ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.267.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 267/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce P. H., zastoupeného advokátem, proti žalované M. K., zastoupené advokátem, o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 11 C 425/93, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.3.2000, čj. 24 Co 276/99-264, takto:
I. Dovolání se z a m í t á.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení byl návrh žalobce, upřesněný v průběhu řízení jako návrh na vyslovení přechodu vlastnického práva žalované k pozemkům č. 11/1 a 11/7 v katastrálním území B. podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických práv k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě„).
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 26.5.1999, čj. 11 C 425/93-242, v I. odstavci výrokové části určil, že vlastnické právo k ideálním 4/6 pozemkové parcely č. kat. 11/1 v k.ú. B. přechází z žalované na žalobce, v II. odstavci výrokové části zamítl žalobu na určení, že na žalobce přechází vlastnické právo k ideálním 2/6 pozemkové této parcely a k celku pozemkové parcely č. kat 11/7 v k.ú. B., ve třetím odstavci rozhodl o nákladech řízení. Uvedený rozsudek byl již druhým rozhodnutím Okresního soudu v Trutnově v předmětné věci, neboť prvý rozsudek ze dne 15.1.1997, čj. 11 C 425/93-151, kterým tento soud původně žalobu zamítl v plném rozsahu, byl odvolacím soudem zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K odvolání žalované, která napadla výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně, a k odvolání žalobce, jenž napadl výrok III., Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27.3.2000, čj. 24 Co 276/99-264, potvrdil shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., a změnil jej ve výroku III. tak, že právo na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Dále rozhodl o nákladech řízení odvolacího.
Odvolací soud vyšel jednak ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jednak řízení doplnil vlastním dokazováním. Přitom dospěl ke skutkovým i právním závěrům shodným se závěry učiněnými soudem prvního stupně. Uzavřel, že žalovaná získala nemovitosti za okolností uvedených v §8 odst. 1 zákona o půdě, a to zejména v rozporu s tehdy platnými předpisy. Odvolací soud je shledal v porušení §24 Směrnice Ministerstva financí čj. 314/9.000/66 ze dne 16.3.1966 k zabezpečení a správě zajištěného majetku a prozatímní správě a realizaci majetku nabytého státem, uveřejněné ve Věstníku MF č. 9/66; ta vylučovala z nabývání majetku státu, a to i zprostředkovaně, osoby, které se podílely na realizaci státního majetku. I když směrnice nebyly obecně závazným právním předpisem, šlo o obcházení aktu ústředního orgánu státní správy, většinou o jednání ve prospěch osob, které s tehdejší politickou mocí spolupracovaly. Další rozpor s tehdejšími předpisy shledal odvolací soud v porušení ustanovení §200 občanského zákoníku, neboť v dané věci byla výměra přidělených pozemků výrazně (téměř pětinásobně) překročena, a tak bez aplikace zákonného důvodu přesáhla nejvyšší přípustnou výměru k přidělení zahrady do osobního užívání; přitom se jednalo v rozporu s ustanovením §199 odst. 1 občanského zákoníku o půdu zemědělskou.. Nebyly rovněž splněny podmínky platného uzavření smlouvy ve smyslu §206 občanského zákoníku, totiž vyjádření rozsahu a účelu užívání pozemků. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně shledal dostatek důvodů pro vyhovění žalobě, odvolací soud nepovažoval za nutné zabývat se otázkou, zda pozemky nebyly nabyty za cenu, která neodpovídala tehdy platným cenovým předpisům. Protože však žalobce uplatnil nárok pouze vůči žalované, která vlastní jen ideální 4/6 pozemku č.11/1 v k.ú. B., bylo třeba zamítnout žalobu týkající se přechodu vlastnického práva k zbývající části tohoto pozemku, i pozemku č. 11/7, které jsou ve vlastnictví jiných osob. Výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně odůvodnil odvolací soud přibližně stejným úspěchem účastníků v tomto řízení.
Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 10.5.2000, napadla žalovaná v celém rozsahu včas podaným dovoláním, jehož přípustnost dovodila z ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem, neboť rozhodnutí finančního odboru ONV T. ze dne 25.8.1976, jímž bylo rozhodnuto o zřízení práva osobního užívání, obsahuje zdůvodnění větší přidělované výměry pozemků, jejich rozsah i účel. Nadlimitní výměra předmětných pozemků je odůvodněna tím, že přes pozemky vede venkovní vedení vysokého napětí a plynovod, které značně omezují vlastníka pozemku. Z překročené výměry zbývá v důsledku omezení ochrannými pásmy (plynovod a vysoké napětí) k řádnému využití 440 m2 a 176 m2, celkem tedy 616 m2, což představuje 58,5% této parcely bez přístupové cesty. Žalobkyně v této souvislosti přikládá sdělení V. e. a.s. H. K. týkající se výpočtů ochranných pásem přes parcelu č. 11/1 v k.ú. B., a zákres vedení vysokého napětí přes tuto parcelu. Dovolatelka nepopírá, že bylo žalobci ukřivděno, avšak současně dodává, že v případě, že obstojí rozhodnutí odvolacího soudu, bude ukřivděno také jí. Připomíná, že žalobce má u P. f. Č. r. evidován nárok na náhradu v podobě náhradních pozemků. Navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen „OSŘ\").
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 odst. 2 OSŘ. Přípustnost dovolání je založena na ustanovení §238 odst. 1 písm.b) OSŘ, protože odvolacím soudem byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil. Jiné důvody přípustnosti dovolání shledány nebyly, a to včetně vad řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 OSŘ. Uplatněné dovolací důvody jsou podřaditelné pod ustanovení §241 odst. 3 písm. d) OSŘ, protože dovolatelka napadá správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v mezích uplatněných dovolacích důvodů ( §242 odst. 3 věta prvá OSŘ). Přitom dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Odvolací soud na daný případě správně aplikoval ustanovení §8 odst. 1 zákona o půdě, které nárok žalobce zakládá, a správně je též vyložil, když uzavřel, že žalovaná a její manžel získali právo osobního užívání k předmětným pozemkům v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Odvolací soud dokonce shledal více rozporů s tehdy platnými právními předpisy, přičemž pro naplnění skutkové podstaty ustanovení §8 odst. 1 zákona o půdě by postačoval rozpor jeden.
Dovolací soud v prvé řadě souhlasí s výkladem odvolacího soudu., že půda, která sloužila zemědělské výrobě, jakou beze sporu bylo zahradnictví, nesměla být použita ke zřízení práva osobního užívání, a pokud se tak v daném případě stalo, bylo porušeno ustanovení §199 odst. 1 věta druhá obč.zák. v tehdy platném znění.
S odvolacím soudem je třeba souhlasit i v tom, že došlo k porušení ustanovení
§200 odst. 1 obč. zák. v tehdy platném znění, protože ke zřízení zahrádky bylo možno přidělit pozemek do výměry 400 m2. Jestliže v daném případě byla tyto výměra několikanásobně překročena, nestalo se tak v souladu s ustanovením §200 odst. 2 obč. zák. v tehdy platném znění, protože přidělením menšího pozemku by nevznikl pozemek nevhodného tvaru, ani by nedošlo k nehospodárnému zastavění pozemku. Okolnosti, které uvádí žalovaná, totiž že přes pozemek vede elektrické a plynové vedení, nejsou ve výjimkách obsažených v shora uvedeném ustanovení občanského zákoníku uvedeny, a navíc ani nebyly tehdejším správním orgánem uvažovány.
Vzhledem k tomu, že žalované a jejímu manželovi byl přidělen pozemek, který svou výměrou v podstatě splňoval kriteria daná občanským zákoníkem, tj. pozemek č. 11/7 o výměře 550 m2, nebyl důvod pro přidělení dalšího pozemku č. 11/1 o výměře 1.452 m2. Navíc v ustanovení §199 odst. 2 obč. zák. v tehdy platném znění bylo vyloučeno osobní užívání občana k více než jednomu pozemku ke stejnému účelu. Přitom okolnost, že odvolací soud hodnotil přidělení pozemku č. 11/7 jako neplatné, neměla na rozhodování tehdejších orgánů vliv.
Dovolací soud souhlasí s názorem odvolacího soudu, že rozpor při zřízení práva osobního užívání, spočívající v nedodržení směrnice ministerstva financí, nelze vykládat přímo jako rozpor s tehdy platnými právními předpisy, protože směrnice nebyla obecně závazným právním předpisem. Dle názoru dovolacího soudu ovšem porušení zásad těmito směrnicemi vytýčených zakládalo zřejmé zvýhodnění zainteresovaných osob, které také vedlo k protiprávními přidělení dvou pozemků, jejichž společná výměra překračovala vícenásobně výměru stanovenou pro zřízení práva osobního užívání zahrádky.
Okolnost, že žalobce uplatnil u P. f. Č. r. nárok na náhradní pozemky, nemá vliv na jeho právo založené ustanovením §8 odst. 1 zákonem o půdě; podle výsledku soudního řízení bude ovšem jeho nárok na náhradní pozemky omezen o pozemek, ohledně něhož v řízení uspěl.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud ve věci rozhodl správně a podle ustanovení §243b odst. 1 věta před středníkem OSŘ dovolání zamítl.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že úspěšnému žalobci, který by měl nárok na náhradu dovolacího řízení, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27.června 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.
předsedkyně senátu