ECLI:CZ:NS:2000:4.TVO.150.2000.1
sp. zn. 4 Tvo 150/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. prosince 2000 stížnost obžalovaného M. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 3 Ntv 15/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 10/98, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného M. M. z a m í t á .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 3 Ntv 15/2000 prodloužil podle §71 odst. 3 tr. ř. lhůtu trvání vazby obžalovaného M. M. do 24. 3. 2001.
V zákonné třídenní lhůtě podal prostřednictvím své obhájkyně proti usnesení stížnost obžalovaný M. M. Stížnost je pouze formálně ohlášena, neobsahuje však důvody.
Nejvyšší soud České republiky na podkladě podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které jeho vydání předcházelo, a zjistil, že stížnost není důvodná.
Obžalovaný M. M. byl obžalobou Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 3 tr. zák., jehož se měl dopustit jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., dále pak pro trestné činy omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. V současné době je věc ve stadiu, kdy nalézací soud rozhodl dne 19. 10. 2000 rozsudkem tak, že obžalovaného uznal vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti rozsudku podal obžalovaný M. M. v zákonné osmidenní lhůtě odvolání, které bude předloženo Vrchnímu soudu v Olomouci.
Obžalovaný byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 12. 1997, sp. zn. Nt 124/97, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. (ve znění zákona tehdy platného). Vazba počala dnem 23. 12. 1997. Obžalovaný byl poté usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 29 T 10/98, z vazby propuštěn a převeden do výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 T 192/97. Poté byl obžalovaný znovu vzat do vazby usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 28. 6. 1999, sp. zn. 2 T 10/98, s počátkem vazby dne 30. 6. 1999 a důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. (ve znění zákona č. 166/1998 Sb.). Dvouletá lhůta trvání vazby skončila dnem 24. 6. 2000. Doba trvání vazby obžalovaného byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 3 Ntv 10/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2000, sp. zn. 3 Tvo 111/2000, a to do 24. 12. 2000. Více než patnáct dnů před skončením této lhůty navrhl předseda senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, další prodloužení vazby.
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v souladu se zákonem, pokud vazbu obžalovaného M. M. prodloužil do 24. 3. 2001.
S rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci je třeba souhlasit především v tom, že na straně obžalovaného nadále trvají důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. (ve znění zákona č. 166/1998 Sb.). Obava, že při pobytu na svobodě obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, je v současné době zesilována tím, že obžalovanému byl, byť nepravomocně, uložen citelný trest odnětí svobody. Obava, že na svobodě bude pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, vyplývá ze samotné povahy jednání, za něž je obžalovaný opakovaně odsuzován, přičemž i v posuzované trestní věci se měl dopustit opakovaných násilných útoků.
Vrchní soud v Olomouci zhodnotil dosavadní průběh trestního stíhání, zejména úsek od předcházejícího prodloužení vazby, s odpovídajícím závěrem, že ani v prodloužené vazební lhůtě nebylo možné skončit trestní stíhání ze závažných důvodů ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Celkově byla doba dosavadního trestního stíhání primárně ovlivněna potřebou rozsáhlého dokazování, značnou roztříštěností důkazů, pokud jde o místa, kde se tyto důkazy nacházely, a okruh subjektů, jejichž součinnost při opatřování důkazů bylo nutné zajistit. Délka trestního stíhání není důsledkem nějaké dlouhodobé nečinnosti orgánů činných v trestním řízení nebo jejich evidentní liknavostí. To se týká i období předcházejícího prodloužení vazby. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, soustředěně vedl řízení k tomu, aby dokončil hlavní líčení. Na překážky, jimiž bylo řízení ztěžováno a které spočívaly v nepřítomnosti předvolaných svědků, Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci sice reagoval odročením hlavního líčení, kterýžto procesní postup byl za dané situace nezbytný, avšak současně i konkrétními opatřeními směřujícími k tomu, aby přítomnost svědků byla v hlavním líčení zajištěna.
Vrchní soud v Olomouci správně usoudil, že propuštěním obžalovaného na svobodu by mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. K tomu je třeba dodat, že i když vyhlášením nepravomocného rozsudku bylo účelu trestního řízení, jak je vymezen v §1 odst. 1 tr. ř. zčásti dosaženo, nelze přehlížet, že pokud by se obžalovaný v návaznosti na konkrétní podobu vazebního důvodu podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. stal pro soud nedosažitelným, nebylo by možné soudní řízení dokončit a plně vyčerpat účel trestního řízení. Navíc výrazná míra v níž je naplněn vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř., opodstatňuje závěr, že propuštěním obžalovaného na svobodu by byl způsobem předvídaným §71 odst. 3 tr. ř. ohrožen účel trestního řízení v té části, v níž podle §1 odst. 1 tr. ř. jde o zamezování trestné činnosti.
Doba, na kterou Vrchní soud v Olomouci vazbu prodloužil, se jeví jako nezbytně nutná jak vzhledem k povaze a závažnosti věci, tak vzhledem ke stadiu, v němž se řízení nachází.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obžalovaného Milana Miča.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 22. prosince 2000
Předsedkyně senátu:
JUDr. D. N.