ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1015.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1015/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání M. H., zast. advokátem, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze z 3. února 1998 sp. zn. 21 Co 8/98 (v právní věci žalobkyně Městské části P. proti žalované M. H., zast. advokátem, o vyklizení bytu, vedené pod sp. zn. 4 C 129/96 Obvodního soudu pro Prahu 3), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. srpna 1997 pod č. j. 4 C 129/96-45 bylo žalované uloženo, aby vyklidila a žalobci odevzdala vyklizený byt o velikosti 1+k.k., I. kategorie ve III. patře domu čp. 265 v P., R. 36 do dvou měsíců od právní moci rozsudku.
Náhradu nákladů řízení žalobci soud prvního stupně nepřiznal.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. února 1998 pod č.j. 21 Co 8/98-62 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku a věci samé a o povinnosti žalované byt vyklidit a odevzdat a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, ve výroku stanovícím lhůtu k vyklizení a odevzdání bytu však změnil tak, že lhůta k vyklizení a odevzdání bytu se stanoví na 12 měsíců od právní moci rozsudku. Pokud jde o náklady řízení, městský soud stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. I odvolací soud dospěl k přesvědčení, že v době, kdy se jednalo o přechod nájmu k bytu, žalovaná tuto podmínku nesplňovala, protože měla právo nájmu bytu v P. v D.
Proti rozsudku odvolacího sudu podala dovolání žalovaná. Navrhla rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uplatňovala, že u odvolacího soudu i u soudu prvního stupně došlo k porušení ustanovení §1 a 2 o.s.ř. v tom, že nebyla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků soudního řízení. Skutkový stav popsaný v rozsudku odvolacího soudu dovolatelka shledala za zjednodušený a zčásti za nesprávný. Dovolatelka především napadla zjištění odvolacího soudu, že v době rozhodné dovolatelka měla vlastní byt v P.; to však popírá, protože v té době šlo o dům v rekonstrukci, vyklizený všemi nájemníky.
Nejvyšší soud České republiky při posuzování dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem š. 30/2000 Sb., (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými, zastoupenými advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.).
Bylo však třeba především řešit otázku, zda dovolání je přípustné, když proti rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně zásadně přípustné není (arg. §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V daném případě totiž došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně jen v tom směru, že byla posunuta lhůta k vyklizení, tedy nedošlo k takové změně, která by se dotkla rozhodnutí o věci samé, t.j. o vyklizení bytu.
V daném případě by bylo přípustné dovolání, kdyby odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že tomu tak je, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. K tomu by však účastník - v souzeném případě žalovaná nebo její zástupce - museli podat návrh před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu (§239 odst. 1,2 o.s.ř.). To se však v daném případě nestalo, protože ani odvolací soud takovou možnost z úřední povinnosti nevyslovil.
Za tohoto stavu ovšem platí zásada, že dovolání není přípustné proti rozsudku odvolacího sudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno (arg. a contr. §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Změna v pouhé lhůtě k vyklizení není změnou ve výroku o věci samé.
Z tohoto důvodu nezbylo, než dovolání - když nebyl zjištěn ani žádný důvod podle ustanovení §237 o.s.ř. - považovat za nepřípustné. Pokud dovolatelka uváděla, že jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, nejde o pochybení soudu, ale o to, že se dovolatelka patrně řídila nesprávným právním názorem, vztahujícím se k podmínkám přechodu nájmu bytu (nedostatek vlastního bytu). Důsledky tohoto pochybení nelze připisovat soudu, který je zásadně povinen poskytovat účastníkům pouze poučení o jejich procesních právech (§5 o.s.ř.). Dovolání proti muselo být pro nepřípustnost odmítnuto.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto s ohledem na to, že dovolatelka nebyla v řízení úspěšná a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly, i když by zásadně měl na jejich náhradu právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. června 2001
JUDr.Oldřich J e h l i č k a, CSc., v.r.
předseda senátu