ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1412.99.1
sp. zn. 26 Cdo 1412/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Müllerové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Michala Mikláše v právní věci žalobkyně Ing. H. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. U., zastoupenému advokátem, o splnění povinnosti pronajímatele zajistit obnovení dodávky plynu do domu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 259/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 1999, č. j. 44 Co 683/98 - 82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 9. 1998, č. j. 45 C 259/97 - 62, zamítl žalobu, jejímž prostřednictvím žalobkyně požadovala, aby žalovanému byla uložena povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku na vlastní náklady zajistit obnovu dodávky plynu do bytů v domě číslo popisné 1319, č. or. 96 na ulici D. v B. - K. (dále též „předmětný dům\" nebo „dům\"), zejména pak povinnosti zajistit na vlastní náklady instalaci hlavního uzávěru plynu a provedení tlakové zkoušky vnitřních rozvodů plynu. Zároveň byla žalobkyně zavázána, aby žalovanému nahradila náklady řízení. Po provedeném dokazování učinil soud prvního stupně zjištění, že žalovaný je vlastníkem předmětného domu a pronajímatelem bytů, které se v něm nacházejí, že žalobkyně je nájemkyní bytu č. 3 v předmětném domě (dále též jen „předmětný byt\" nebo „byt\"), že v březnu 1997 po zjištění úniku plynu demontovali pracovníci „Plynárny B.\" nevyhovující hlavní uzávěr plynu a uzátkovali přípojku do předmětného domu, že dne 4. 11. 1997 byla na žádost žalovaného provedena zkouška těsnosti stávajícího rozvodu zemního plynu se závěrem, že těsnost je „nevyhovující\", a bylo doporučeno provést rekonstrukci „dle nově vypracovaného projektu schváleného plynárnami podle stavebního povolení příslušného stavebního úřadu\", že rozhodnutím Magistrátu města B. ze dne 11. 11. 1997 bylo žalovanému uloženo zajistit nájemcům v předmětném domě náhradní zdroj pro vytápění obytných místností a náhradní zdroj pro vaření, a že nová tlaková zkouška, provedená dne 22. 12. 1997, opět potvrdila netěsnost rozvodného systému, takže dům nadále zůstal bez dodávky plynu. Dále městský soud zjistil, že na žádost žalovaného povolil odbor územního a stavebního řízení Úřadu městské části B. - K. rozhodnutím ze dne 6. 4. 1998 žalovanému rekonstrukci plynového rozvodu. Na tomto skutkovém základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že povinnost zajistit obnovu dodávek plynu žalovanému nelze uložit s ohledem na ustanovení §23 odst. 1 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb. (dále jen „zákon č. 222/1994 Sb.\"), protože tuto povinnost má výlučně jiný subjekt - dodavatel plynu. Povinnost vlastníka přípojného odběrného plynového zařízení (dále též jen „vlastník\") spočívá podle §23 odst. 6 zákona č. 222/1994 Sb. v „zajištění instalace hlavního uzávěru plynu a provedení tlakové zkoušky\", vlastník má dále povinnost udržet odběrné zařízení ve stavu, který odpovídá příslušným technickým normám. Soud prvního stupně shledal žalobu vnitřně rozpornou, neboť - jak uvedl - v ní „je tento demonstrativní výčet povinností podřazen pod celkovou povinnost zajistit obnovu dodávek plynu do bytů a dle názoru soudu nenaplňuje termín zajištění obnovy dodávek plynu\". Městský soud v Brně rovněž vyslovil názor, že aktivně legitimováni k podání žaloby by správně měli být všichni nájemníci, a že §23 zákona č. 222/1994 Sb. je speciálním právním předpisem, který ukládá povinnost konkrétním subjektům. Proto se v daném případě nelze odvolávat na ustanovení §687 odst. 1 obč. zák., neboť povinnost stanovenou podle speciálního předpisu musí splnit ten, kdo je v tomto předpisu označen.
K odvolání žalobkyně, která se domáhala změny zamítavého rozsudku a vyhovění žalobě, rozhodoval ve věci Krajský soud v Brně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, vzal dále za prokázáno, že nedošlo ke změně nájemního vztahu mezi účastníky, že ke dni jeho rozhodnutí dodávka plynu do bytů nebyla dodavatelem obnovena (i když se technické nedostatky rozvodu plynu v domě nyní týkají již jen „jeho větví vedoucích k jednotlivým spotřebičům v bytech\"), a že nebylo tvrzeno, ani nevyšlo v řízení najevo, že by příčina tohoto vztahu (správně „stavu\") byla „také v nějakém jednání či opomenutí žalobkyně\". Na rozdíl od soudu prvního stupně, který zařadil nárok žalobkyně do právního vztahu s dodavatelem plynu (vzhledem k požadavku „obnovit dodávku\"), a neshledal jej důvodným pro „neztotožnitelnost\" dodavatele plynu s vlastníkem domu, vyjádřil odvolací soud názor, že „tento nárok (zajistit obnovu dodávky plynu) vychází ze zjištěného nájemního vztahu mezi účastníky\". Povinnost zajistit obnovu dodávky plynu, je-li překážkou dodávky závada na domovním rozvodu (odběrném plynovém zařízení dle §23 odst. 4 a §24 odst. 1 zákona č. 222/1994 Sb.), pokračoval odvolací soud, „může jít jen na vrub toho, kdo má právě na touto částí celého technického zařízení pro rozvod plynu právní moc\" - tedy žalovaného vlastníka domu. Je-li rozvod plynu součástí najatého bytu a právo užívat takový byt se týká i něj, je povinností pronajímatele jako vlastníka přípojného odběrného plynového zařízení, aby žalobkyni zajistil plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu ve smyslu ustanovení §687 odst. 1 obč. zák.; nájemci však již nepřísluší „určovat rozsah a způsob tohoto konání\". Odvolací soud uzavřel, že právo spojené s užíváním bytu (právo na obnovu dodávek plynu) je právem závazkovým (stejně jako nájemní právo), a je tedy závazné „inter partes\", a že nárok žalobkyně „zajistit 1. jinak neurčenými počinky pronajímatele a 2. jen pro sebe výsledek, odpovídající tomu, co se sleduje individuálním výkonem práva užívání rozvodů plynu\", je v dané věci opodstatněn „odkazovaným právním předpisem\" (míněn je §687 odst. 1 obč. zák.); naproti tomu není dán nárok „erga omnes\" (týkající se ochrany všech dalších individuálních práv stejného obsahu, ale jiných subjektů). Vycházeje z těchto závěrů Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 2. 1999, č. j. 44 Co 683/98 - 82, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zajistit obnovu dodávek plynu do předmětného bytu (ve výroku blíže označeného). Stejným rozsudkem zamítl žalobu, pokud se jí žalobkyně domáhala „stanovení povinnosti zajištění instalace hlavního uzávěru plynu a provedení tlakové zkoušky, jakož i obnovení dodávek plynu do dalších bytů v domě\". V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl též o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu (proti jeho výroku, uvedenému v části I., větě první), podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a v němž uplatnil dovolací důvod podřazený §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., když odvolacímu soudu vytýkal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel především nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu co do „tvrzení o meritu věci\", neboť žalovaná se podle jeho názoru svou žalobou proti němu domáhala „zajištění obnovy dodávek plynu\", nikoli tedy - jak uvádí odvolací soud - konání dovolatele jako vlastníka přípojného odběrového plynového zařízení, které je v souladu s §23 odst. 6 zákona č. 222/1994 Sb. povinen udržovat ve stavu odpovídajícím technickým normám a právním předpisům na úseku bezpečnosti práce. Povinnost zajistit dodávku plynu - pokračoval dovolatel - „nemůže jít na vrub\" vlastníka odběrného plynového zařízení, ale pouze „na vrub\" dodavatele plynu jako držitele autorizace na rozvod, charakterizovaného v §9 odst. 3 zákona č. 222/1994 Sb., na základě ustanovení §23 odst. 1 tohoto zákona. Dovolatel však není dodavatelem plynu, proto nemůže jeho dodávku žalobkyni zajistit on, ale v tomto konkrétním případě tak může učinit pouze J. p., a. s. - držitelka autorizace na rozvod plynu. Žalovaný tak namítal nedostatek své pasivní věcné legitimace ve sporu, když podle jeho názoru uvedená povinnost nevyplývá ani ze zákona, ani z nájemního vztahu mezi ním a žalobkyní, ani ze žádného „smluvního projevu\"; nemůže mu být tudíž uložena jakýmkoli rozhodnutím. Povinnost zajistit dodávku plynu může vzniknout toliko ve vztahu dodavatele a odběratele plynu v souladu s ustanovením §23 a násl. zákona č. 222/1994 Sb. Žalobkyně má sice podle §687 obč. zák. právo na zajištění plného a nerušeného výkonu práv spojených s užíváním bytu, nemůže ale jako nájemkyně bytu požadovat /po pronajímateli/ plnění, které ze zákona přísluší jiné osobě. Dovolatel dále zdůraznil, že svou povinnost vyplývající z §23 odst. 6 zákona č. 222/1994 Sb. splnil, že se ale žalobkyně nedomáhá toho, aby odstranil závady na odběrném plynovém zařízení, popř. na rozvodech v domě, ale stanovení jeho povinnosti zajistit obnovení dodávky plynu (tedy povinnosti, kterou dovolatel nemá). Není možné - pokračoval dovolatel - s odkazem na §687 obč. zák. rozšiřovat povinnosti pronajímatele o takové, které nemá ze zákona, ani ze smluvního ujednání. Opíraje se o tuto argumentaci dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen „o. s. ř.\")
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění zákonné podmínky řízení - advokátního zastoupení dovolatele podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř., má formální i obsahové znaky uvedené v §241 odst. 2 o. s. ř., označuje také způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., a jeho přípustnost vyplývá z §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti výroku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno v rozsahu vymezeném v §242 odst. 1 a 3 o. s. ř., přičemž dovolací soud byl vázán uplatněnými dovolacími důvody i tím, jak byly dovolatelem obsahově vymezeny. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přitom vyplynula povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným §237 o. s. ř. (takové vady nebyly namítány a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu), popř. k tzv. jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., který dovolatel uplatnil, lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tento dovolací důvod je naplněn, došlo-li k pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav tím, že tento skutkový stav byl posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (nevyložil správně podmínky, obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy). Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Vzhledem k vázanosti dovolacího soudu dovolacím důvodem, který dovolatel uplatnil (včetně toho, jak byl v dovolání obsahově vymezen), stala se předmětem dovolacího přezkumu správnost právního názoru krajského soudu, že k povinnostem pronajímatele bytu, který je vlastníkem domu, v němž se byt nachází a tedy také vlastníkem přípojného odběrného plynového zařízení (dále též jen „odběrné zařízení\"), patří - v mezích ustanovení §687 odst. 1 obč. zák. - rovněž povinnost zajistit obnovení dodávky plynu do pronajatého bytu, byla-li přerušena v důsledku závad na tomto odběrném zařízení. Je přitom nutno zdůraznit, že dovoláním nebyla zpochybněna skutková zjištění odvolacího soudu, že od března 1997 do doby, kdy odvolací soud napadené rozhodnutí vydal, byla skutečně přerušena dodávka plynu do předmětného bytu, nacházejícího se v domě, jehož vlastníkem je žalovaný, že nájemkyní bytu je žalobkyně, že důvodem přerušení dodávky plynu byla závada na rozvodném plynovém zařízení v domě - závada, kterou se nepodařilo odstranit ani rekonstrukcí uskutečněnou na základě stavebního povolení vydaného žalovanému (vlastníku předmětného domu), a že žalovaný byl v souvislosti se zmíněnou závadou ve správním řízení zavázán zajistit nájemcům bytů v předmětném domě (tedy i žalobkyni) náhradní zdroj pro vytápění obytných místností a náhradní zdroj pro vaření.
Podle §687 odst. 1 obč. zák. pronajímatel je povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. Zákon zde (kromě jiného) ukládá pronajímateli, aby byl byt vybaven fungujícím a bezpečnostním předpisům vyhovujícím zařízením, které k němu patří, a bez něhož by byt nemohl sloužit k účelům bydlení; k takovým zařízením patří také rozvody plynu, je-li na dodávce plynu do bytu závislý ohřev vody, funkčnost vařiče či sporáku, popř. vytápění bytu. Vznikne-li na odběrném plynovém zařízení, které je součástí domu, v němž se byt nachází, závada znemožňující nájemci bytu, aby odebíral plyn, je povinností pronajímatele, plynoucí z ustanovení §687 odst. 1 obč. zák., zajistit provedení takových oprav, které povedou k odstranění závady na odběrném zařízení. Uvedená povinnost, která stíhá pronajímatele, je soudně vymahatelná a může být v žalobním návrhu (a v jemu odpovídajícím výroku soudního rozhodnutí) formulována jako povinnost „zajistit obnovení dodávky plynu\". Tuto povinnost pronajímatele je nutno odlišovat od povinnosti dodávat plyn, kterou měl v době rozhodování odvolacího soudu podle zákona č. 222/1994 Sb.(nahrazeného s účinností ode dne 1. 1. 2001 zákonem č. 458/2000 Sb.) subjekt odlišný od žalovaného - dodavatel plynu jako držitel autorizace ve smyslu §9 odst. 3 zákona č. 222/1994 Sb.
Dovolací soud tedy neshledal, že by byl naplněn dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. (v mezích daných dovoláním žalovaného), neboť aplikaci §687 odst. 1 obč. zák., ani výkladu tohoto hmotněprávního ustanovení, provedenému odvolacím soudem, nelze oprávněně vytknout nesprávnost. Nebyly také zjištěny vady řízení, podřaditelné §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., které by mohly mít za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci, a dovolání žalovaného tak muselo být Nejvyšším soudem podle §243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. zamítnuto.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné výdaje, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2001
JUDr. Hana M ü l l e r o v á, v.r.
předsedkyně senátu