ECLI:CZ:NS:2001:5.ND.15.2001.1
sp. zn. 5 Nd 15/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. v právní věci věřitele ČSOB, a. s., a dlužníka Ž., H., a. s., o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 26 K 70/2000, o návrhu dlužníka na vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi z projednávání této věci takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. R. K., JUDr. J. H., JUDr. J. H., JUDr. J. S., JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. JUDr. P. F., JUDr. L. Z., JUDr. J. K., JUDr. JUDr. F. K. a JUDr. J. G. n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 315/2000.
Odůvodnění:
Ve shora označené právní věci týkající se návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, projednávané Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 26 K 70/2000, učinil dlužník návrh na vyloučení všech soudců Krajského soudu v Plzni zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi a zároveň návrh na přikázání této věci jinému soudu téhož stupně. O těchto návrzích přísluší rozhodnout Vrchnímu soudu v Praze pod sp. zn. Nco 315/2000, a to senátu složenému ze soudců JUDr. R. K., JUDr. J. H., JUDr. J. H. a JUDr. J. S., popřípadě zastupujícímu senátu složenému ze soudců JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. P. F. a JUDr. L. Z., přičemž konkursní věci dále vyřizuje senát ve složení JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G. Vůči soudcům Vrchního soudu v Praze však učinil dlužník rovněž návrh na vyloučení všech soudců tohoto soudu zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi a zároveň návrh na přikázání této věci jinému soudu téhož stupně. Důvody, pro které lze mít pochybnost o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, spatřuje dlužník v trvající nepřátelské a neobjektivní publicitě dlužníka v tisku a v dalších hromadných sdělovacích prostředcích. Tato negativní publicita podle názoru dlužníka vytváří dojem existence stavu úpadku u dlužníka, znemožňuje nezávislé posouzení návrhu na zahájení řízení v této konkursní věci a rovněž znemožňuje objektivní a nestranné posouzení vznesené námitky podjatosti všech soudců Krajského soudu v Plzni zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi. S ohledem na uvedený návrh byla věc předložena Nejvyššímu soudu, aby rozhodl o návrhu dlužníka na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze jako soud nadřízený.
Soudci Vrchního soudu v Praze, členové senátu, kterých se námitka podjatosti týká, JUDr. R. K., JUDr. J. H., JUDr. J. H., a JUDr. J. S., jakož i členové zastupujícího senátu JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. P. F. a JUDr. L. Z. a členové dalšího senátu JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že žádného z účastníků ani jejich zástupců neznají, k věci nemají žádný vztah a nejsou jim známy ani jiné okolnosti odůvodňující jejich vyloučení z projednávání a rozhodování předmětné věci. Podle názoru JUDr. R. K. nemůže být nežádoucí vztah soudců k věci vytvořen ani údajnou publicitou týkající se podnikání a hospodářské situace dlužníka. Podobných zpráv se ostatně v tisku objevuje celá řada a týkají se řady jiných podnikatelských subjektů. Přijetí teze toho, kdo uvedenou námitku uplatňuje, by podle přesvědčení JUDr. R. K. prakticky mohlo znemožnit rozhodování o nějak mediálně frekventovaných věcech vůbec.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. projednal návrh dlužníka na vyloučení soudců - členů uvedených senátů Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování předmětné věci, tj. z rozhodnutí o vyloučení soudců Krajského soudu v Plzni zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi a o návrhu na přikázání věci jinému soudu téhož stupně. Nejvyšší soud České republiky posuzoval návrh dlužníka podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000, protože byl podán před uvedeným datem (viz část dvanáctá, hlava I, bod 5. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §14 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen "o. s. ř."), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. O vyloučení v tomto smyslu lze však rozhodovat jen ve vztahu ke konkrétním osobám soudců, kteří se podílejí nebo mohou podílet na projednávání a rozhodování věci. Vzhledem k tomu nemohl Nejvyšší soud České republiky rozhodovat o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze, resp. všech, kteří jsou podle rozvrhu určeni k projednávání konkursních věcí. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť. Z dikce ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. je pak zřejmé, že z podnětu námitky podjatosti může být uvedený poměr zjišťován jen u soudců, kteří se skutečně podílejí na projednávání a rozhodování právě té věci, v níž byla námitka podjatosti vznesena. Proto i Nejvyšší soud České republiky rozhodoval jen o vyloučení těch soudců Vrchního soudu v Praze, kteří by měli podle rozvrhu práce projednávat a rozhodovat věc dlužníka (tedy rozhodovat o námitce podjatosti směřující proti soudcům Krajského soudu v Plzni a o návrhu na delegaci věci jinému soudu), a to jako členové senátu, jemuž byla předmětná věc přidělena, resp. jako členové zastupujícího senátu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Dlužník však neuvádí žádné konkrétní skutečnosti týkající se výše jmenovaných soudců, které by svědčily o tom, že z důvodu jejich vztahu k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům tito soudci nemohou rozhodovat v souladu se zákonem nestranně a nezaujatě. Důvodem k vyloučení soudce nemůže být ani údajná trvající nepřátelská a neobjektivní publicita dlužníka v tisku a v dalších hromadných sdělovacích prostředcích, která podle názoru dlužníka znemožňuje objektivní a nestranné posouzení námitky podjatosti soudců Krajského soudu v Plzni. Především je třeba zdůraznit, že žádný ze soudců, jejichž podjatost je namítána, se na zmíněné publicitě nijak nepodílel a dlužník to ani netvrdí. Nežádoucí vztah k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům jako důvod podjatosti soudců by však mohl být důvodem k jejich vyloučení jen tehdy, kdyby se na negativní publicitě dlužníka ve sdělovacích prostředcích soudci ještě před svým rozhodnutím sami podíleli. Není-li tomu tak, nemůže být jakákoli zmínka o některém z účastníků řízení ve sdělovacích prostředcích důvodem k vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci takového účastníka. Vždyť pokud by měl být akceptován názor dlužníka na důvody podjatosti, pak by v případě celostátní publicity v hromadných sdělovacích prostředcích s celorepublikovou působností nemohl takto publikovanou věc projednávat a rozhodovat žádný soudce kteréhokoli soudu, protože by se o ní mohl ze sdělovacích prostředků předem dozvědět každý soudce. To je ovšem závěr neudržitelný. Proto informace o určité právní věci ve sdělovacích prostředcích ještě sama o sobě nevytváří nežádoucí vztah soudce k této věci, který by ho diskvalifikoval z možnosti nestranně a nezaujatě ji projednat a rozhodnout.
Pochybnost o nepodjatosti uvedených soudců nelze dovodit ani z jejich vyjádření, v němž potvrzují, že k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům nemají žádný osobní vztah. O jejich případné podjatosti pak nesvědčí žádná jiná okolnost obsažená ve spise. Pro úsudek o podjatosti soudce a o nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není za této situace dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení dlužníka, zejména když se neopírá o žádné konkrétní skutečnosti svědčící o podjatosti soudců.
Na základě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud České republiky rozhodl o návrhu na vyloučení soudců tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. O návrhu na delegaci jinému soudu bude rozhodnuto samostatným usnesením.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2001
JUDr. František P ú r y
předseda senátu