ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1068.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1068/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) Doc. Ing. K. K., B) Paedr. Z. K., C) M. J., zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) J. H. a 2) Š. H., oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, pod sp. zn. 10 C 13/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2001, č. j. 19 Co 555/2000-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům na nákladech dovolacího řízení částku 1.675,- Kč na účet advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 26. 1. 1999 u Obvodního soudu pro Prahu 6 domáhali se žalobci vydání rozsudku ukládajícího žalovaným povinnost vyklizení bytu blíže popsanému v petitu žaloby. Podle zjištění žalobců nepřešlo na žalované právo nájmu po předchozí nájemkyni, která zemřela, neboť s ní nebydleli a nevedli společnou domácnost. První žalovaný od ledna 1990 dosud bydlí společně s manželkou a dětmi v družstevním bytě.
Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 7.2000, č. j. 10 C 13/99-45, uložil žalovaným povinnost vyklidit předmětný byt vyklizený žalobcům předat do 15 dnů od právní moci rozsudku. Uzavřel, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že by se zemřelou nájemkyní bydlel ke dni její smrti a nemohl s ní vést ani společnou domácnost. Soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení §706 odst. 1 obč. zák.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 1. 2001, č. j. 19 Co 555/2000-69, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že na prvního žalovaného nepřešlo podle §706 odst. 1 obč. zák. právo nájmu předmětného bytu, neboť neprokázal svá tvrzení o naplnění zákonných podmínek pro přechod tohoto práva.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dne 13.4.2001 dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnili. Tvrdili výslovně existenci nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli odmítnutí dovolání z důvodů nepřípustnosti, popřípadě zamítnutí dovolání.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájené za účinnosti dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000. Odkaz dovolatelů na ustanovení §241 odst. 2 b) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 je tak nepřípadný.
S přihlédnutím k právní úpravě účinné do 31. 12. 2000 pak ovšem bylo třeba dospět k závěru, že dovolání v této věci není přípustné.
Z obsahu spisu se nenabízí závěr - a ostatně to dovolatelé ani netvrdí - že by řízení bylo postiženo některou z vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. (důvody zmatečnosti), jejichž existence by zakládala nejen přípustnost dovolání, ale současně i existenci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Přípustnost dovolání v této věci však není dána ani s přihlédnutím k ustanovení §238 odst. l písm. b) o. s. ř., nebo v §239 odst. l a 2 o. s. ř.
Podle §239 odst. l a 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže odvolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž připustil proti svému rozhodnutí dovolání, přičemž žalovaná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání v odvolacím řízení neučinila. Ani odvolací soud nezaložil přípustnost dovolání proti svému rozsudku nezaložil výrokem svého rozsudku podle §239 odst. l o. s. ř.
Přípustnost dovolání tak v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu. Dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 4 o. s. ř. za použití §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání námitek v dovolání uvedených.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. za použití §221 odst. 1 o. s. ř., §151 odst. 1 o. s. ř. a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní, jsou proto povinni uhradit žalobcům náklady dovolacího řízení spočívající v odměně právní služby za sepis vyjádření k dovolání každému za jeden úkon částku 1.000,- Kč, sníženou o 20% při společném zastupování a režijní paušál 75,- Kč - §6 odst. 1, §7, §9 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k), §12 odst. 4, §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), celkem tedy částku 1.675,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. června 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý,v.r.
předseda senátu