ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1256.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1256/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Města O., proti žalovanému N., spol. s r.o., zast. advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 188/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2000, č.j. 8 Co 1062/2000-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 7. 6. 2000, č.j. 23 C 188/97-34, o žalobě podané 13. 6. 1997 tak, že určil, že vlastníkem budovy blíže popsané v enunciátu je žalobce. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 29. 1. 2001 včasné dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a navrhl, aby tento rozsudek byl dovolacím soudem zrušen.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.\").
Podle §236 ost. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z obsahu spisu se nenabízí závěr - a ostatně to dovolatel ani netvrdí - že by řízení bylo zatíženo některou z vad řízení (důvody zmatečnosti) uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jejichž prokázání by zakládalo přípustnost dovolání a současně existenci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o.s. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudu s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu. Konečně z obsahu spisu neplyne, že by odvolací soud vyslovil sám přípustnost dovolání v této věci postupem podle §239 odst. 1 o.s..ř, aniž dovolatel využil možnosti navrhnout vyslovení přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř.
Z uvedeného tak vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v.r.
předseda senátu