ECLI:CZ:NS:2000:4.TZ.282.2000.1
sp. zn. 4 Tz 282/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. prosince 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců Mgr. J. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného P. Š., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ú. n. O., sp. zn. 1 T 189/2000, ze dne 29. 5. 2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §272 tr. ř. takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ú. n. O. ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 1 T 189/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §23 odst. 1, §31 odst. 1 a §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a tímto trestním příkazem a v řízení, které mu předcházelo, dále v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., a to ve prospěch obviněného P. Š.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ú. n. O. se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ú. n. O. ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 1 T 189/2000, byl obviněný P. Š. uznán vinným dvojnásobným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem křivého obviněného podle §174 odst. 1 tr. zák. Trestných činů zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dle soudního rozhodnutí dopustil tím, že:
1) ve V. M., okres Ú. n. O., dne 20. 4. 1998 převzal od D. J. peněžité částky ve výši 9.000,- Kč a 2.700,- DM (50.193,- Kč), určené na zakoupení osobního vozidla, vozidlo nezakoupil, peníze nevrátil, použil pro vlastní potřebu a způsobil tak poškozenému D. J. škodu ve výši 59.193,- Kč,
2) ve V. M., okres Ú. n. O., dne 20. 7. 1998 po ústní dohodě si vypůjčil od V. K. osobní vozidlo zn. ŠKODA FAVORIT 136L, SPZ PUJ-14-22, za účelem cesty na dovolenou, vozidlo v dohodnutém termínu nevrátil a prodal v Řecku, čímž majiteli vozidla Ing. A. K. způsobil škodu ve výši 79.700,- Kč.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. se dle soudního rozhodnutí dopustil tím, že ve V. M., okres Ú. n. O., dne 14. 5. 1998 kolem 21.30 hodin podvodně vylákal ke škodě D. K. 8.500,- Kč a ke škodě P. L. 8.500,- Kč, když jim slíbil předat 1.000,- DM, toto neučinil a peněžitou částku ve výši 17.000,- Kč použil pro osobní potřebu, poté, když byl téhož dne jmenovanými upomínán o předání DM nebo vrácení peněz, odešel na Policii ČR, Obvodní oddělení ve V. M. a zde po zákonném poučení lživě obvinil P. L. a M. N. z trestného činu loupeže, že jej přepadli v restauraci "Na poště" ve V. M. a odcizili mu jízdní kolo, mobilní telefon a 1.000,- DM.
Za tyto čtyři trestné činy mu byl uložen podle §250 odst. 2 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odložený na zkušební dobu 5 let. Zároveň byl uznán povinným zaplatit náhradu škody D. J. 59.193,- Kč, D. K. 8.500,- Kč, P. L. 8.500,- Kč a Ing. A. K. 79.700,- Kč. Se zbytkem nároku byl poškozený Ing. A. K. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 21. 6. 2000.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v §272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §314e odst. 1, odst. 2 tr. ř. a §23 odst. 1, §31 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zák. ve prospěch obviněného P. Š.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona pak ministr spravedlnosti poukázal mimo jiné na to, že soud si především měl ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. opatřit úplný důkazní materiál, zejména spisy o předchozím odsouzení obv. P. Š., minimálně pak spis Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 2 T 130/93, spisy Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. 2 T 447/93 a sp. zn. 1 T 295/94, případně spisy Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. Nt 1823/95 a sp. zn. Pp 74/96. Na jejich podkladě a podle výsledků prováděného dokazování pak měl v rámci hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. učinit závěr i o podmínkách pro ukládání trestu obv. Š. a o svém dalším procesím postupu při rozhodování. Při hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. měl soud vzít zřetel na skutečnost, že obv. P. Š. svým jednáním způsobil škodu v celkové výši 155.893,- Kč, přičemž s ohledem na to, že se vyhýbá trestnímu stíhání pobytem v cizině, jde o škodlivý následek, který ani nehodlá napravit. Po spáchání podvodného jednání vůči D. K. a P. L. se pokusil odvrátit trestní i majetkové důsledky svého trestného jednání křivým obviněním P. L. a M. N. z údajného spáchání loupeže, měl tedy v úmyslu jim způsobit další citelnou újmu na jejich právech. Při hodnocení způsobu provedení činu nemělo být opomenuto, že se zpronevěry automobilu ke škodě Ing. K. dne 20. 7. 1998 dopustil poté, co proti němu již bylo od 4. 6. 1998 vedeno trestní stíhání pro jinou, mimo jiné i majetkovou trestnou činnost. Je osobou s výraznými sklony k protispolečenskému jednání, specielním recidivistou v páchání majetkové trestné činnosti a předchozí trestní postihy včetně pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody nevedly k jeho nápravě. Míra jeho zavinění je vysoká a pohnutkou ke spáchání trestných jednání byla snaha po obohacení se, přičemž peníze spotřebovával převážně na hru na automatech. Při určování výměry trestu ve smyslu §31 odst. 1 tr. zák. měl soud zohlednit i obecně přitěžující okolnosti ve smyslu §34 písm. i) tr. zák. - spáchání více - celkem čtyř - trestných činů a ve smyslu §34 písm. j) tr. zák., neboť obv. P. Š. byl již pro trestné činy opakovaně odsuzován, nové trestné činnosti se dopustil dokonce ve zkušební lhůtě po podmíněném propuštění z výkonu dříve uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody, z nichž mu zbývá vykonat 2 roky a téměř 5 měsíců. Polehčující okolnosti dány nebyly.
Za této situace podle názoru ministra spravedlnosti uložení trestu odnětí svobody mírně nad spodní hranicí trestní sazby, dané §250 odst. 2 tr. zák. dobou 6 měsíců až 3 let, nemůže ve smyslu §23 odst. 1 tr. zák. přispět k výchově pachatele k tomu, aby vedl řádný život, nemůže působit výchovně na ostatní členy společnosti a nemůže přispívat k ochraně společnosti před pachateli trestných činů. Pro uložení trestu odnětí svobody ve výměře vyšší než 1 rok však soud nemohl rozhodovat formou trestního příkazu podle §314e odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Ve věci mělo být nařízeno hlavní líčení. Osoba pachatele, jeho dosavadní život a okolnosti případu v žádném případě nenasvědčují tomu, že by účelu trestu mohlo být dosaženo i bez jeho výkonu. Pro podmíněný odklad výkonu trestu ve smyslu §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. tedy nebyly dány zákonné podmínky.
Vzhledem ke všem výše popsaným okolnostem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, stejně jako obsahově navazující rozhodnutí, a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §272 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud předně zjistil, že přípravné řízení v posuzované trestní věci proběhlo v souladu se zákonem jako řízení proti uprchlému podle §302 a následujících tr. ř., byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, právo obviněného na obhajobu bylo plně zachováno, k pochybení nedošlo ani při právní kvalifikaci správně zjištěného skutkového stavu. Jinak tomu však bylo při ukládání trestu obviněnému Petru Š.
Je třeba přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že při ukládání trestu odnětí svobody obviněnému P. Š. ve výměře 1 roku nebyla respektována ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák., hovoří o účelu trestu a jeho výměře. Obviněný P. Š. měl spáchat 4 trestné činy, z nichž 3 byly majetkového charakteru s celkově způsobenou škodou přesahující 150.000,- Kč, majetkovou trestnou činnost měl páchat i po sdělení obvinění pro jinou majetkovou trestnou činnost, trestné činnosti se měl dopouštět ve zkušební lhůtě po podmíněném propuštění z výkonu dříve uložených trestů odnětí svobody, pro trestné činy i majetkového charakteru byl v minulosti odsouzen. Všechny tyto okolnosti zvyšují stupeň nebezpečnosti trestných činů pro společnost natolik, že svůj účel u obviněného P. Š. nemůže splnit trest odnětí svobody uložený při dolní hranici trestní sazby §250 odst. 2 tr. zák.
Dále byl v napadeném trestním příkazu porušen zákon v ustanovení §58 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť okolnosti případu (opakovaná trestná činnost téhož druhu páchaná i po sdělení obvinění a výše způsobené škody) i osoba pachatele (předchozí odsouzení i pro majetkovou trestnou činnost, páchání trestných činů ve zkušební lhůtě po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody) neumožňovaly podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Je nepochybné, že posuzovaný výrok o trestu je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., neboť místo nepodmíněného trestu odnětí svobody byl uložen podmíněný trest odnětí svobody při dolní hranici zákonné trestní sazby.
Ze shora popsaného je zřejmé, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byl porušen zákon v ustanoveních §23 odst. 1, §31 odst. 1 a §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tímto trestním příkazem v řízení mu předcházejícím byl porušen zákon dále v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť pro ukládání trestu v souladu se zásadami uvedenými v §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. bylo nezbytné opatřit jako důkaz všechny trestní spisy týkající se předchozích odsouzení obviněného P. Š.
Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §272 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu stejně jako všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle §270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. V této trestní věci bude nezbytné nařídit hlavní líčení, neboť opětovnému rozhodnutí trestním příkazem brání ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. - ukládaný trest odnětí svobody nemůže být do jednoho roku, jak vyplývá ze shora uvedeného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. J. P.