ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2939.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2939/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce P. L., zast. advokátem, proti žalované Z. Š., zast. advokátkou, o ochranu užívacího práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 169/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. března 1999, čj. 17 Co 271/97 - 47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl výše uvedeným rozsudkem v předmětné věci, že rozsudek soudu prvního stupně - Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 1997 čj. 13 C 169/96 - 13 - se mění jen ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 1.725,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku ve věci samé se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Návrhu žalobce na připuštění dovolání se nevyhovuje.
Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby bylo vysloveno, že žalobce je oprávněn užívat nebytové prostory - prodejnu masa a uzenin v B. v souladu s podmínkami nájemní smlouvy, uzavřené mezi správou nemovitostí města Brna a žalobcem dne 5. 4. 1995. Současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení.
Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku odvolací soud posoudil jako nedůvodné. K otázce, která zůstala spornou, zda se žalobci obnovil nájemní poměr k souzené nemovitosti ve vztahu k žalované, popř. k F. n. m. Č. r., odvolací soud dospěl k závěru, že nájemní poměr se tzv. konkludentním způsobem žalobci neobnovil. Vynětím části privatizovaného majetku dnem dražby přešel majetek na F. n. m. a posléze na žalovanou, přičemž nájem žalobce tímto dnem skončil, takže na uvedené subjekty přešel majetek bez toho, že by byl zatížen nájemním právem žalobce. F. n. m. ani žalovaná nevstoupili do práv a povinností pronajímatele ve vztahu k žalobci a tím byla možnost pro obnovení nájemního vztahu ve smyslu §676 odst. 2 obč. zák. přerušena. Pokud proto žalobce prostory nadále užíval, činil tak bez právního důvodu.
Odvolací soud nevyhověl návrhu žalobce na připuštění dovolání podle ust. §239 o. s. ř., neboť neshledal, že se jedná o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, zejména ve vztahu k otázce obnovení nájemního vztahu žalobce k nebytovým prostorám.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž uvádí, že mu byl tento rozsudek doručen dne 4. 5. 1999, a dovolání odůvodňuje tím, že napadený rozsudek má vady uvedené v §241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř.
Dovolatel namítá, že rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení a závěru, jenž se opírá pouze o částečné skutkové zjištění rozhodných skutečností, které vychází opět jen z částečně provedeného dokazování. Oba soudy pominuly při svém rozhodování rozhodné skutečnosti i provedení důkazů, které byly žalobcem navrženy ke zjištění úplného skutkového stavu.
Dovolatel dále zejména argumentuje ustanovením §676 odst. 2 obč. zák., kteréžto obecné ustanovení se podle jeho názoru vztahuje i na daný případ, jak lze dovodit i ze speciální úpravy přechodu práv a povinností podle §15 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací se musel na prvním místě zabývat tím, zda podané dovolání splňuje náležitosti, stanovené zákonnými přepisy, zvláště otázkou, zda bylo podáno včas, ve stanovené lhůtě.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce 2 cit. ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
V posuzovaném případě žalobce jako dovolatel podal dovolání (doporučenou poštou) dne 23. 6. 1999, ačkoli napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 5. 1999 (sám dovolatel uvádí, že mu bylo předmětné rozhodnutí doručeno dne 4. 5. 1999).
Dovolání bylo tudíž podáno opožděně a dovolacímu soudu nezbylo, než je z tohoto důvodu odmítnout (ust. §218 odst. 1 písm. a) ve vazbě na ust. §243b odst. 4 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §146 odst. 2 věta první (per analogiam) v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalobce jako dovolatel procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. července 2000
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová