ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.44.99.1
sp. zn. 20 Cdo 44/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce M. H. - A., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení 14.201,30 Kč a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 740/94, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.8.1998, č.j. 12 Co 313/96 - 55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku, jímž soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 13.291,30 Kč se smluvní pokutou 130,- Kč denně od 25.1.1994 do zaplacení a zamítl vzájemnou žalobu o zaplacení 208.090,- Kč a o odstranění "uznané" vady, podali oba účastníci odvolání; žalovaný napadl všechny výroky ve věci, žalobce namítal, že mu neprávem nebyla přiznána celá požadovaná částka (14.201,30 Kč) a že soud opomenul stanovit lhůtu, ve které mu má být plněno.
Odvolací soud vydal usnesení, že se odvolací řízení zastavuje, když dospěl k závěru, že řízení trpí neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení ve smyslu §104 odst. 1 o.s.ř. Jako žalobce je totiž podle jeho názoru označen neexistující právní subjekt, a účastníkem řízení tedy "není nikdo, kdo má způsobilost k právním úkonům", což dopadá i do řízení o vzájemné žalobě žalovaného, která (z téhož důvodu) směřuje proti "jednoznačně označenému nesubjektu" ("nesubjekt" nemohl také účinně zmocnit advokáta k podání žaloby). Jelikož tímto nedostatkem podmínky řízení trpí odvolací řízení od samého počátku, nejsou - uvedl odvolací soud - dány podmínky, aby "cokoli projednával", v důsledku čehož nelze ani zrušit rozsudek soudu prvního stupně, ačkoli i řízení před ním je postiženo toutéž vadou. Odvolání žalobce posoudil odvolací soud - podle obsahu - jako návrh na vydání doplňujícího rozhodnutí o těch částech předmětu řízení, o nichž dosud nebylo rozhodnuto, s tím, že "pokud" tomu tak je, rozhodne o zbytku soud prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (zastoupen advokátem) včasné dovolání, jímž odvolacímu soudu vytkl, že jeho právní posouzení věci je nesprávné (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Za nesprávnou pokládá úvahu, že žaloba byla podána zmocněncem bez řádného zmocnění, stejně jako závěr o existenci neodstranitelného nedostatku podmínky řízení; podle dovolatelova názoru se v žalobě označil dostatečně určitě a nezaměnitelně, a ani ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř. nebrání tomu, aby v ní uvedl "firemní" označení "A." a sídlo podniku. I kdyby však byl odvolací soud jiného mínění, bylo lze vytýkaný nedostatek snadno odstranit, "např. připuštěním úpravy návrhu nebo jiných podání", a pro zastavení odvolacího řízení tudíž důvod nebyl. Co do hodnocení jeho odvolání jako "blíže nespecifikované žádosti o vydání doplňujícího rozhodnutí" pochybil (podle dovolatele) odvolací soud rovněž, jelikož je z něj "nepochybně" zřejmé, že se jím domáhal změny rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě zcela vyhověno, a že jím napadl pouze tento výrok (kde chybí i lhůta k plnění) a nikoli výroky o vzájemné žalobě žalovaného.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.").
Dovolání je podle §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, kterým bylo odvolací řízení zastaveno, a byl jím uplatněn způsobilý dovolací důvod, uvedený v §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.; jím je dovolací soud (s výjimkou vad řízení vyjmenovaných v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiných vad, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) v dovolacím přezkumu vázán (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Posouzení důvodnosti dovolání logicky předchází otázka, zda je věcný přezkum vůbec možný; výše dovozená přípustnost dovolání na základě ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. vystihuje pouze její objektivní stránku, která se zásadně (s modifikací dovolání přípustného podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.) neváže na konkrétního účastníka. Má však i stránku subjektivní, kterou nelze přehlédnout; ne každý účastník, případně jeho právní nástupce (§240 odst. 1 o.s.ř.), je k podání dovolání (subjektivně) legitimován.
Subjektivní přípustnost dovolání se pojí s určením toho, kdo je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. - dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Odpověď na tuto otázku reflektuje stav procesní újmy, jenž nastává v osobě jen určitého (některého) účastníka, a který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.
Dovolání žalobce přípustné není.
Podle §41 odst. 2 o.s.ř. každý úkon soud posuzuje podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen; to se týká i procesního úkonu, jímž je odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Obecně platí, že není pojmově možné uvažovat o odvolání proti výroku (jeho části), který nebyl vydán (srov. Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. C.H.Beck, §166). Byť je jako odvolání označené, je zpravidla namístě podání účastníka, které obsahuje námitky proti chybějícímu rozhodnutí, posoudit jako návrh na vydání opravného usnesení (§164 o.s.ř.) nebo doplňujícího rozsudku (§166 o.s.ř.).
Žalobce svým "odvoláním" vskutku, a je logické (jak uvedl odvolací soud), nenapadl (vydané) výroky, kterými mu byla přiznána částka 13.291,30 Kč a smluvní pokuta a zamítnuta vzájemná žaloba žalovaného, ale brojí proti tomu, že mu nebyla přiznána částka vyšší (a neuvedena lhůta k plnění). O tom však soud prvního stupně - především částečným zamítnutím žaloby - nerozhodl, byť tak vzhledem k povinnosti rozhodnout o celé projednávané věci, stanovené v §152 odst. 2, větě první, o.s.ř. (a ostatně i důsledně vlastnímu odůvodnění rozsudku), učinit měl. Není proto k dispozici jiný postup než ten, jenž bude vycházet z potřeby zjednat nápravu nejprve v tomto směru, v mezích tomu korespondujících procesních institutů (§164 a §166 o.s.ř.), a teprve poté se může otevřít prostor pro odvolání; dokud není zřejmé, jak soud o určité otázce rozhodl, nelze mu logicky ani odvoláním oponovat.
Odvolací soud se tím řídil, a "odvolání" žalobce za odvolání podle §201 a násl o.s.ř. nepovažoval; z toho se ovšem podává, že zastavil-li odvolací řízení, nezastavil řízení o odvolání žalobce, ale - výlučně - řízení o odvolání žalovaného. Ten dovolání proti němu nepodal.
Zastavením řízení o odvolání žalovaného však žalobci žádná procesní újma způsobena být nemohla, resp. jeho procesních poměrů se tento výsledek nedotkl; ty by proto neovlivnilo ani to, kdyby usnesení odvolacího soudu bylo odstraněno.
Ve smyslu výše podaného výkladu je tedy dovolání žalobce subjektivně nepřípustné, a Nejvyšší soud je jakožto podané osobou neoprávněnou nemohl než odmítnout (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Za těchto okolností, kdy je věcný přezkum vyloučen, se Nejvyšší soud nemůže ani vyjádřit k tomu právnímu názoru, který dovolatel z hlediska dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. napadl. Jelikož ale právní otázka, které koresponduje, se promítá i do dalšího stádia řízení, jeví se být užitečné odkázat na názor, konstantně uplatňovaný v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jenž byl vyjádřen kupříkladu v rozhodnutí ze dne 27.3.1998, sp. zn. 2 Cdon 1556/96, uveřejněném pod č. 17/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozhodnutích ze dne 25.2.1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, a ze dne 27.1.2000, sp. zn. 20 Cdo 416/98, uveřejněných pod č. 62/1999 a č. 77/2000 v časopise Soudní judikatura.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 o.s.ř. a §146 odst. 2, věty první, o.s.ř. (per analogiam); žalovanému ve stadiu dovolacího řízení (dle obsahu spisu) však prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2001
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová