Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.07.2000, sp. zn. 29 Cdo 2938/99 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2938.99.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2938.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2938/99 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce B. p. P. – s.p. „v likvidaci\", zast. advokátem, proti žalovanému K.-T., s.r.o., zast. advokátem, o 1.042,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 382/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1998, č. j. 11 Cmo 281/98-46, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 825,- Kč, do 10 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí do rukou advokáta žalobce. Odůvodnění: Odvolací soud výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a zavázal žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 1.650,-Kč. Proti svému rozsudku připustil dovolání pro řešení otázky posouzení přechodu práv a závazků z nájemní smlouvy při privatizaci podle zákona č. 92/1991 Sb. na nabyvatele privatizovaného majetku. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí v němž by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.042,-Kč s 21% úrokem z prodlení, jakožto dluhu vzniklého nezaplacením nájemného za měsíc říjen roku 1993, za užívání nebytových prostorů v domě čp. 738, právním předchůdcem žalovaného. Žalovaný vstoupil do práv a povinností původního nájemce kupní smlouvou, uzavřenou mezi F. n. m. a žalovaným dne 1.10.l993. Rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze (jako soudu prvního stupně) ze dne 27. května 1998, sp. zn. 24 Cm 382/96, bylo řízení v části týkající se nároku na úrok z prodlení ze žalované částky 1.042,-Kč zastaveno a dále uložena povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku 1.042,-Kč. Na náhradě nákladů byl žalovaný zavázán k zaplacení 4.625,-Kč k rukám právního zástupce žalobce. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém nesouhlasí se závěry odvolacího soudu který dovodil, že v rámci velké privatizace bez dalšího přechází na nabyvatele byť části privatizovaného majetku, práva a závazky vyplývající z nájemního vztahu k nebytovým prostorům, tedy zejména právo nájmu a závazek platit nájemné. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu popř. i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání se žalobce ztotožňuje s právním hodnocením soudů obou stupňů a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. Dovolání bylo sice podáno proti pravomocnému výroku rozsudku odvolacího soudu (§236 odst.1 o.s.ř.), včas a subjektem k tomu oprávněným, tj. účastníkem řízení (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.), avšak není v dané věci přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst.1 o. s. ř. Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst.1 písm.b/ o. s. ř.); to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení (§238 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.), nebo nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení (§239 odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k §237 odst. 2 a k §238 odst. 2 o. s. ř.). V posuzovaném případě žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen; dovoláním dotčeným výrokem přitom bylo rozhodnuto o nároku na peněžité plnění ve výši 1.042 Kč. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč, (srov. §238 odst. 2 a §239 odst. 3 o. s. ř.) dovolání v takovém případě není přípustné. Protože dovolatel netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že odvolací soud ve výroku svého rozsudku rozhodl o přípustnosti dovolání v této věci. Ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. svěřuje odvolacímu soudu oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku, proti němuž by jinak (podle hledisek uvedených v ustanovení §238 odst.1 o. s. ř.) dovolání nebylo přípustné; to však neplatí, jde-li o případy uvedené v ustanoveních §237 odst. 2, §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o. s. ř. (srov. dikci ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. \"Ustanovení §237 odst. 2, §238 odst. 2 a §238a odst. 2 platí obdobně\"). Proti rozhodnutím vyjmenovaným v ustanoveních §237 odst. 2, §238 odst. 2 o. s. ř. a §238a odst. 2 tedy dovolání není přípustné bez ohledu na to, byla-li přípustnost dovolání vyslovena rozhodnutím odvolacího soudu učiněným podle ustanovení §239 odst.1 o. s. ř. (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.11.1997, sp.zn 1296/97, publik. ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 50/98, v sešitu č. 6). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, věta prvá, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalobci v dovolacím řízení vznikly náklady v souvislosti s jeho právním zastoupením advokátem (§6 a násl. vyhl. čl. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytovaní právních služeb). Jednalo se o jeden úkon právní pomoci - vyjádření k dovolání a 1 x paušální náhrada nákladů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 31. července 2000 JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2000
Spisová značka:29 Cdo 2938/99
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2938.99.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18