ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.287.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 287/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Františka Duchoně v právní věci žalobkyně MUDr. O. F., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1/ Z. T., 2/ PhDr. M. S., 3/ MUDr. M. M. a 4/ Š. H., o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp.zn. 13 C 39/91, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 1999, č.j. 9 Co 226/99 - 277 , takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě poté, co jeho předchozí rozsudek v této věci byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. října 1998, č.j. 2 Cdon 225/96 - 258, ve věci opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 24. června 1999, č.j. 9 Co 226/93 - 277 (jenž nabyl právní moci dne 2. srpna 1999), jímž změnil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 21. prosince 1992, č.j. 13 C 39/91 - 120, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 11. února 1993, č.j. 13 C 39/91 - 145, ve zbylé odvoláním napadené části tak, že především zamítl návrh žalobkyně, aby třetí žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10.000,- Kč náhrady nemajetkové újmy v penězích. Dále zamítl žalobu, podle níž měla být čtvrtá žalovaná zavázána k povinnosti zaslat omluvu ve znění: "Omlouvám se MUDr. O. F. za uveřejnění neověřených a nepravdivých údajů o její osobě v týdeníku B. F. dne 21. února 1991 v mém článku s názvem Vyřizování soukromých účtů ?" Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud ve vztahu k požadavku směřujícímu vůči třetímu žalovanému především zdůraznil, že bylo na žalobkyni tvrdit a prokázat, že v konkrétním případě došlo neoprávněným zásahem ke snížení její vážnosti ve společnosti v takové míře, že morální zadostiučinění by se nejevilo dostatečným. To se však podle soudu žalobkyni prokázat nepodařilo. Pokud se týče čtvrté žalované, pak odvolací soud dospěl k závěru, že článek publikovaný v týdeníku "B. F. " s názvem " Vyřizování soukromých účtů?" nepředstavuje neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti žalobkyně, když žalobkyně jako občanka a současně jako veřejná činitelka měla právo vyjádřit se k záležitosti nepochybně povahy veřejné, přičemž článek ve své podstatě neobsahuje žádný nepravdivý údaj, přičemž tyto údaje nejsou samy natolik difamující. Nadto se žalovaná distancuje od obou stran sporu. Bylo proto podle soudu třeba dát přednost svobodě slova, když v posuzovaném případě i použitá forma, rozsah a způsob vyjádření žalované odpovídala danému účelu, aniž by došlo ke snížení lidské důstojnosti žalobkyně.
Podáním ze dne 31. srpna 1999, podaným u soudu dne 1. září 1999, napadla žalobkyně uvedený rozsudek krajského soudu včasným dovoláním. V rámci tohoto podání žalobkyně svoje dovolání nezdůvodnila a pouze uvedla, že tak činí z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., což odpovídá zákonné výtce, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Teprve podáním ze dne 21. října 1999, došlým soudu dne 22. října téhož roku dovolatelka podané dovolání odůvodnil. Jednak vytýká napadenému rozsudku nepřezkoumatelnost (výtka odpovídající dovolacímu důvodu ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), jednak na jednotlivých skutkových závěrech soudu druhého stupně dokumentuje tvrzenou nesprávnost tohoto rozhodnutí. V tomto případě podrobně rozvedené odůvodnění odpovídá dovolacímu důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř., zacílené na případy, kdy rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Ostatní účastníci se k podanému dovolání nevyjádřili.
Dovolací soud uvážil, že dovolání v označené věci bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř., opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přičemž původně byl dovolatelkou označen dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.
Již v této souvislosti je nezbytné připomenout, že lhůta, v níž může účastník řízení podat dovolání činí podle ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. jeden měsíc od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Podle ustanovení §242 odst. 4 o.s.ř. může účastník po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadá.
V případě posuzované věci rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 2. srpna 1999, takže lhůta k podání dovolání končila ve čtvrtek 2. září 1999. V této lhůtě pak byla dovolatelka oprávněna případně měnit dovolací důvody podaného dovolání. K tomu však došlo až později po uplynutí zmíněné lhůty, t.j. dne 22. října 1999. Proto k takto změněným dovolacím důvodům (zejména se fakticky vztahujícím k ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.) nemohl dovolací soud přihlížet.
S ohledem na znění ustanovení §242 o.s.ř. je třeba konstatovat, že právní úprava institutu dovolání jinak ovšem obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem (v tomto případě původně uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Podle třetího odstavce zmíněného ustanovení však dovolací soud přihlédne též k (případným) vadám uvedeným v ustanovení §237 o.s.ř., resp. v případech, kdy je jinak dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné, též k vadám řízení které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy , pokud tyto vady nebyly uplatněny v dovolání (jak je tomu též v případě dovolání žalobkyně). Žádná z takových možných vad však není z obsahu spisu seznatelná. Pokud snad dovolatelka ve svém doplnění dovolání vytýká rozsudku odvolacího soudu, že je toto rozhodnutí nepřezkoumatelné, pak s tímto názorem nelze souhlasit, protože celkové učlenění odůvodnění napadeného rozsudku přehledně podává zprávu u tom, na základě jakých skutkový a právních úvah odvolací soud rozhodl a v tomto smyslu není v rozporu s požadavky obsaženými v ustanovení §157 o.s.ř. ve spojení s §211 o.s.ř.
Jak již bylo uvedeno, dovolatelka uplatňuje v tomto případě dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., jenž dopadá na případy, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O nesprávné právní posouzení věci pak jde tehdy, jedná-li se o omyl při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. K tomu dojde tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci přitom může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Naplnění uvedeného předpokladu se však ani ze samotného dovolání žalobkyně, ani z obsahu soudního spisu nepodává.
Z vyložených důvodů, když současně - jak již bylo uvedeno - nebyla zjištěna ani žádná vada podřaditelná pod ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a ani jiná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, má dovolací soud zato, že z hlediska dovolatelkou uplatněného důvodu dovolání, je nutno dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě pokládat za správný. Proto s přihlédnutím k ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podané dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 věta prvá a §151 odst. 1 o.s.ř., když dovolatelka neměla se svým dovoláním úspěch, avšak žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2000
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková