ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1071.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1071/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného C., občanského sdružení, proti povinnému J. H., přikázáním jiné peněžité pohledávky pro částku 5.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 45 E 1048/2000, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2001, č. j. 29 Co 674/2000-21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2001, č. j. 29 Co 674/2000-21, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2000, č. j. 45 E 1048/2000-6, kterým soud prvního stupně nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. 12. 1998, č. j. 50 Cm 341/98-35, ve spojení se směnečným platebním rozkazem téhož soudu ze dne 17. 12. 1998, č. j. Sm 304/97, výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky povinného ve výši 29.300.000,- Kč, kterou má povinný vůči Městské části P., k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 5.000.000,-Kč s příslušenstvím. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, který dovodil, že jsou splněny zákonné předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí. Konstatoval, že výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného toliko do výše pohledávky oprávněného, a že nařízení výkonu rozhodnutí v dané věci nebrání okolnost, že na základě téhož exekučního titulu je již veden výkon rozhodnutí i proti J. P., neboť závazek jmenovaného a povinného je závazkem solidárním.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení \"§238a odst. 1 písm. c) o. s. ř.\", a v němž uplatněný dovolací důvod podřadil ustanovení \"§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.\". Odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí \"vychází z nesprávného a neúplného zjištění skutkového stavu, ze kterého vyvodil i nesprávné právní závěry\". Po obsáhlé argumentaci dovozuje, že v dané věci nebyla splněna podmínka pro nařízení výkonu rozhodnutí, neboť pohledávka postižená výkonem rozhodnutí není pohledávkou povinného, ale pohledávkou J. P.. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, je Nejvyšší soud (ve shodě s posledně citovaným ustanovením) povinen projednat a rozhodnout i dovolání v této věci podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen \"o. s. ř.\").
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí i zkoumání přípustnosti dovolání, jakož i jeho včasnosti.
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř.), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Vzhledem však k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručováno účastníkům po 1. 1. 2001, řídí se (srov. bod 6, hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.) úprava doručování ustanoveními občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Podle jeho ustanovení §46 odst. 1 lze fyzické osobě doručit písemnost v bytě v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižena. Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se písemnost osobě uvedené v odstavci druhém, větě první uvedeného ustanovení. Není-li možno ani takto doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (odstavec druhý, věta druhá a třetí uvedeného ustanovení).
Jak se podává z obsahu spisu (doručenek na č. l. 22 verte spisu), bylo usnesení odvolacího soudu právnímu zástupci oprávněného doručeno dne 26. února 2001, povinnému bylo doručeno dne 5. března 2001 postupem podle §46 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, když - poté, kdy adresát nebyl v místě doručení zastižen - byla dne 2. března 2001 písemnost uložena na poště a adresát byl vyzván, aby si ji vyzvedl, takže poslední den třídenní lhůty připadl na 5. března uvedeného roku (pondělí).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 5. března 2001. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání tak byl čtvrtek 5. dubna 2001 (§57 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001). Bylo-li dovolání povinného doručeno soudu osobně dne 3. května 2001 (viz otisk podacího razítka na č. l. 26 spisu), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně. Pro úplnost nutno dodat, že dovolání by bylo nutno pokládat za opožděné i za situace, kdyby dovolatel - vycházeje z presumpce správnosti soudem vyznačené doložky právní moci (viz č. l. 6, záznam na č. l. 22 verte spisu) - považoval za den právní moci usnesení odvolacího soudu datum 14. března 2001 (tj. den, kdy fakticky usnesení soudu prvního stupně převzal - viz doručenka na č. l. 22 verte spisu), neboť v takovémto případě by zákonná jednoměsíční lhůta k podání dovolání skončila v úterý 17. dubna 2001 (§57 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001).
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť povinný, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů nemá právo a oprávněnému náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. července 2001
JUDr. Věra K o r e c k á, v. r.
předsedkyně senátu