ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1508.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1508/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné pojišťovny proti povinnému M. S., pro 5.000,- Kč prodejem movitých věcí povinného, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 16 E 1058/97-31, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2000, č.j. 38 Co 674/99-40, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 2. září 1999, č.j. 16 E 1058/97-31, se zrušují a věc se soudu prvního stupně vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. dubna 2000, č.j. 38 Co 674/99-40, změnil usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 2. září 1999, č.j. 16 E 1058/97-31, tak, že zastavil výkon rozhodnutí nařízený usnesením téhož soudu ze dne 6. listopadu 1997, č.j. 16 E 1058/97-10, pro pohledávku oprávněné ve výši 5.000,- Kč na základě platebního výměru ze dne 30. října 1996, č. 1340206626, ve spojení s rozhodnutím ze dne 27. února 1997, č.j. 2476/96/Kt (dále jen „exekuční titul\"), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel z nesporného zjištění, že povinný dne 20. května 1998, tj. po nařízení výkonu rozhodnutí, prostřednictvím pošty uhradil oprávněné částku 5.000,- Kč. Protože ustanovení §15 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojištění na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákonů č. 10/1993 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 324/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 59/1995 Sb., č. 149/1996 Sb., č. 48/1997 Sb. a č. 127/1998 Sb. (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.\"), stanoví pro případ splatného závazku plátce pojistného vůči pojišťovně závazné pořadí, v němž je povinen dlužník dluh splácet, měla oprávněná ve smyslu §15 odst. 3 cit. zákona platbu povinného započítat nikoli na penále ve výši 16.000,- Kč stanovené platebním výměrem ze dne 25. dubna 1996, č. 1340201643, nýbrž na pokutu vyměřenou exekučním titulem. Odtud odvolací soud dovodil, že po vydání rozhodnutí, jehož výkon oprávněná navrhla, zaniklo právo jím přiznané (§268 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.\").
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, uplatňujíc dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Namítá, že vycházel-li odvolací soud z toho, že předmětem platebního výměru ze dne 25. dubna 1996, č. 1340201643, bylo penále, nemá toto zjištění oporu ve spisu; ve skutečnosti - jak rovněž plyne z obsahu předmětného platebního výměru - jím bylo povinnému uloženo zaplatit pokutu ve výši 5.000,- Kč. Platbu povinného, uskutečněnou dne 20. května 1998, proto převedla oprávněná v souladu s ustanovením §15 odst. 2 písm. a/ a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. na úhradu pokuty uložené povinnému platebním výměrem č. 1340201643, tedy na úhradu pokuty - oproti pokutě uložené exekučním titulem - „starší\" (proto také k návrhu oprávněné soud usnesením ze dne 24. září 1998, sp. zn. E 1442/96, zastavil výkon platebního výměru ze dne 25. 4. 1996, č. 1340201643). Právo přiznané exekučním titulem tudíž ve smyslu §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. nezaniklo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání, které splňuje formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem, bylo podáno včas, k tomu legitimovanou osobou (oprávněnou), za kterou jedná zaměstnankyně disponující právnickým vzděláním (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 2 o.s.ř.) a že je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně (§238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), přezkoumal - bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) - napadené rozhodnutí (§242 odst. 1, 3 o.s.ř.) a dovolání shledal (byť z jiných než v něm uvedených důvodů) opodstatněným.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady taxativně vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti) a - je-li dovolání přípustné - i jiné vady, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Řízení je postiženo vadou ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., jež zmatečnost řízení spojuje s tím, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Nejde-li o případy, kdy účastník nebyl podle §94 odst. 2 o.s.ř. řádně přibrán do řízení, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady (§29 odst. 2 o.s.ř.), popřípadě o případ, kdy soud projednal věc v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka, dopadá ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. zejména na situace, kdy soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno.
Podle ustanovení §269 odst. 2 o.s.ř. se v případech, v nichž jde o zastavení výkonu rozhodnutí z důvodů uvedených v §268 odst. 1 písm. g/ a h/ o.s.ř., rozhoduje zpravidla po předchozím jednání. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 26. června 1997, sp. zn. 2 Cdon 1624/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 8/1997 pod č. 64, vysvětlil, že o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g/ a h/ o.s.ř. může soud rozhodnout bez jednání, jestliže tvrzení účastníků o těch skutečnostech, v nichž soud spatřuje důvod k zastavení výkonu, jsou shodná a liší se jen náhled stran na právní význam těchto skutečností.
V projednávaném případě skutečností mezi stranami nespornou bylo pouze to, že povinný po nařízení výkonu rozhodnutí zaplatil oprávněné částku 5.000,- Kč. Za situace, kdy měl povinný vůči oprávněné splatný závazek i na podkladě platebního výměru ze dne 25. dubna 1996 č. 1340201643, jehož výkon probíhal u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. E 1442/96, bylo pro posouzení otázky, zda je dán důvod zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., nezbytné objasnit, jakého charakteru je dluh na zdravotním pojištění podle výměru č. 1340201643. Ustanovení §15 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. totiž plátci pojistného ukládá splácet zdravotní pojišťovně dluh v závazném pořadí (pokuty, penále, přirážky k pojistnému, nejstarší nedoplatky pojistného); nedodrží-li plátce stanovené pořadí, je příslušná zdravotní pojišťovna oprávněna jeho platbu použít ve stanoveném pořadí (§15 odst. 3 cit. zákona). Soud prvního stupně pochybil, když - spokojiv se pouze se zprávou oprávněné ze dne 23. července 1998 (č.l. 16) - nenařídil ve věci jednání (a neprovedl důkaz listinou - platebním výměrem č. 1340201643), neboť posouzení právní otázky, zda právo přiznané exekučním titulem ve smyslu §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. zaniklo, nebylo možné bez zjištění skutkové okolnosti, zda platební výměr č. 1340201643 ukládá povinnému zaplatit oprávněné pokutu nebo penále (tato okolnost mezi stranami řízení o zastavení výkonu rozhodnutí nespornou nebyla).
Lze uzavřít, že soud prvního stupně tím, že v rozporu s ustanovením §269 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí bez jednání, odňal oprávněné možnost jednat před soudem a zatížil tak řízení vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Odvolací soud zmíněný nedostatek neodstranil (tím, že by za účelem provedení důkazu platebním výměrem č. 1340201643 nařídil sám odvolací jednání), ani ze zmíněné zmatečnostní vady nevyvodil důsledky (v podobě zrušení usnesení soudu prvního stupně podle §221 odst. 1 věty první ve spojení s §212 odst. 2 o.s.ř.)
Nejvyšší soud proto rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta druhá, odst. 5 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. června 2001
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu