ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1000.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1000/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání J. K., zast. advokátko podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 2. 3. 2001, sp.zn. 30 Co 23/2001 (v právní věci žalobce J. K., zast. advokátkou, proti žalovaným 1) V. L. a 2) A. L., oba zastoupeni advokátem, o uložení povinnosti zajistit bydlení v bytě vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. 11 C 879/2000), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě uznal rozsudkem ze dne 15. listopadu 2000, čj. 11 C 879/2000–67 žalované povinnými zajistit žalobci nerušené bydlení v bytě specifikovaném ve výroku tohoto rozhodnutí, a to do okamžiku, kdy mu bude zajištěn náhradní byt přiměřený tomuto bytu, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaní byli rovněž zavázáni uhradit žalobci do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 11.600,- Kč k rukám jeho právní zástupkyně a zaplatit ve stejné lhůtě pokladně okresního soudu náklady řízení zálohované státem ve výši 86,- Kč.
Soud I. instance vzal po provedení obsáhlého důkazního řízení za prokázané, že žalobce byl ve smyslu §115 občanského zákoníku příslušníkem domácnosti jeho dědečka F. J. Po smrti dědečka – který byl nájemcem sporného bytu – dne 17. 3. 2000 však na žalobce nájem bytu nepřešel, protože v řízení 9 C 2439/95 u téhož soudu bylo rozsudkem, který nabyl právní moci dne 19. 4. 1996, přivoleno k výpovědi z nájmu bytu F. J. s tím, že musí byt vyklidit do 15ti poté, co mu bude zajištěn přiměřený byt náhradní. Vzhledem k tomu, že k přestěhování do náhradního bytu za života jeho dědečka nedošlo, má žalobce právo v bytě bydlet do doby, než mu bude zajištěna bytová náhrada. Toto jeho právo je odvozeno od práv původního nájemce, neboť příslušníci domácnosti nájemce bytu sdílejí jeho práva.
K odvolání žalovaných se věcí zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který rozsudkem ze dne 2. března 2001 pod čj. 30 Co 23/2001-88 rozhodnutí nalézacího soudu tak změnil, že zamítl žalobu na uložení povinnosti zajistit žalobci bydlení ve sporném bytě. Žalobce byl uznán povinným nahradit žalovaným náklady řízení před soudy obou instancí a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce. Ve výroku o náhradě nákladů vzniklých státu byl rozsudek okresního soudu zrušen a v tomto rozsahu mu byl vrácen k dalšímu řízení.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě, čj. 9 C 2439/95-14 ze dne 14. 3. 1996 bylo přivoleno k výpovědi z nájmu předmětného bytu mezi žalovanými jako pronajimateli a F. J. jako nájemcem bytu. Nájemní poměr F. J. k tomuto bytu zanikl v souladu s §710 odst. 1, odst. 3 občanského zákoníku ke dni 31. 7. 1996. Úmrtní list vystavený Městským úřadem v D. osvědčuje, že dědeček žalobce zemřel dne 17. 3. 2000. Z těchto – mezi stranami nesporných – skutečností vyplývá, že panu J. v době jeho smrti nesvědčilo již právo nájmu k předmětnému bytu, nýbrž pouze právo bydlení do doby, než mu bude zajištěna odpovídající bytová náhrada. Jednalo se tedy o zvláštní, nepojmenovaný občansko právní vztah, tzv. právo na bydlení, který má základ v hmotněprávním ustanovení §712 odst. 6 obč. zákoníku. Pro bližší vymezení práv a povinností plynoucích z tohoto právního vztahu, je nutno použít ust. §712a obč. zák., který vymezuje rozsah práv a povinností pronajímatele a osoby, jejíž nájemní poměr skončil, s odkazem pouze na ust. §687 až §699 a přiměřeně §700 až §702 odst. 1 obč. zákoníku, vztahující se k nájmu bytu. Pokud se ve vztahu k osobám, jejichž nájemní poměr skončil, výslovně vymezuje použitelnost pouze některých ustanovení o nájmu bytu, vylučuje to úvahy o analogickém užití jiných ustanovení. V důsledku smrti pana J. proto nemohlo jemu svědčící právo na bydlení přejít na žalobce, byť by s ním žil ve společné domácnosti v den jeho smrti ve smyslu §706 odst. 1 obč. zákoníku, neboť toto ustanovení nelze analogicky na ust. §712a obč. zákoníku použít. Žalobci svědčilo pouze právo odvozené od práva dědečka, které jeho smrtí zaniklo.
Z výše uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zcela zamítl. Z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (§221 odst. 1 písm. c/ obč. soudního řádu) byl zrušen výrok o náhradě nákladů vzniklých státu a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém nesouhlasí s právním posouzením věci ze strany krajského soudu. Podle dovolatele je takovýto výklad práva v rozporu s dobrými mravy. V době, kdy jeho dědeček jako nájemník bytu dostal výpověď z nájmu bytu, byl již dovolatel členem jeho domácnosti, a tudíž právo bydlení v bytě svědčilo nejen panu J., ale i jeho vnukovi. Žalobce je toho názoru, že jeho právo v bytě bydlet do okamžiku zajištění náhradního bytu mu svědčí dále a nezaniklo smrtí jeho dědečka, jak mylně uvádí odvolací soud.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. l o.s.ř., §24l odst. l o.s.ř.), je přípustné (§238 odst. l o.s.ř.) a opírá se o zákonem stanovený dovolací důvod (§24l odst. 3, písm. d/ o.s.ř.). Přezkoumal proto napadené rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§242 odst. l, 3 o.s.ř.), když nezjistil žádné takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly postup podle §237 odst. l o.s.ř.
Po projednání věci Nejvyšší soud ČR dospěl k přesvědčení, že dovolání není důvodné.
V souladu s ustanovením §712a odst. 6 občanského zákoníku není nájemce, který má právo na bytovou náhradu, povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit, dokud pro něj není odpovídající bytová náhrada zajištěna. V období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu má osoba, jejíž nájemní poměr skončil „právo na bydlení“, jehož obsah byl novelou provedenou s účinností od 1. 1. 1995 zákonem č. 267/94 Sb. zpřesněn ustanovením §712a občanského zákoníku. V tomto ustanovení je výslovně uvedeno, že osoba jejíž nájemní poměr skončil – v daném případě dědeček dovolatele -, požívá práv a povinností v rozsahu odpovídajícím ustanovením §687 až 699 a přiměřeně §700 až 702 odst. 1. V posuzované věci se zánikem nájemního poměru F. J. k předmětnému bytu ke dni 31. 7. 1996 změnilo rovněž postavení dovolatele, jakožto osoby odvozující svá práva k bytu od práv původního nájemce. Jelikož po soudně přivolené výpovědi byla práva a povinnosti F. J. k předmětnému bytu upravena pouze výše vyjmenovanými ustanoveními, nemohlo toto právo na bydlení na dovolatele přejít z důvodu nemožnosti analogického použití ustanovení §706 obč. zák. Smrtí dědečka tak odpadl právní důvod k bydlení dovolatele v bytě.
Dovolací soud proto přisvědčil vývodům odvolacího soudu, když neshledal ani namítanou rozpornost napadeného rozhodnutí s dobrými mravy. Protože bylo rozhodnutí odvolacího soudu posouzeno jako správné (§243b odst. l o.s.ř.); nezbylo, než podle citovaného ustanovení dovolání žalobců zamítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. l o.s.ř., protože dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovaným náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26.července 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v. r. předseda senátu