ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.575.99.1
sp. zn. 29 Cdo 575/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce: J. L., zast. advokátem, proti žalované: Česká republika - Ministerstvo financí České republiky, zast. JUDr. J. H., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 67/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. prosince 1998, č.j. 13 Co 893/98-83, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem rozhodl Krajský soud v Plzni jako soud odvolací tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje a návrhu žalované na připuštění dovolání se nevyhovuje.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně mezitímním rozsudkem ze dne 9.7.1998 č.j. 14 C 67/97-62 rozhodl v předmětné věci tak, že základ nároku žalobce vůči žalované je opodstatněný a že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto rozsudkem konečným (§152 odst. 2 o.s.ř.). Uzavřel, že provozní jednotka v domě čp. 12 v O. neměla být dne 16.11.1991 vůbec zařazena do dražby podle zák. č. 427/1990 Sb., neboť již v dubnu 1991 požádal restituent povinnou osobu o vydání domu, v němž se provozní jednotka nacházela. Tím, že byla provozní jednotka okresní privatizační komisí do dražby zařazena, bylo porušeno ust. §9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. a vzhledem k tomu je nutno považovat nájemní smlouvu, která byla s žalobcem jako vydražitelem dne 27.11.1991 uzavřena a na jejímž základě získal žalobce právo nájmu k nebytovým prostorám v domě čp. 12 (§15 zák. č. 427/1990 Sb.) za absolutně neplatnou. Proto také musel žalobce provozní jednotku opustit a v důsledku uvedeného úředního postupu mu vznikla škoda, jejíž náhrady se podle zákona č. 58/1969 Sb. právem domáhá.
K odvolání žalované odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, přičemž odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, k němuž přičinil následující:
Bylo nepochybně zjištěno, že nárok na vydání domu uplatnila oprávněné osoba podle zák. č. 87/1991 Sb. již v dubnu 1991, tedy dlouho před tím, než došlo k dražbě podle zák. č. 427/1990 Sb. Podle §9 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., účinného od 1.4.1991, bylo povinné osobě zakázáno s věcí disponovat, zejména ji převést do vlastnictví jiného nebo ji přenechat jinému do užívání. V daném případě proto neměla být provozní jednotka, nacházející se v domě, k němuž byl uplatněn restituční nárok, vůbec do dražby podle zák. č. 427/1990 Sb. zahrnuta. Pokud se tak stalo, bylo porušeno ust. §9 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., a úřední postup příslušných orgánů České republiky, organizujících dražbu, byl nesprávný (ust. §18 odst. 1 zák. č. 58/1969 Sb.).
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle §219 o.s.ř. potvrdil. Návrhu žalované na připuštění dovolání z důvodů uvedených v odvolání (č.l. 69) nebylo odvolacím soudem vyhověno, když nejde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Předmětem dražby nebyly jen věci movité, jak žalovaná namítala (v opačném případě vzniká otázka, proč tedy žalobce zaplatil za movité věci v hodnotě asi 30.000,- Kč cenu mnohonásobně vyšší). Podle názoru odvolacího soudu ust. §9 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. a §15 zák. č. 427/1990 Sb. nejsou ve vzájemném rozporu.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání s odkazem na ust. §239 odst. 2 o.s.ř. a §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná namítá, že pro vznik odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem by muselo být prokázáno, že postupem orgánů státu v tzv. malé privatizaci, tj. okresních komisí pro privatizaci a někdejšího Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, byl porušen zákon č. 427/1990 Sb. (o tzv. malé privatizaci) nebo zákon ČNR č. 500/1990 Sb., nebo vyhláška č. 535/1990 Sb. o veřejných dražbách. Pokud soud spatřuje odpovědnost v porušení ustanovení §9 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., které prohlašuje za neplatný takový úkon, který zcizuje či zatěžuje užívacím právem restituční majetek, je to podle názoru dovolatelky nepřípustně extenzivní výklad.
Dále žalovaná namítá, že předmětem dražby podle zákona o tzv. malé privatizaci jsou a byly vždy jen věci, nikoli práva. Právo na uzavření nájemní smlouvy dává vydražiteli ustanovení §15 zákona č. 427/1990 Sb., to však neznamená, že toto právo je resp. bylo předmětem dražby. V daném případě byl do dražby zařazen soubor movitých věcí o účetní hodnotě cca 26.000,- Kč, které se nacházely v provozovně, nikoli v provozní jednotce, neboť tyto věci byly samy provozní jednotkou a pojmy “provozovna” a “provozní jednotka” nesmějí být směšovány. Nebytový prostor není věcí. Nelze dovodit, že žalovaná porušila výše cit. ustanovení či dokonce ust. §2 odst. 3 zákona č. 427/1990 Sb. tím, že “dala do dražby, co neměla”. Vše, co bylo předmětem dražby přešlo do vlastnictví vydražitele příklepem licitátora. Vydražitel se nestává nájemcem nebytového prostoru přímo ze zákona příklepem licitátora, nýbrž uzavřením nájemní smlouvy na základě svého požadavku vůči vlastníkovi nemovitosti podle §15 zákona č. 427/1990 Sb. V této souvislosti se žalovaná odvolává na judikát Nejvyššího soudu ze dne 31.3.1998, č.j. 3 Cdon 761/96-113.
Dovolatelka dovozuje, že při zakládání drobného podnikání v tzv. malé privatizaci prostřednictvím veřejných dražeb nelze zaměňovat pohnutku vydražitele k dražbě za předmět dražby či provozovnu za provozní jednotku. Vyvolávací cena dražených provozních jednotek byla striktně určována podle hodnoty dražených věcí bez přihlédnutí k případnému právu nájmu. Na tom nic nemění skutečnost, že vydražitel nabídl v dražbě částku i desateronásobně vyšší než hodnotu souboru věcí.
Podle názoru dovolatelky mezi ust. §15 zákona č. 427/1990 Sb., o tzv. malé privatizaci a ust. §9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, není rozpor, ten naopak založily soudy svými rozhodnutími, když přiměly žalobce jako vydražitele vyklidit nebytový prostor v zájmu restituenta, ačkoli vydražitel měl podle zákona právo nájmu k nebytovému prostoru. Po zákonem stanovenou dobu pěti let měl vydražitel právo nájmu vůči každému vlastníku nemovitostí, tedy i vůči restituentovi, pokud na něj vlastnické právo přešlo.
Konečně dovolatelka vyslovuje názor, že práva restituentů nelze nadřazovat právům ostatních vlastníků. Kladné vyřízení restitučního nároku, na který se vztahuje zákon č. 87/1991 Sb., nikterak nezakládalo právo restituenta odmítnout nájemní podnikatelské vztahy k nemovitostem resp. jakkoli zasahovat do existujících podnikatelských aktivit. Domovní majetek je restituentovi i po uzavření nájemní smlouvy s vydražitelem vrácen v právním stavu, v jakém se právě nacházel, pouze s tím rozdílem, že na místě nájemníka - státní organizace, se objevuje za obdobných podmínek vydražitel.
Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně žalovaná sděluje, že podává ústavní stížnost k Ústavnímu soudu České republiky.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání splňuje náležitosti stanovené v ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (ust. §239 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání však není důvodné.
V posuzovaném případě předmětem sporu je nárok na náhradu škody způsobené v rámci plnění úkolů státních orgánů nesprávným úředním postupem těch, kteří tyto úkoly plnili (ust. §18 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem).
Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup žalovaného Ministerstva financí České republiky jako ústředního orgánu státní správy České republiky (právního nástupce předchozího Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky), resp. okresní privatizační komise jako příslušného orgánu státu podle §6 zákona č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické a fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů, v tom, že předmětná provozní jednotka v domě č. 12 v O., byla do dražby v tzv. malé privatizaci podle zákona č. 427/1990 Sb. zařazena protiprávně, v rozporu se zákonem resp. obecně závaznými právními předpisy.
Ze skutkových zjištění, učiněných soudy prvního stupně a odvolacím plyne, že dražba se uskutečnila dne 16.11.1991, restituent p. M. L. uplatnil restituční nárok podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, na vydání věci (nemovitosti) v dubnu 1991.
Oba soudy vycházely z toho, že státní orgány porušily ustanovení §9 zákona č. 87/1991 Sb., toto ustanovení však zakládá povinnosti a odpovědnost pouze u tzv. povinné osoby, která nemůže věci, jejich součástí a příslušenství, jejichž vydání se oprávněná osoba domáhá, převést do vlastnictví jiného ani přenechat jinému do užívání s výjimkou dohod o odevzdání a převzetí bytu, uzavřených na podkladě dohod o výměně bytu, a to pod sankcí neplatnosti takových právních úkonů. Cit. ustanovení se však nevztahuje na jiné subjekty a tedy ani na orgány státu, tj. v daném případě žalované ministerstvo resp. jemu podřízení okresní privatizační komise.
Porušení povinnosti a z toho plynoucí odpovědnost žalované strany nutno dovodit z ustanovení §2 odst. 3 písm. b) zákona č. 427/1990 Sb., podle něhož předmětem převodu vlastnictví nemohou být provozní jednotky, které přešly z vlastnictví fyzických osob a obchodních společností, jejichž společníky byly výhradně fyzické osoby, do vlastnictví státu podle předpisů vydaných po 25. únoru 1948, popřípadě z jiných důvodů po tomto dni, dokud majetkové nároky těchto osoby nebudou upraveny zvláštními předpisy; mezi předvídané zvláštní předpisy náleží i zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
Nesprávný úřední postup okresní privatizační komise záležel tudíž v daném případě v zařazení předmětné provozní jednotky do dražby v rozporu s uvedeným zákonným ustanovením. V této souvislosti neobstojí námitka dovolatelky, že předmětem dražby byly jen movité věci, nikoli tzv. právo nájmu, neboť tato otázka je tu právně irelevantní. Podle ust. §2 odst. 1 zák. č. 427/1990 Sb. předmětem převodu vlastnictví podle tohoto zákona jsou movité a nemovité věci, které jako majetková podstata provozních částí organizací působících v oblasti služeb, obchodu a jiné než zemědělské výroky tvoří nebo mohou tvořit soubor, který je ucelenou hospodářskou nebo majetkovou jednotkou (“provozní jednotka”). V posuzovaném případě provozní jednotku představoval jen soubor movitých věcí, zařazených do dražby v hodnotě cca 26.000,- Kč, to však postačilo k pojmovému konstituování provozní jednotky jako takové, bez ohledu na to, že součástí provozní jednotky nebyly nemovité věci (dům, popř. jiná nemovitost) ani právo nájmu (toto právo ani součástí provozní jednotky být nemohlo, když její součástí mohou být jen věci). Právo na uzavření smlouvy o nájmu nebytového prostoru vzniká vydražiteli zvlášť a samostatně na základě ust. §15 zák. č. 427/1990 Sb. (je ovšem skutečností, že při dražbě se z okolnosti, že vydražitel bude mít právo nájmu, fakticky vychází při licitaci ceny). Uvedená okolnost tudíž nemá žádný vliv na závěr, že orgány státu porušily při privatizaci zákon, jak bylo shora dovozeno, a k převodu vlastnictví k provozní jednotce tak došlo v rozporu se zákonem, poněvadž tato provozní jednotka do dražby zařazena být neměla.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je ve výsledku správné, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání jako nedůvodné zamítnout (ust. §243b odst. 1, věta před středníkem o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř. ve vazbě na ust. §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. Žalovaná neměla v řízení úspěch, žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. ledna 2000
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková