/l99l Sb., zda totiž kupní smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, bylo třeba zjišťovat a hodnotit skutečnosti především ekonomické povahy, zda totiž kupní cena byla přiměřená. Se zřetelem k cenové regulaci v době uzavření smlouvy není možné přiměřenost posuzovat z dnešních hledisek. V této otázce sice soud prvního stupně učinil správný závěr, že uvedená druhá podmínka podle ustanovení §6 odst. l písm. g/ zák. č. 87/l99l Sb., splněna nebyla, nesprávně však dále postupoval, pokud považoval za možné nedostatek této podmínky překonat poukazem na jinak zjištěnou politickou persekuci právního předchůdce žalobce v době uzavření smlouvy.
Nebylo v moci zákona č. 87/l99l Sb., a ani dalších tzv. "restitučních" zákonů plně odstranit a napravit křivdy, k nimž došlo v době nesvobody. Proto si zejména citovaný zákon předsevzal jen zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd (viz §l odst. l cit. zák.). Pokud tento zákon v ustanovení §6 odst. l stanoví okruh případů, kdy jsou - za splnění dalších předpokladů - splněny podmínky vydání věci, činí taxativním výpočtem. U případu uvedeného pod odst. l písm. g/ musí být splněny obě podmínky současně. Nedostatek splnění jedné z podmínek nelze nahradit poukazem na ustanovení §2 odst. l písm. c/ zák. č. 87/l99l Sb.; ostatně celé toto ustanovení jen vymezuje pojmy, s nimiž zákon počítá.
Druhý z uplatněných důvodů dovolání, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, dovolací soud nesdílí. Odvolací soud zjistil zejména zcela přesně (a to i s poukazem na zjištění, učiněná před soudem prvního stupně), za jakých materiálních podmínek byla uzavřena kupní smlouva. Správné je též zjištění, že se zřetelem k tehdejším cenovým předpisům, které regulovaly výšku kupní ceny, překročovala skutečná dohodnutá kupní cena tehdejší regulovanou cenu. Bylo plně v oprávnění odvolacího soudu při hodnocení důkazů dovodit, že se nejednalo o nápadně nevýhodné podmínky. Hodnocení důkazů nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, když bylo zjištěno, že obsah provedeného dokazování u soudů prvního a druhého stupně v podstatné části logické a přesvědčivé hodnocení výsledků dokazování připouští.
Na základě uvedených skutečností dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné; proto podle §243b odst. l o.s.ř. podané dovolání zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. o.s.ř., §l5l odst. l o.s.ř. a §l42 odst. l o.s.ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. prosince 2000
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková