Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.07.2000, sp. zn. 30 Cdo 1482/99 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1482.99.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1482.99.1
sp. zn. 30 Cdo 1482/99 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr.Františka Duchoně v právní věci žalobkyně M. L., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ I. S. s.r.o., 2/ C. - Č. s. p. p. k., a.s., zastoupené advokátkou a 3/ Č. p. Z., a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. 6 C 179/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. ledna 1999, č.j. 24 Co 645/97 - 72, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. ledna 1999, č.j. 24 Co 645/97 - 72, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 11. listopadu 1997 č.j. 6 C 179/97 - 50 jednak zastavil řízení proti druhému žalovanému, dále zamítl žalobu, aby prvnímu žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 300.000,- Kč s příslušenstvím a konečně třetímu žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 300.000,- Kč s příslušenstvím. Rozhodl též o povinnosti zaplatit soudní poplatek a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Soud prvního stupně v tomto případě vzal především za prokázané, že třetí žalovaný s druhým žalovaným uzavřeli dne 22. listopadu 1994 pojistnou smlouvu, na jejímž základě se třetí žalovaný zavázal jako pojistitel vyplatit pojištěnému (držiteli karty C.) pojistné plnění pro případ smrti v důsledku pojistné události částku 300.000,- Kč. K pojistné události musí dojít při pojištěné činnosti při provozu motorového vozidla, t.j. při jízdě, nastupování, vystupování, krátkodobé zastávce vozidla apod. Pojištěnou osobou je řidič vozidla. V posuzovaném případě došlo k pojistné události, když při dopravní nehodě nákladního automobilu LIAZ, byl těžce zraněn manžel žalobkyně pan J. L., který byl u prvního žalovaného pracovně zařazen jako řidič nákladního vozidla a v této funkci byl vyslán s dalším pracovníkem - řidičem na služební cestu, při níž se podle předpisů o bezpečnosti práce střídali v jízdě (řízení vozidla) a odpočinku. Při této služební cestě došlo při řízení vozu druhým řidičem k nehodě a k uvedenému zranění manžela žalobkyně, kterému poté podlehl. Soud pak dovodil, že žaloba byla podána důvodně, protože manžel žalobkyně byl v době nehody v postavení řidiče nákladního vozidla, na jehož státní poznávací značku byla vystavena karta C., a jehož řidiči tedy byli pojištěni smlouvou ze dne 22. listopadu 1994. Soud prvního stupně zde neakceptoval námitky třetího žalovaného, že pan Jiří Lukášek nebyl v době nehody řidičem vozidla, ale pouze spolujezdcem, když v uvedeném časovém úseku jízdy vozidla toto neřídil a odpočíval. Soud zde připomíná, že pojistná smlouva neobsahuje žádnou vlastní definici řidiče ani odkaz na jiné předpisy (konkrétně na třetím žalovaným zmiňovanou definici řidiče, jak je obsažena ve vyhlášce o pravidlech silničního provozu. Pojem \"řidič\" proto může být vykládáno i ve smyslu pracovněprávním, t.j. jako pracovní zařazení, a to zejména v případě když platební karta nebyla vystavena na konkrétní osobu, ale na SPZ určitého vozidla. Pojistná smlouva se proto podle soudu na daný případ vztahovala, protože pan J. L. byl v pracovním postavení řidiče, který při dálkové přepravě ve vozidle odpočíval v souladu s bezpečnostními předpisy tak, aby byl připraven střídat právě řidiče momentálně vozidlo řídícího. Při jízdě vozidla, t.j. při činnosti související s provozem motorového vozidla, utrpěl úraz s následkem smrti. Třetímu žalovanému proto vznikla povinnost vyplatit sjednané pojistné plnění. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání třetího žalovaného rozsudkem ze dne 13. ledna 1999, č.j. 24 Co 645/97 - 72, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu ve vztahu k třetímu žalovanému v plném rozsahu zamítl. Dále rozhodl o povinnosti zaplatit soudní poplatek a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v tomto případě především zdůraznil, že nezpochybňuje skutková zjištění okresního soudu, avšak na rozdíl od tohoto soudu dospěl k právnímu závěru, že nárok žalobkyně na pojistné plnění neexistuje, takže žalobě není možno vyhovět. Zde především připomněl, že úkolem soudu bylo zjistit výkladem obsah pojistné smlouvy ( a nikoliv jej např. doplňovat). Odkázal zde na ustanovení §35 občanského zákoníku (dále jen \"o.z.\") s tím, že výkladem právního úkonu je třeba rozumět především jeho interpretaci ve smyslu logickém, systematickém a gramatickém v rámci projevu vůle tak, jak byl vyjádřen. Odvolací soud zdůraznil, že jazykovým výkladem smlouvy dospěl k závěru, že smluvní strany měly vůli, která je seznatelná z textu smlouvy, která byla sjednána ve prospěch třetí osoby výslovně podle občanského zákoníku, a z žádné části smlouvy nevyplývá, že by se pojištění mělo vztahovat jen na osoby v postavení zaměstnance. Odvolací soud dále dovodil, že při výkladu pojmu, kdo je řidičem a zároveň pojištěným podle pojistné smlouvy je nutno vycházet z ustanovení čl. 3 bodu 1. a 4. této smlouvy. Podle obsahu soudem citovaných bodů pojistné smlouvy lze podle soudu druhého stupně nesporně vyložit, že za řidiče, a tedy za pojištěného podle pojistné smlouvy, nutno považovat toho, kdo vozidlo skutečně řídí, a že pojištěným může být vždy jen jedna osoba (mimo situace uvedené v čl. 3 bodu 4 pojistné smlouvy). Tento výklad pojmu \"řidič\" je shodný jak pro držitele karty vystavené na jméno, tak pro držitele karty vystavené na státní poznávací značku motorového vozidla s tím, že pro postavení řidiče a zároveň pojištěného u karet vystavených na SPZ motorového vozidla je nutno splnit ještě další podmínku, že k pojistné události musí dojít při řízení dotčeného vozidla. Tento výklad pojmu \"řidič\" užitého ve smlouvě je podle odvolacího soudu v souladu s výkladem uvedeným ve vyhlášce č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (konkrétně s přihlédnutím k ustanovení §2 bodu 24 této vyhlášky), když podle soudu je patrno, že názvosloví uvedené v této vyhlášce bylo přejato do obsahu pojistné smlouvy. Tento rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové nabyl právní moci dne 11.února 1999. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala žalobkyně dne 6. března 1999 včasné dovolání s tím, že je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. V dovolání sice pak výslovně zmiňuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., ale současně vzhledem k tomu, že fakticky polemizuje i s úrovní skutkových zjištění odvolacího soudu, exponuje tak i dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. Dovolatelka se v podrobně odůvodněném dovolání především zabývá otázkou, zda se v posuzovaném případě vztahovalo pojištění spojené s platební kartou C. vystavenou na SPZ vozidla na jejího zemřelého manžela, přičemž odkazuje na jednotlivá ujednání pojistné smlouvy. Uzavírá pak, že danou smlouvu není možno vykládat účelově úžeji tak, že by pojištěným byl pouze jeden ze dvou nebo více řidičů vozidla, pro které byla vystavena platební karta C. Třetí žalovaný se k podanému dovolání písemně vyjádřil. Uvedl především, že závěry dovolatelky nejsou správné, a to zejména pro to, že z každé vystavené karty C. je vždy pouze jedna pojištěná osoba (s výjimkou čl. 3 odst. 4 pojistné smlouvy). Pojmu řidič je třeba rozumět v souladu s výkladem uvedeným ve vyhlášce Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích. Odvolací soud proto předmětnou pojistnou smlouvu vyložil správně. Dovolací soud uvážil, že dovolání v označené věci bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř., opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přičemž výslovně (resp. též fakticky) vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení §241 odst. 3 písm.c) a d) o.s.ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není možno považovat za správné (§243b odst. 1 o.s.ř.). Dovolací soud se ztotožňuje s úvahami odvolacího soudu, pokud konstatoval, že s ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala plnění z titulu pojistné smlouvy, musí být u této smlouvy zaznamenané na konkrétní listině dána určitost projevu vůle. Odvolací soud správně připomněl, že jeho úkolem bylo zjistit obsah pojistné smlouvy jejím výkladem, a nikoliv tedy tento obsah doplňovat. Správně také uvedl, že výkladem právního úkonu ve smyslu ustanovení §35 o.z. je třeba rozumět především jeho interpretaci ve smyslu logickém, systematickém a gramatickém v rámci projevu vůle tak, jak byl vyjádřen. Souhlasit lze dále, pokud odvolací soud uvádí, že smluvní strany měly vůli, která je seznatelná z textu smlouvy. V dalším však již v zásadě odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to právě především z pohledu samotným odvolacím soudem zmíněných interpretačních zásad. Je jistě pravdou, že určujícím pro posouzení žalobkyní v řízení uplatněného nároku je vymezení obsahu pojmu \"řidič\" exponovaného v článku 3 Smlouvy o pojištění držitelů platebních karet C. ze dne 22. listopadu 1994. Je skutečností, že samotná tato smlouva v žádném ze svých ustanovení (tedy ani v již zmíněném čl. 3, který jinak některé pojmy vykládá) vymezení pojmu \"řidič\" nikterak nepodává. S ohledem však na to, že podle ustanovení §43 o.z. jsou účastníci (smluvních vztahů) povinni dbát, aby při úpravě těchto vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů, stíhala tato povinnost i účastníky předmětné Smlouvy o pojištění držitelů platebních karet C. O tom, že si této povinnosti byli skutečně také vědomi, může vypovídat již sama skutečnost, že právě v článku 3 uvedené smlouvy byl obsažen výklad řady pojmů vztahujících se k předmětnému pojištění držitelů platebních karet C. Lze proto mít zato, že s ohledem na připomenutou povinnost vyplývající z ustanovení §43 o.z. by v případě, že by účastnící této smlouvy mínili ve smlouvě používaný pojem \"řidič\" zvláštním způsobem vymezit (např. vůči určitému právnímu odvětví nebo jen vůči určitému právnímu předpisu), pak by se nepochybně tato skutečnost musela odpovídajícím způsobem promítnou v rámci těch ujednání smlouvy, která se zabývají výkladem jednotlivých pojmů ve smlouvě užitých. To se však - jak již bylo uvedeno - nestalo a smlouva výklad tohoto pojmu neobsahuje, případně neobsahuje ani odkaz (např. na určitý právní předpis), podle čeho by měl být případně takový výklad proveden. Je pak opakovaně třeba vyslovit souhlas s odvolacím soudem, pokud sám konstatoval, že předmětnou smlouvu je třeba sice vyložit, avšak nikoliv doplňovat. Přesto se však odvolací soud posléze uvedeného pochybení v zásadě dopustil, pokud uzavřel, že výklad ve smlouvě užitého pojmu \"řidič\" je v souladu s výkladem uvedeným v již zmíněné vyhlášce o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, takže za řidiče je v tomto případě třeba považovat osobu, která řídí motorové nebo nemotorové vozidlo nebo tramvaj s tím, že názvosloví v této vyhlášce uvedené bylo přejato do obsahu smlouvy. Sám odvolací soud tento závěr nikterak blíže nedokládá a nezdůvodňuje, přičemž - jak již bylo konstatováno - z vlastního obsahu Smlouvy o pojištění držitelů platebních karet se takový závěr nikterak výslovně nepodává. Pokud snad však odvolací soud - jak to ostatně naznačuje - pokládal za určující k výkladu pojmu \"řidič\", užívaného v dotčené smlouvě, ustanovení článku 3 bodu 1 a 4 smlouvy, pak ani takováto úvaha se dovolacímu soudu nejeví jako případná. Je totiž zřejmé, že v tomto případě odvolací soud tímto způsobem vylučuje zmíněná ujednání z kontextu ostatních ujednání podřazených pod článek 3 posuzované smlouvy. Zcela pak pomíjí i účel typu platebních karet C. vystavovaných na SPZ motorového vozidla, jejichž význam nepochybně nespočívá v tom, aby zcela nahodile poskytovaly pojistnou ochranu vždy jen tomu z řidičů takového vozidla (jinak k jízdě funkčně zařazených), a jen pro ten určitý časový úsek, po který řidič momentálně \"třímá volant\". Takový závěr ostatně vylučují např. i ujednání obsažená v bodech dva a pět třetího článku dané smlouvy. Protože tedy není možno se z vyložených důvodů s dovoláním napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ztotožnit, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), tedy toto rozhodnutí podle ustanovení §243b odst. 1 a 2 o.s.ř. zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. července 2000 JUDr. Pavel P a v l í k , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/28/2000
Spisová značka:30 Cdo 1482/99
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1482.99.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18