ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1092.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1092/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce O., a.s. proti žalované G. Ch., zastoupené advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné, pod sp. zn. 109 C 231/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2001, č. j. 13 Co 1361/2000-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 20. 5. 1999 u Okresního soudu v Karviné domáhal se žalobce vydání rozsudku ukládajícího žalované povinnost vyklidit byt blíže popsaný v petitu žaloby, do něhož se žalovaná neoprávněně nastěhovala.
Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 6.2000, č. j. 109 C 231/99-19, uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem domu, ve kterém se předmětný byt nachází a žalovaná jej užívá bez právního důvodu. Věc posoudil podle §126 odst. 1 obč. zák.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 1. 2001, č. j. 13 Co 1361/2000-35 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.. Odvolací soud převzal skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně. Dospěl přitom k závěru, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu a nepřiznal ve shodě se soudem prvního stupně žalované právo na bytovou náhradu ve smyslu ustanovení §3 odst.1 obč. zák.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 13. 3. 2001 dovolání, které výslovně odůvodnila odkazem na ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Podle dovolatelky má rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, odvolací soud nesprávně posoudil aplikaci ustanovení §3 odst. 1 o. z. Navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájené za účinnosti dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000. Odkaz dovolatelky na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 je tak nepřípadný. S přihlédnutím k právní úpravě účinné do 31. 12. 2000 pak ovšem bylo třeba dospět k závěru, že dovolání v této věci není přípustné.
Z obsahu spisu se nenabízí závěr - a ostatně to dovolatelka ani netvrdí - že by řízení bylo postiženo některou z vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. (důvody zmatečnosti), jejichž existence by zakládala nejen přípustnost dovolání, ale současně i existenci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Přípustnost dovolání v této věci však není dána ani s přihlédnutím k ustanovení §238 odst. l písm. b) o. s. ř., nebo v §239 odst. l a 2 o. s. ř.
Podle §239 odst. l a 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže odvolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, a aniž připustil proti svému rozhodnutí dovolání, přičemž žalovaná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání v odvolacím řízení neučinila. Ani odvolací soud nezaložil přípustnost dovolání proti svému rozsudku nezaložil výrokem svého rozsudku podle §239 odst. l o. s. ř.
Přípustnost dovolání tak v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu. Dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b) odst. 4 o. s. ř. za použití §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání námitek v dovolání uvedených.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 o. s. ř. za použití §224 odst. 1 o. s. ř., §151 odst. 1 o. s. ř. a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně 29. června 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý,v.r.
předseda senátu