ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.339.2001.1
sp. zn. 33 Odo 339/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) P.Č., B) J. N., C) L.S., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému V.Z., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 151.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 312/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2001, č.j. 15 Co 826/99-132, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 28. 1. 1999, č.j. 16 C 312/96-75, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 17. 2. 1999, č.j. 16 C 312/96-83, poté, co žalobci vzali žalobu částečně zpět, zastavil řízení o žalobě co do 16% úroku z částky 151.200,- Kč za dobu od 1. 11. 1993 do 24. 7. 1996 a co do částky 18.000,- Kč s 16% úrokem od 25. 7. 1996 do zaplacení; současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku ve výši 133.200,- Kč s úrokem ve výši 16% od 25. 7. 1996 do zaplacení a nahradit jim (k rukám jejich zástupce) náklady řízení ve výši 27.545,- Kč. Dále stanovil žalobcům povinnost uhradit státu společně a nerozdílně na nákladech řízení 73,- Kč a žalovanému stanovil stejnou povinnost částkou 541,-Kč.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 1. 2001, č.j. 15 Co 826/99-132, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části potvrdil a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k rukám jejich zástupce na nákladech řízení 29.903,- Kč; současně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši 6.760,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítal, že řízení je postiženo vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.\"), neboť mu jako účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen o. s. ř. (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jednoměsíční lhůta pro podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou; její zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.). Ve smyslu §57 odst. 2 o. s. ř. končí běh této lhůty uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není - li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne - li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je - li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Podle ustanovení §159 odst. 1 o. s. ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobců JUDr. M.V., advokátu se sídlem v B., dne 19. 2. 2001 a zástupci žalovaného JUDr. V.U. advokátu se sídlem v B., dne 20. 2. 2001 (§49 odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 20. 2. 2001 a lhůta k podání dovolání uplynula v úterý 20. 3. 2001. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno přímo u Okresního soudu v Bruntále dne 21. 3. 2001.
Jelikož bylo dovolání podáno dne 21. 3. 2001, tedy po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a o. s. ř. – aniž byl soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobcům, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, žádné náklady v tomto řízení nevznikly a žalovaný na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. července 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu