ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2898.99.1
sp. zn. 30 Cdo 2898/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr.Františka Duchoně v právní věci žalobce P. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované I. P., a.s., o zaplacení částky 38.822,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.zn. 6 C 37/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 1999, č.j. 22 Co 451/99 - 66, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 1999, č.j. 22 Co 451/99 - 66, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 7. června 1999 č.j. 6 C 37/99 - 52 žalované uložil zaplatit žalobci částku 38.822,- Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.
Soud prvního stupně pro účely svého rozhodnutí vzal zejména za prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána s účinností od 12. ledna 1998 pojistná smlouva týkající se pojištění mimo jiné též pro případ odcizení osobního automobilu žalobce značky Renault 19 GTS, státní poznávací značky ... na pojistnou částku 200.000,- Kč se spoluúčastí pojištěného v rozsahu 10%, přičemž s účinností od 2. února 1998 bylo toto vozidlo pojištěno pro případ odcizení na pojistnou částku 300.000 při stejné spoluúčasti pojištěného. Dne 25. března 1998 došlo k pojistné události (odcizení vozidla), v důsledku čehož žalovaný žalobci poskytl jako pojistné plnění částku 134.338,- Kč. Žalobce však s touto výší pojistného plnění nesouhlasil. Žalovaná naopak výši poskytnutého plnění odůvodňovala tím, že došlo k tzv. podpojištění uvedeného vozidla. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že k tomuto podpojištění ve skutečnosti nedošlo. Soud zde poukázal na skutečnost, že pojistná částka uvedená v pojistné smlouvě sumou 300.000,- Kč nebyla stanovena jako nižší, než byla v době vzniku pojistné události pojistná hodnota předmětného motorového vozidla. Výchozí cena tohoto vozidla byla stanovena částkou 386.700,- Kč, zatímco obecná cena vozidla činila 192.400,- Kč. Z poslední z uvedených částek pak bylo podle soudu prvního stupně třeba vycházet v případě pořízení věci téhož druhu a hodnoty v daném místě a čase. Soud poukázal na to, že podle článku 12 odst. 2 smluvního ujednání V. je horní hranicí pojistného plnění v případě odcizení vozidla jeho obecná cena v době pojistné události. Jestliže proto obecná cena vozidla v době pojistné události činila 192.400,- Kč, přičemž pojistná částka byla sjednána na 300.000,- Kč, pak při spoluúčasti žalobce jako pojištěného v rozsahu 10% mu náleželo pojistné plnění 173.160,- Kč (t.j. 192.400,- Kč - 19.240,- Kč). Z této částky však žalovanou nebylo žalobci zaplaceno 38.822,- Kč. Po právní stránce pak soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení §788 odst. 1 a 2, §790 písm. a) a §797 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen \"o.z.\").
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované rozsudkem ze dne 27. září 1999, č.j. 22 Co 451/99 - 66, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak že žalobu v plném rozsahu zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku především zdůraznil, že okresní soud učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud převzal, přičemž na ně odkazuje. Naproti tomu však podle odvolacího soudu soud prvního stupně učinil z těchto správných skutkových zjištění nesprávné právní závěry.
V odůvodnění svého rozsudku soud druhého stupně především cituje ustanovení §806 o.z. a dále čl. 5 bod 1 , čl. 4 bod 3, čl. 4 písm. c) a čl. 8 bod 21 a 37 na věc se vztahujících Všeobecných pojistných podmínek žalované OC 94. Odvolací soud poté uzavřel tak, že se žalobce mýlí, pokud se domnívá, že při likvidaci jeho pojistné události měla být pojistnou hodnotou pořizovací cena dotčeného vozidla, a nikoliv jeho hodnota v době jeho odcizení - nová hodnota pojištěné věci, tedy jeho cena pořizovací. Odkazuje na to, že první věta bodu 1 článku 10 smluvního ujednání pojištění motorových vozidel V., podle níž \"pojistná hodnota je hodnota pojištěné věci rozhodná pro stanovení pojistné částky\" není tautologií, ale je jí třeba vykládat v úzké souvislosti s druhou větou prvního bodu desátého článku, že pojistnou hodnotou ve smyslu Všeobecných pojistných podmínek čl. 5 bod 2 je nová hodnota pojištěné věci, kterou je třeba vynaložit na znovuzřízení věci téhož druhu a kvality v daném místě a čase, na náhradu pojištěné věci novou věcí stejného typu a výkonu a s druhým bodem článku 10, že \"pojistná částka odpovídá pojistné hodnotě vozidla v pojistném roce nebo období, na které bylo pojistné sjednáno. Pojistná částka uvedená ve smlouvě určuje nejvyšší hranici plnění pojistitele\". Jestliže smluvní ujednání V. jen specifikuje zmíněný druhý bod článku 5 a body 21 a 37 článku 8 Všeobecných pojistných podmínek žalované, je podle odvolacího soudu nasnadě, že novou hodnotou pojištěné věci - vozidla v době jeho odcizení, je jeho obecná cena v době pojistné události, tedy v ceně pořizovací a nikoliv v ceně výchozí. Konečně soud uzavírá, že jestliže v době odcizení vozidla byla jeho pojistná částka stanovena pojištěním nižším, než jeho pojistná hodnota, aniž takto byla výslovně uvedena v pojistné smlouvě, byla žaloba v rámci změny rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení §220 odst. 1 o.s.ř. zamítnuta. Tento rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové nabyl právní moci dne 19. října 1999.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce dne 5. listopadu 1999 včasné dovolání, jehož přípustnost se odvíjí od ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Jako dovolací důvod výslovně zmiňuje ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud odvolací soud měl na rozdíl od soudu prvního stupně zato, že v případě posuzované pojistné smlouvy došlo k tzv. podpojištění pojištěného motorového vozidla. Z vlastního textu dovolání však současně vyplývá, že dovolatel fakticky exponuje i dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř., jenž dopadá na případy, kdy rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel zejména cituje jednotlivá ustanovení již zmiňovaných všeobecných pojistných podmínek žalované a činí jejich podrobný rozbor. Podává též rekapitulaci skutkového děje posuzovaného případu. Dovolatel má konečně zato, že argumenty odvolacího soudu z uvedeného nevycházejí a nadto jsou nesrozumitelné.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud uvážil, že dovolání v označené věci bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř., opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přičemž výslovně (resp. též fakticky) vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení §241 odst. 3 písm.c) a d) o.s.ř. Dovolací soud pak přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není možno považovat za správné (§243b odst. 1 o.s.ř.).
S ohledem na znění ustanovení §242 o.s.ř. je třeba konstatovat, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení však dovolací soud přihlédne též k (případným) vadám uvedeným v ustanovení §237 o.s.ř., resp. v případech , kdy je jinak dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné, též k vadám řízení které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, pokud tyto vady nebyly uplatněny v dovolání. Dovolatel ovšem ve svém dovolání žádný z případů, na něž dopadá ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. neuvedl a ani z obsahu spisu se žádné takové pochybení nepodává. Poněkud jiná je situace při posouzení toho, zda řízení, resp. samotné rozhodnutí odvolacího soudu, nebylo případně poznamenáno vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
S přihlédnutím k ustanovení §157 odst. 2 a 3 o.s.ř. ve spojení s §211 téhož zákona je třeba trvat na požadavku, aby i odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo natolik dostatečné, srozumitelné a přesvědčivé, aby skutkové i právní závěry učiněné soudem byly přezkoumatelné. Jak však vyplývá z dovoláním napadeného rozhodnutí, na rozdíl od rozhodnutí soudu prvního stupně, přezkoumávaný rozsudek uvedeným požadavkům procesního předpisu v zásadě nevyhovuje.
Bylo již konstatováno, že odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, z nichž pak podle tohoto soudu měl soud prvního stupně vyvodit nesprávné právní závěry. Z dovoláním napadeného rozsudku však zcela zřetelně nevyplývá odpověď na otázku, jaká zjištění odvolací soud skutečně také do kategorie skutkových zjištění v tomto případě zařazuje.
Podle ustanovení §788 o.z. ve znění platném do novely občanského zákoníku provedené zákonem č. 363/1999 Sb. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele, schválené orgánem státního dozoru v pojišťovnictví (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny. V pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v nich určených. V jiných případech se lze odchýlit jen pokud je to ku prospěchu pojištěného. Z uvedeného je zřejmé, že pro seznání práv a povinností účastníků konkrétního pojistného vztahu má určující roli obsah příslušné pojistné smlouvy, stejně tak jako obsah její součásti, kterými jsou příslušné všeobecné pojistné podmínky pojistitele. Zjišťování jejich obsahu (včetně zjištění obsahu příslušných všeobecných pojistných podmínek pojistitele) má povahu skutkových zjištění činěných na základě provedení odpovídajících listinných důkazů. To platí i v případě posuzování obsahu všeobecných pojistných podmínek pojistitele, které, ač do uvedené novely občanského zákoníku byly podrobeny schválení orgánu státního dozoru v pojišťovnictví, neměly povahu právního předpisu, který by pak byl jako takový soudem vykládán. Případné nedostatky při zjišťování obsahu takových listin proto nelze posoudit jako omyl při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ by se totiž mohlo jednat jen tehdy, jestliže soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. V posuzovaném případě popsaných úvah soudu prvního stupně by však mohlo jít jen o případné nedostatky ve skutkových zjištěních (pokud k nim ovšem skutečně také došlo).
Jestliže tedy soud prvního stupně dospěl na základě jím provedeného dokazování k v zásadě podrobně odůvodněnému skutkovému závěru, že v posuzovaném případě nedošlo k tzv. podpojištění dotčeného vozidla, pak nemůže obstát, jestliže se odvolací soud jednak se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně výslovně ztotožňuje, avšak v navazující části odůvodnění svého rozhodnutí v rozporu s tím uvádí, že k takovému podpojištění ve skutečnosti došlo. Již tato skutečnost činí napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně nejasným a nepřezkoumatelným. Nadto tak fakticky zůstává nevysvětleno, v čem by měla spočívat odvolacím soudem dovozovaná nesprávnost právních závěrů učiněných soudem prvního stupně. Kromě toho ani samotná partie písemného vyhotovení rozsudku, kde odvolací soud především za pomoci citace některých článků Všeobecných pojistných podmínek žalované OC 94 s přihlédnutím ke smluvnímu ujednání V., dovozuje tzv. podpojištění již zmíněného vozidla žalobce, však postrádá vcelku jasnosti a srozumitelnosti. Shodně s dovoláním takto lze např. zmínit především závěr věty odůvodnění napadeného rozsudku, podle níž „je novou hodnotou pojištěné věci v době jeho odcizení\" jeho obecná cena v době pojistné události, tedy v ceně pořizovací a nikoliv v ceně výchozí. Nadto odvolací soud nečiní jakoukoliv finanční rozvahu, kterou by svůj závěr o podpojištění vozidla dokumentoval.
Je tedy z vyloženého patrné, že rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proto tedy není možno z vyloženého důvodu dovoláním napadený rozsudek hodnotit jako správný. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací, aniž nařídil jednání (243a odst. 1 o.s.ř.), tedy toto rozhodnutí podle ustanovení §243b odst. 1 a 2 o.s.ř. zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2000
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková