ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2177.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2177/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. K. proti povinné pojišťovně, pro 1.150,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu povinné, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 72 E 580/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2000, č.j. 10 Co 636/2000-8, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Oprávněný se domáhal výkonu usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 12. 1999 č. j. 8 C 52/99-19, jímž byla povinné mimo jiné uložena povinnost zaplatit oprávněnému náhradu nákladů řízení ve výši 1.150,- Kč k rukám advokáta. Navrhoval provedení výkonu rozhodnutí srážkou z peněžního účtu povinné; číslo účtu, ani peněžní ústav, u něhož má být účet veden, však v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí neuvedl a s odkazem na ustanovení §260 odst. 2 o. s. ř. požádal soud o pomoc při zjištění těchto skutečností.
Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 12. 6. 2000 č. j. 72 E 580/2000-5 oprávněnému uložil, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení návrh na výkon rozhodnutí doplnil o „přesné označení banky a podle možností i čísla účtu, z něhož má být pohledávka odepsána\". Poučil povinného, že nebudou-li vytčené vady návrhu, pro které nelze v řízení o výkon rozhodnutí pokračovat, odstraněny, soud řízení zastaví. Žádost oprávněného o pomoc podle ustanovení §260 odst. 2 o. s. ř. odmítl s odůvodněním, že musí být učiněna před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nikoliv přímo v návrhu samém.
Odvolání oprávněného proti tomuto usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 6. 2000 č. j. 10 Co 636/2000-8 odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že odvolání není podle ustanovení §202 odst. 2 písm. d/ o. s. ř. přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, které odůvodnil tím, že postupem soudů obou stupňů je mu byla odnímána možnost jednat před soudem o jeho návrhu na výkon rozhodnutí a o jeho žádosti o pomoc soudu podle ustanovení §260 o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (oprávněným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. dovolání přípustné, neshledal dovolání opodstatněným.
Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. shledává dovolatel v tom, je mu „postupem Okresního soudu Plzeň - město ve věci 72 E 580/2000 a Krajského soudu v Plzni ve věci 10 Co 636/2000\" odnímána možnost jednat před soudem o jeho návrhu na výkon rozhodnutí a o jeho žádosti o pomoc; odkazuje přitom výslovně na ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.).
Rozhodnutí soudu (ve věci samé nebo o otázkách, týkajících se přípustnosti řízení) vyjadřuje závěry, k nimž soud dospěl zhodnocením skutečností, které vyšly najevo za řízení (v „průběhu řízení\"). Postupem soudu v průběhu řízení je tedy činnost soudu, která vydání soudního rozhodnutí předchází, a nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jde tedy jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Pro tento závěr svědčí i systematický argument (tzv. argumentum a rubrica), neboť občanský soudní řád sám užívá termínu \"průběh řízení\" pro řízení v prvním stupni k označení Hlavy první Části třetí a v užším významu v záhlaví (rubrice) k ustanovením §100 až §102 o. s. ř., zatímco soudní rozhodnutí jsou upravena až v Hlavě čtvrté, Části třetí o. s. ř.; obdobně se řízení o odvolání (Hlava první Část čtvrtá o. s. ř.) člení na \"řízení u odvolacího soudu\" (rubrika k ustanovením §211 až 217 o. s. ř., postihující - mimo jiné též přes odkaz v ustanovení §211 o. s. ř. - průběh odvolacího řízení) a na \"rozhodnutí o odvolání\" (rubrika k ustanovením §218 až §223 o. s. ř.) [srovnej např. usnesení Nejvyššího soud ČR z 27. 6. 1996 sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998].
Jak je zřejmé z obsahu dovolání, dovolatel ve skutečnosti brojí proti způsobu, jakým soudy obou stupňů naložily s jeho návrhem na výkon rozhodnutí a s jeho žádostí o pomoc soud při zjišťování u kterého peněžního ústavu má povinná veden svůj účet a jaké je jeho číslo; nezpochybňuje tedy postup soudů, nýbrž rozhodnutí samotná. Proti usnesení, jímž bylo podání vráceno k opravě není odvolání přípustné (§202 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). Tím, že odvolací soud odvolání směřující proti takovému usnesení odmítl, rozhodl v souladu s ustanovením §202 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. Vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spočívající v tom, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, tak není řízení postiženo a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně.
Jiné vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., ani vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci dovolatel netvrdí a jejich existence se z obsahu spisu nepodává. Dovolací soud proto dovolání oprávněného jako neopodstatněné podle §243b odst. 1 věty první o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Oprávněný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a povinné v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu